Rhodos, město statečných rytířů

Stejnojmenné hlavní město ostrova Rhodos je osídleno takřka dva a půl tisíce let, přesně od r. 408 př. Kr. Rhodos byl výjimečným městem již ve starověku: právě zde stál jeden ze sedmi divů antického světa, přes 30 metrů vysoká bronzová socha boha slunce Helia známá jako Rhodský kolos. Avšak zcela výjimečný ráz městu nedalo starověké Řecko, ale rytířský středověk. V r. 1309 přišel na Rhodos Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě neboli johanitů, kteří na troskách antického města vybudovali nedobytné město.

Proto Rhodos není typickým městem ostrovního Řecka. Nenajdeme zde bílé domečky a kostelíčky s modrými kopulemi, zato nás ohromí zcela výjimečné středověké město s křivolakými uličkami, gotickými rezidencemi, mohutnými hradbami a hlavně s majestátním Palácem velmistrů.

Dnes je Rhodos jedním z největších měst Řecka. Za hradbami středověkého centra se rozkládá moderní město, kterému dominují dva přístavy. Na rušných ulicích najdeme luxusní obchody a butiky všech světových značek, a také spoustu barů, kaváren a restaurací.

Ovšem město Rhodos nebylo "malá díra" ani ve středověku. Jeho historické centrum je velké a plné mnoha zajímavých míst. Chcete-li si v klidu prohlédnout vše důležité, a nejen město "prolétnout", pak vám na jeho návštěvu jeden den nestačí. Navíc, návštěva za denního světla je sice úžasným zážitkem, ale ještě krásnější je navštívit město Rhodos večer. Atmosféra procházky křivolakými uličkami Turecké čtvrti nebo pod hradbami majestátního Paláce velmistrů je doslova kouzelná.

Středověké centrum, tak zvané Staré město, je obehnáno dvojitými vysokými hradbami z r. 1330. Místy jsou až 12 metrů silné a hradební zdi dosahují výšky 20 metrů. Ke vstupu do města slouží impozantní brány. Nejfotografovanější je Přístavní brána. Jak název napovídá, leží u Nového (obchodního) přístavu. Její dvě zubaté věže jsou vskutku monumentální. Obraz nedobytného středověkého města navozují naprosto dokonale a jsou jedním ze symbolů města Rhodos.

Já ale pro vstup do Starého města preferuji jiné místo: neméně působivou d'Amboisovu bránu na severozápadní okraji Starého města. V přilehlých ulicích se dá vcelku dobře a zdarma zaparkovat, navíc se skrze d'Amboisovu bránu dostanete přímo do johanitské čtvrti Collachia k samotnému Paláci velmistrů.

Mohutná d'Amboisova brána byla postavena v r. 1512. K bráně vede kamenný most přes široký příkop mezi hradbami, které nebyly nikdy překonány. Přesto johanité Rhodos v r. 1522 přenechali Turkům. Boje o dobytí opevněného města se vlekly mnoho let. Závěrečná krvavá řež trvala šest měsíců, během nichž 650 johanitů pobilo 80 tisíc Turků. Rytířů nakonec přežilo jen 150.

Přesto boj skončil patem. Zbývající rytíři nebyli schopni Turky porazit a Turci nebyli schopni Rhodos dobýt. Sultán Sulejman navrhl rytířům čestný odchod z ostrova, aniž by museli kapitulovat. Plné zuby nekonečné války měl nejen turecký sultán, ale také velmistr johanitů Villiers de I'Isle Adam. Sultánovu nabídku přijal a johanité Rhodos opustili. Za statečnost obdrželi od papeže ostrov Malta. Ovšem Turci si nedali pokoj a r. 1565 Maltu oblehli. Konečnou porážku jim téhož roku uštědřil velmistr Jean Parisot de La Valette. Turci konečně pochopili, že rytíře nikdy neporazí a Malta se stala nedobytnou pevností Středomoří. Vraťme se ale zpátky na Rhodos.

