Chameleoni: tajemní obyvatelé řeckých ostrovů

12.04.2020

Sedí v křoví, dobře ukrytí před našimi zraky. A přitom nás bedlivě sledují. Dokonale maskovaní, velkýma očima pozorují svět kolem. Byli zde dříve, než hrdinové antických bájí. O kom je řeč? O chameleonech. Věřte, nebo ne, tihle fascinující tvorové nežijí jen v Africe, ale také v Řecku a na jeho ostrovech. Možná jste je potkali, a přitom jste ani netušili, že vás měli na mušce...

Staří Řekové chameleony velmi dobře znali. Ostatně, slovo chameleon pochází z řečtiny: chamai - při zemi, leon - lev. Chameleonům přisuzovali spoustu zvláštních, někdy až děsivých schopností. Tak například, přeletí-li nad chameleonem jestřáb, padne mrtvý k zemi. Mrtvý chameleon má schopnost přivolat bouřku či darovat člověku neviditelnost.

Historik Plutarchos použil chameleona a jeho schopnost bleskové přeměny jako popis odpudivých vlastností vojevůdce Alkibiada, všeho schopného přeběhlíka z doby krvavé Peloponéské války. Naopak čistě vědecky k chameleonům přistoupil Aristoteles, když jim ve svém díle Historia Animalium věnoval celou jednu kapitolu. Není ani bez zajímavosti, že jeden z Aristotelových žáků nosil jméno Chamaeleon.

Avšak přesto, že Řekové chameleony znali a studovali je, nevyskytuje se chameleon v žádné řecké báji, jeho vyobrazení nenajdeme na proslulé řecké keramice. Báli se snad staří Řekové chameleonů? Budil v nich nevyzpytatelný tvor lovící bleskově vymrštěným jazykem takový respekt, že se mu raději vyhnuli? Kdo ví...

Každopádně, chameleony můžeme v Řecku potkat i dnes. Právě o nich si budeme povídat s Petrem Nečasem, světovým odborníkem na chameleony.

***

Petře, jsem ráda, že jsi přijal moje pozvání. Chameleony studuješ velmi dlouho, píšeš o nich knihy. Takže, jak je to s chameleony doopravdy? Máme být vůči nim stejně obezřetní jako staří Řekové?

Samozřejmě ano! Ale z úplně jiného důvodu. Najít chameleona ve volné přírodě je zážitek, na který se nezapomíná. Jsou to naprosto neobvyklá zvířata, která jsou tolika legendami opředena díky tomu, že vypadají jako hříčka přírody. Posuďte sami: který jiný tvor se může pyšnit takovou kombinací unikátních a neobvyklých vlastností, jako chameleon? Nezávisle na sobě se pohybující oči, klíšťkovité končetiny připomínající pinzety, ocas, který se stáčí pod tělo jako hadice od hydrantu, kůže schopná neuvěřitelné barvoměny, vystřelovací jazyk...

A to není zdaleka všechno...

Není to zdaleka všechno... Takže na schopnostech, které chameleonům staří Řekové přisuzovali - umění zabít ptáka, neviditelnost - přece jen něco je?

S legendami je to složité. Všechny legendy bez výjimky v sobě mívají jádro, a nebo alespoň jadérko pravdy. Znáš to: není šprochu, aby... Například víra v to, že chameleoni mohou zabít ptáka v letu, je odůvodněná. Není tomu dlouho, co jsem s jednou kolegyní ze Spojených států Amerických publikoval relativně senzační článek o tom, jak chameleoni umí sestřelit svým jazykem letícího ptáka. Dělají to ale jen výjimečně. Jejich běžnou potravou je drobný hmyz od much, včel a vos až po luční kobylky.

Co člověka od starověku na chameleonech asi nejvíc fascinuje je schopnost ve zlomku vteřiny změnit barvy. Jak to dělají a je to projev proradnosti?

Schopnost barvoměny je u chameleonů dána kombinací dvou specializovaných typů buněk, které mají v kůži. Za tmavé nebo světlé zbarvení zodpovídají takzvané melanocyty které shlukují, nebo naopak rozptylují pigment melanin, a díky tomu chameleoni buďto zesvětlají, anebo ztmavnou. Mechanismus vytváření barev byl ovšem objasněn vědou teprve nedávno, před několika lety. Chameleoni mají ve specializovaných buňkách v kůži nanokrystaly, které jsou schopni natáčet a deformovat tak, že odražené světlo jako na optickém hranolu vytváří světlo o určité vlnové délce (a tedy barvě), a to ještě poté vzájemně kombinují tak, aby vznikaly nejrůznější barvy.

