Délos, ostrov boha Apollóna

Řecký ostrov Délos leží nedaleko mnohem známějšího ostrova Mykonos. Zatímco kosmopolitní Mykonos patří k nejluxusnějším destinacím Řecka, maličký Délos je neobydlený. Jeho rozloha je něco málo přes tři kilometry čtvereční. Nejde však o bezvýznamnou skálu uprostřed moře, ale o jedno z nejdůležitějších míst starověkého Řecka. Zatímco po Mykonu v antických dobách ani "pes neštěkl", maličký Délos patřil k nejmocnějším ostrovům Egejského moře.

Na Délu se podle legendy narodili hned dva starořečtí bohové: bůh umění Apollón a jeho sestra, bohyně lovu Artemis. Narozením božských dvojčat se Délos stal posvátným ostrovem. Ženy na Délu nesměly rodit a také se zde nesmělo umírat. Zkrátka, život na Délu byl vpravdě božský. Po celá staletí mířily k Apollónově svatyni na Délu zástupy poutníků a ostrov získával na významu.

Největšího rozmachu dosáhl Délos v 5. století př. Kr., kdy zde byl založen Délský námořní spolek, jemuž předsedaly mocné Athény. Přístavem na Délu prošlo 750 tisíc tun zboží za rok, přičemž clo a daně zde byly pojmy prakticky neznámé. Díky tomu ostrov nebývale bohatl, a tak na Délu vznikla spousta nádherných staveb: chrámů, svatyň a honosných domů zdobených barevnými mozaikami. Nechybělo ani divadlo. Mramorem dlážděné ulice lemovaly řady soch. Délos se stal jedním velkým, kosmopolitním městem, starověkým centrem Egejského moře. V době největšího rozmachu měl až 30 tisíc obyvatel. Bohatý Délos si natolik věřil, že r. 314 př. Kr. vypověděl Athénám poslušnost a fakticky se osamostatnil.

Jenomže potom, jak to tak bývá, přišel úpadek. Navzdory bohatství, byl Délos příliš malý na to, aby si nezávislost udržel. Roku 166 př. Kr. jej Římané vrátili zpět Athénám. Obchod sice dále vzkvétal, ale na bohatství Délu si rády smlsly jak mocné říše, tak obyčejní piráti. Ostrov byl několikrát vypleněn. Opravdová katastrofa přišla v r. 88 př. Kr., když vojska pontského krále Mithridata povraždila 20 tisíc obyvatel Délu. Na ostrově zůstali jen strážci svatyní. V době vlády císaře Hadriána Athény nabídly Délos k prodeji, ale nenašel se nikdo, kdo by měl o zdecimovaný ostrov zájem. Poslední ránu Délu zasadil císař Theodosius, když přikázal uzavřít pohanskou Apollónovu svatyni.

Opuštěný Délos celá staletí chátral, chrámy a svatyně se zvolna rozpadaly, barevné mozaiky ve vilách zarůstaly travou. Úpadek trval více než tisíc let. Pak si ale Řekové uvědomili, jak unikátním místem Délos je. Zakonzervován v čase, stal se archeologickým muzeem pod širým nebem. Od konce 19. století probíhaly na Délu archeologické a konzervační práce. Dnes je Délos cílem tisíců turistů, kteří sem připlouvají ze sousedního Mykonu, aby obdivovali fascinující pozůstatky kdysi mocného antického města.

Výletní lodě vyplouvají ze Starého přístavu hlavního města Mykonu každý den mezi osmou a desátou hodinou ráno. Plavba trvá půl hodiny. Na Délu lodě zakotví v ruinách starověkého přístavu, kde kdysi kotvily lodě bohatého Délského námořního spolku. V letních měsících je Délos velmi rozpálený a v podstatě zde nenajdeme žádný stín. Velká láhev s vodou je proto naprosto nezbytnou výbavou. Nesmíme podcenit ani dobré obutí. Jakkoli je Délos maličký, pod ostrým egejským sluncem nám bude zakrátko připadat až neskutečně velký.

K nejznámější a také nejfotografovanější památce na Délu patří Lví terasa. Leží půl kilometru na sever od přístavu nedaleko dnes již vyschlého Posvátného jezera. Právě na jeho břehu se kdysi narodili Apollón a Artemis. Úkolem kamenných lvů bylo Posvátné jezero chránit. Z původních devíti lvů vytesaných v 7. století př. Kr. z mramoru vytěženého na ostrově Naxos se jich do dnešních dnů zachovalo jen pět. Sochy na terase jsou kopie, originály opatruje místní Archeologické muzeum.

Od Lví terasy se přes Agoru, kolem Dionýsovy svatyně, ulicí lemovanou torzy mnoha soch vrátíme zpět k přístavu. 

Cesta kolem rozvalin chrámů nás dovede k nejzachovalejším domům na Délu: k Dionýsovu domu a k Domu Kleopatry. Dámu prosím nezaměňujme s proslulou egyptskou královnou. Šlo o bohatou athénskou obchodnici, která se na Délu usadila.

Odtud dále vystoupáme až k divadlu. Vybudováno bylo v r. 300 př. Kr. a jeho hlediště pojalo až pět a půl tisíce diváků. Kolem amfiteátru v helénistickém období vyrostla tzv. Divadelní čtvrť. V ní si místní boháči budovali honosné vily a přepychové domy. Samozřejmostí byla atria zdobená mozaikami a obklopená sloupořadím.

Možná vás napadne, jak to měli na vyprahlém Délu s vodou. Ale i s tím si uměli vynalézaví Řekové poradit. Nedaleko divadla je obrovská cisterna, jež v zimních měsících zachytávala dešťovou vodu, kterou pak zásobovala celé město.

Po návratu do přístavu nesmíme opomenout návštěvu místního Archeologického muzea. Po venkovním spalujícím žáru nejen uvítáme příjemný chládek v jeho sálech, ale hlavně nás upoutají krásné artefakty, které muzeum opatruje: originály již zmíněných lvů a hlavně překrásné barevné mozaiky. Jsou připomínkou, jak rozmařilý a veselý život na Délu kdysi byl.

Navečer se výletní loďky vydávají zpět k Mykonu. Délos se pomalu vylidňuje, až je zase opuštěný a tichý. Po zbytek dne bude, tak jako celá staletí předtím, patřit jen ještěrkám, které se prohánějí ruinami opuštěných svatyní.

Užitečné informace:

Autor: Eva