Z mostu vedoucího k d'Amboisově bráně se otvírá pohled do hradebního příkopu. V odpoledních hodinách (od pondělí do pátku) je možné se vydat na 5 kilometrů dlouhou procházku mezi až 20 metrů vysokými hradbami. Parkově upravená cesta je opatřena informačními tabulemi a provede vás mezi mohutnými baštami a obrannými věžemi. Zejména v letních měsících si nezapomeňte vzít s sebou velkou láhev s vodou, neboť vedro mezi rozpálenými zdmi je velmi úmorné. Nicméně právě zde si nejvíc uvědomíte, jak strašlivé musely boje o Rhodos být.

Projdete-li d'Amboisovou bránou, stanete přímo pod okny Paláce velmistrů vybudovaného ve 14. století. Je vlastně pevností v pevnosti a jeho hradby byly poslední obrannou linií, pokud by došlo k prolomení městských hradeb. Ovšem Palác velmistrů nejen, že přežil obléhání Turky, ale přestál také zemětřesení, která Rhodos čas od času postihují.

Vchod do Paláce velmistrů je z Odos Ippoton neboli z Rytířské ulice a střeží jej dvě obrovité kamenné věže. Palác je vybudován v gotickém stylu. Zapomeňme však na ponuré studené hrady, jaké známe z našich končin. Celý palác je postaven ze světlého kamene. Jeho sály jsou plné jasu a na středověké poměry vskutku velkorysé.

Už při vstupu vás ohromí impozantní schodiště. Podlahy paláce stejně jako prostorné nádvoří jsou zdobeny barevnými mozaikami. Nejznámější je sál s mozaikou zobrazující mytickou Medúsu.

Další síní, která určitě stojí za pozornost, je sál se sousoším zvaným Láokoon a synové. Trójský kněz se znelíbil řeckým bohům, neboť varoval své krajany před vtažením dřevěného koně do města. Bohové poslali na Láokoóna a jeho syny dva jedovaté hady, aby kněze umlčeli. Právě okamžik Láokoonovy smrti zobrazuje vystavené sousoší. Vytvořeno bylo rhodskými mistry Athenodorem, Agesandrem a Polydorem v 1. století př. Kr. a je ukázkou vrcholného helénistického sochařství. Ovšem v Paláci velmistrů je umístěna pouze dokonalá kopie. Originál je uložen ve Vatikánu.

Nejkrásnějším a nejpůsobivějším místem Paláce velmistrů je Sloupová síň. Její strop podpírají dvě elegantní sloupořadí zakončená klenutými oblouky. Podlahu zdobí raně křesťanská mozaika z 5. století.

Ale krásný a velmi působivý je v podstatě celý palác. Ještě než jej opustíme, nezapomeňme si projít rozlehlé nádvoří s mozaikovou podlahou, helénistickými sochami a krásnými křížovými klenbami v přilehlých podloubích.

Rušnou tepnou Starého města je poměrně strmá Sokratova ulice. Na jejím horním konci stojí růžová Sulejmanova mešita postavená v r. 1522 na paměť "vítězství" nad johanity.

Sokratovu ulici po obou stranách lemují četné obchody se suvenýry i dokonalými replikami antických artefaktů a také řada kaváren a restaurací. Ulice vás dovede na Hippokratovo náměstí se středověkou kašnou. Vyfotit se u kašny zřejmě považuje za svoji osobní povinnost každý návštěvník města Rhodos, takže je často obležená davy turistů. Na náměstí jsou cukrárny, kde prodávají vynikající zmrzlinu. Cukráři jsou vskutku štědří, a tak jeden kopeček není kopeček, ale doslova kopec.

Ulice pojmenovaná po dalším ze slavných řeckých filozofů Aristotelous nás přes náměstí Evreon Martyron s kašnou zdobenou mořskými koníky dovede k impozantním ruinám chrámu Panny Marie (Church of the Virgin of the Burgh) ze 14. století. Tři lomené oblouky se zde jako prázdné rámy vypínají k modrému nebi a jsou smutnou připomínkou bombardování, které za druhé světové války gotický kostel zničilo. Místo má neuvěřitelně duchovní atmosféru a navštívit jej doporučuji zejména večer. Zajímavé je, že zatímco u obou kašen se to "selfíčkáři" jen hemží, v nadmíru fotogenických ruinách chrámu Panny Marie potkáte jen pár návštěvníků.