Schopnost barvoměny má z evolučního hlediska za úkol nechat zvíře vypadat podobně, jako vypadá jeho okolí tak, aby jej jeho nepřátelé nenašli. Aktivní schopnost barvoměny ovšem chameleoni využívají ne k tomu, aby vidět nebyli ale naopak k tomu, aby vidět byli. Nejrůznější barvy a vzory totiž používají pro svou vnitrodruhovou komunikaci. Protože jsou hluší a téměř nic necítí ani chutí ani nosem, jsou odkázáni ve své orientaci v prostoru pouze na vizuální signály. Sekundárně chameleoni používají svou schopnost barvoměny proto, aby poznali příslušnost ke svému, nebo jinému druhu a pro termoregulaci.

Ráno se studený chameleon vystaví slunečnímu záření a ztmavne tak, aby mohl tepelné paprsky snáze absorbovat. Naopak, když se přehřeje, zesvětlá, až téměř zbělá, aby nepotřebné tepelné paprsky odrážel. Barva chameleonů také záleží na jejich zdravotnímu stavu a náladě. Jak vidíš, barvoměna chameleonů rozhodně není projevem proradnosti, ale je prostředkem, díky kterému tyto maličtí a podivuhodní tvorové přežívají vedle těch daleko silnějších po desítky milionů let.

Kde v Řecku můžeme chameleona potkat a o jaký druh vlastně jde?

Řecko, a to je opravdu zajímavé a unikátní, je z hlediska výskytu chameleona jediná evropská země, kde ve volné přírodě žijí dva druhy. Na ostrovech Samos, Rhodos a Kréta žije tzv. chameleon obecný a na jihozápadě Peloponésu žije chameleon africký. Ostrovní populace jsou přírodní a přirozené, chameleoni tam žijí od nepaměti. Ale původ populace v oblasti města Gialova na jihozápadě Peloponésu je opředen tajemstvím. Chameleon africký tam totiž nemá co dělat! Zřejmě se tam dostal v historických dobách a je klidně možné, že již v antice, díky intenzivnímu obchodnímu styku Řecka s dolním Egyptem, kde se v deltě Nilu tento africký chameleon vyskytuje.

Jestli se tam dostal potměšilostí řeckých obchodníků nebo námořníků, kteří ho vzali se sebou na obchodní cestu jako živou mucholapku, nebo se prostě připletl nějaký jedinec mezi pytle se zemědělskými produkty, to už se asi nikdy nedozvíme. Jisté však je, že díky klimatické anomálii místní obrovské laguny, která vykazuje teploty o několik stupňů vyšší, než je v daných zeměpisných šířkách běžné, se populace chameleona afrického zachovala na několika desítkách hektarů až dodnes.

Když na chameleona narazíme, jak se k němu máme chovat?

Nebojte se, na chameleona určitě nenarazíme! Ale když budete mít štěstí, můžete si jej všimnout buďto, jak sedí někde na keři a koulí očima po vás a po hmyzu, který by mohl sežrat, anebo jej můžete potkat, jak si to štráduje přes cestu s nataženým ocasem a kýve se u toho jako listí ve větru, na pouti z jednoho keře na druhý.

Políbí-li vás Štěstěna takovým způsobem, prostě zůstaňte stát a užívejte si té chvíle kontaktu s jedním z nejneobyčejnějších tvorů na světě. Pozorujte ho a třeba vás obdaří svojí přízní a ukáže vám něco ze své škály kejklířských kousků, ať už z repertoáru střelby na cíl nebo z oblasti převlékání různobarevných kabátků.

Najdete-li jej přecházet přes silnici, pak se prosím pokuste zastavit dopravu tak, aby nepřišel k úhoně. Nechejte ho, ať dojde buďto sám tam, kam si namířil, nebo najděte nějaký delší klacík, na který jej necháte vylézt, a vypusťte jej na druhé straně silnice, nejlépe na nějaký strom či keř.

