Chrám Dia Olympského v Athénách, nešťastný projekt tyranů, králů a císařů

Jihovýchodním směrem od athénské Akropole stojí 15 korintských sloupů kdysi monumentálního chrámu Dia Olympského. Stavět se začal v 6. stol. př. Kr. za vlády tyrana Hippiáse a měl být největším chrámem starověkého světa. Parthenon tehdy ještě nestál, a tak architekti Olympeionu soupeřili s chrámy Héry na ostrově Samos a Artemis v Efezu. Olympeion byl navržený v dórském slohu. Jeho střechu mělo nést 8 sloupů v průčelích a 21 po stranách, čímž by se vyrovnal efezskému Artemísionu. Pro představu, Parthenon má sloupů na bocích "jen" 17.

Avšak stavbu Olympeionu od samého začátku provázela spousta problémů. V 6. stol. byla dokončena jen základová deska o rozměrech 108 x 41 metrů. Rozměry byly sice menší, než měl chrám v Efezu, ale vše měla dohnat výzdoba chrámu.

Jenomže, tyran Hippiás byl svržen a staveniště bylo opuštěno. Nedokončený chrám se stal symbolem samozvané moci, se kterou athénští demokraté nechtěli mít nic společného. Záměr vystavět obrovitý chrám kritizoval i sám Aristoteles, když prohlásil, že tyranie zaměstnává lid stavbou nabubřelých projektů, aby mu nedala čas přemýšlet o vzpouře. Lidově řečeno, diktátoři vždy dobře vědí, že "kdo si hraje, nezlobí", což se demokratům pochopitelně ani trochu nelíbilo.

Myšlenkou na dostavění chrámu se v Athénách začali zabývat až ve 2. stol. př. Kr. za vlády seleukovského krále Antiocha IV. Epiphana. Král sám sebe vydával za pozemské ztělesnění Dia, střízlivá demokracie neměla na růžích ustláno a doba tak opět přála bombastickým projektům. Návrh byl změněn ze strohého dórského na zdobný korintský styl, upraven byl počet sloupů a stavět se začalo z drahého pentelského mramoru. Jenomže ani tentokrát nebyla stavba dokončena. Král zemřel, stavba byla zastavena. V r. 146 př. Kr. vtrhli do Řecka Římané, kteří posléze v r. 80 př. Kr. vyplenili Athény. Sedmnáct metrů vysokými sloupy z Olympeionu si vyšperkovali Jupiterův chrám na Kapitolu.

Další neúspěšný pokus na dostavění chrámu proběhl za císaře Augusta, avšak dokončil jej až ve 2. stol. po Kr. císař Hadrián. Při návštěvě Athén Olympeion při vší skromnosti zasvětil sám sobě a - aby se neřeklo - také Diovi.

Uvnitř chrámu byla umístěna obrovská socha Dia ze zlata a slonoviny, čímž se Hadrián pokoušel konkurovat Athéně v Parthenonu. Před chrámem stála další kolosální socha, tentokrát zobrazující božského císaře. Umístit ji sem nechal "vděčný athénský lid" a chrám získal přídomek Panhellénios, tedy Všeřecký. Jeho okolí zdobily sochy císaře a bohů představující římské provincie. Není divu, že Olympeion Athéňanům k srdci nikdy nepřirostl. V něm už dávno měl své neotřesitelné místo milovaný Parthenon.

Ale ať už to bylo s tyrany, demokraty, králi či samozvanými bohy jak chtělo, Chrám Dia Olympského v Athénách byl jedním z nejkrásnějších antických chrámů. Bohužel, jeho sláva netrvala dlouho. Zhruba sto let po svém dokončení uprostřed 3. stol. po Kr. byl vypleněn barbary, přičemž došlo k těžkému poškození celé stavby. Athéňané, milující své chrámy na Akropoli, do jeho obnovy už ani peníze, ani síly neinvestovali. Zničený chrám pustl a chátral, až se pomalu změnil v trosky.

V 5. stol. po Kr. císař Theodosius II. s konečnou platností zakázal všechny pohanské kulty a materiál z chrámu byl použit na stavbu nedaleké křesťanské baziliky. V době turecké okupace Athén byl vápenec z Olympeionu "těžen" na výrobu omítek pro mešity. Na odstřelení sloupů bylo použito dělo. Konzervační práce začaly až v 19. století.

Z původních 107 kolosálních sloupů dnes stojí pouhých 15, šestnáctý leží rozbitý na zemi. Občas se u trosek Olympeionu koná nějaký ten koncert pod širým nebem či se zde sejde skupina novodobých vyznavačů pohanských kultů, ale přílišnému zájmu turistů se chrám netěší. Zapomeňme na fronty čekající pod Akropolí. Sloupy Olympeionu jsou tak obrovské, že na ně stačí mrknout z dálky a platit drahé vstupné není nutné. Kdo by se ve vedru plahočil přes "nekonečné" prostranství kvůli pár sloupům. Navíc, když jsou právě obehnané lešením. Lepší je, udělat si selfie u přilehlé Hadriánovy brány, která je aspoň fotogenická. A tak se - podobně jako jiné přehnaně ambiciózní projekty - Olympeion stal smutným symbolem nabubřelých plánů samolibých tyranů, králů i císařů...

Užitečné informace:

Autor: Eva