Chcete-li si vychutnat pravou náladu středověkého města, nevydávejte se od Paláce velmistrů na Sokratovu ulici, ale zvolte jinou cestu - Odos Ippoton neboli Rytířskou ulici. Nejsou zde ani kavárny, ani obchody se suvenýry, jen mlčenlivé rezidence rytířů. Ulice se od 14. století prakticky nezměnila. Sem tam se přes ní klenou kamenné oblouky můstků spojujících protilehlé paláce. Právě zde v Rytířské ulici se shromažďovali johanité, než vyrazili do útoku.

Fasády domů zdobí kamenné erby, zamřížovanými bránami lze nahlédnout do středověkých zahrad. Pokud byste se jimi chtěli projít, navštivte Archeologické muzeum, do jehož areálu zahrady patří. Sídlí ve Špitále johanitů, jenž uzavírá spodní část Rytířské ulice.

Rezidence rytířů byly rozděleny podle jazykových skupin, které tvořily základní organizační jednotky Řádu johanitů. Možná vás napadne, zda byli mezi rytíři také Češi. Byli, ovšem vlastní rezidenci neměli. Patřili spolu s Rakušany k "větvi německého jazyka". A také si možná řeknete, jak si našinci vedli v boji. Zřejmě nadmíru statečně, neboť jediným místem, kde se Turkům málem podařilo prolomit hradby, byl úsek bráněný Italy.

Rytířská ulice ústí na náměstí se Špitálem johanitů, ve kterém sídlí již zmíněné Archeologické muzeum. Odtud nás ulice Apellou přivede k Auvergne Cafe Bar Restaurant, elegantní venkovní restauraci ležící ve stínu obrovitého platanu na náměstí Great Alexander Square. Restauraci obklopují středověké domy. Posezení je zde nadmíru příjemné a jídlo vynikající.

Z Great Alexander Square je to do přístavu jen kousek. Moderní Nový přístav je rušné místo, kam připlouvají nejen výletní parníčky, ale také obrovité trajekty a nákladní lodě. Při troše štěstí zde uvidíme i pravou válečnou loď.

Mnohem romantičtější je starý přístav Mandraki. Místo, kde stával proslulý Rhodský kolos. Ovšem, tento div antického světa zde dávno nenajdete. V důsledku zemětřesení se zřítil již padesát let po svém vztyčení. Dnes místo něj střeží vjezd do přístavu sloupy s bronzovými sochami jelena a laně z Benátského období. Co se týká fotografování, platí totéž, co o kašně na Hippokratově náměstí. Kdo se nevyfotil u jelena, ten jako by na Rhodosu nikdy nebyl. Nostalgicky vzpomínám na devadesátá léta, kdy jsme Rhodos navštívili poprvé, a byli jsme u jelena v podstatě sami.

Hned při příchodu do přístavu nás upoutá vysoká věž kostela sv. Jana nazývaný také Evangelismós (kostel Zvěstování). Na opačném břehu střeží vjezd do přístavu pevnost Agios Nikolaos z 15. století, nad kterou se vypíná bílý moderní maják. Hned vedle pevnosti stojí trojice středověkých větrných mlýnů. Další ze symbolů Rhodosu.

Obrátíme-li pozornost od přístavu zpět k městu, uvidíme bílou bránu s kopulí, která je vstupem na Nea Agora, okrouhlé tržiště s kupolemi, mnoha obchody a rušnými kavárnami. Ale nenechme se mýlit. V porovnání s jinými stavbami o žádnou pamětihodnost nejde. Tržiště postavili v arabském stylu ve 20. století Italové, kteří v letech 1912 až 1947 vystřídali v nadvládě nad ostrovem Turky.

Rhodos je výjimečné město, tajuplné a magické. A i když je v posledních letech díky masovému turismu občas nepříjemně přeplněné, pořád si zachovává svoji výjimečnou středověkou atmosféru. Pro mne zůstává kouzelným městem, do kterého se čas od času zase ráda vrátím.

Užitečné informace:

Autor: Eva