Může být chameleon nebezpečný? Snaha o selfie na památku, asi není nejlepší nápad...

Je směšné označovat takového malého tvorečka, který bez ocasu měří maximálně 12 - 15 centimetrů nebezpečným, ale vězte, že při neodborné manipulaci umí chameleon velmi citelně kousnout - až do krve! Takže na něj prosím nesahejte. Dalším důvodem, proč to nedělat, je také to, že se můžete dostat do křížku se zákonem. Chameleoni jsou totiž v celé Evropě přísně chráněni a jejich odchyt a manipulace s nimi je protizákonná.

Naopak selfíčko s chameleonem, zejména když se budete fotografovat na pozadí toho keře, na kterém chameleon sedí, je úplně bezvadný nápad! Můžete se potom celé dlouhé hodiny se svými přáteli bavit tím, že jej budou na fotografii v tom keři hledat. :-)

Jestli se vám opravdu poštěstí chameleona najít a chovat se tak, jak jsem právě radil, pak vězte, že existuje legenda, že ten, kdo chameleona najde, nedotkne se ho, nechá jej na keři a usměje se, může si přát jedno velké přání, ale musí to stihnout dokud od něj chameleon neodvrátí svůj zrak. Takže si rozhodně své tajné přání nachystejte, abyste mohli své štěstí ze setkání s tímto tajuplným tvorem zdvojnásobit. Odkud pochází tato legenda? Právě jsem si ji vymyslel. Ale vy mi to jistě prominete, protože jako cestovatelé dobře víte, že každý pocestný si své štěstí nosí schované ve své dlani!

Petře, moc děkuji za velmi zajímavý rozhovor! Myslím, že odteď budu v Řecku koukat nejen po antických chrámech, ale také po všudypřítomném roští, zda v něm nesedí skrytý chameleon. Třeba budu mít štěstí...

***

Zaujalo vás povídání o chameleonech, nebo sami nějakého chameleona doma chováte? Pak se podívejte na Petrovy webové stránky Chameleons.info věnované těmto fascinujícím tvorům.


Petr Nečas

Narodil se 18.11.1969 v České republice. Herpetolog s hlubokou láskou a velkou vášní pro chameleony strávil 30 let cestováním do Evropy, Afriky, na Madagaskar, Arabský poloostrov, do Indie a USA, aby je studoval v přírodě i v zajetí.
Autor desítek vědeckých článků a několika herpetologických knih, z nichž jedna je považována za základní dílo chameleonologie: "Chameleons, Naturés Hidden Jewels" - "Chameleoni, skryté šperky přírody", vydané v 5 jazycích. Další kniha je jedinou knihou, která kdy byla zveřejněna o chameleoncích "Stump-tailed Chameleons: Miniature Dragons of the Rainforest, Genera Brookesia a Rhampholeon." - "Chameleonci: miniaturní draci deštného pralesa, rody Brookesia a Rhampholeon". 
Autor popisů nových taxonů chameleonů, jako jsou Trioceros tremperi, T. fitchi, T. narraioca, T. ntunte, Kinyongia asheorum, K. boehmei, K. vanheygeni a parazita stromového hada z afriky (Isospora atheridis). Za jeho příspěvky k chameleonologii byl na jeho počest popsán a pojmenován druh Chameleon nečasův (Chamaeleo necasi) a parazit, kokcidie parazitující na chameleonech (Isospora necasi).
Byl jedním z lidí, kteří zavedli Chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus) do herpetokultury, téměř celá jejich americká populace pochází z jeho chovu. 
Petr působí v mezinárodní oblasti jako odborník a poradce, který pomáhá komunitám, zabývajícím se chameleony, růst, šířit správné informace, propagovat osvědčené postupy v jejich chovu a chránit práva chameleonů. V současné době pracuje na třech nových knihách o chameleonech. Má rozsáhlé webové stránky věnované chameleonům a správným podmínkám jejich chovu. Jeho fotografie byly publikovány v mnoha časopisech a knihách, aby inspirovaly lidi k lásce k těmto jedinečným stvořením, která přežila i pád velkých dinosaurů, ale nyní jsou ohrožena komerčním odchytem a ničením jejich stanovišť...


Autor: Eva