Korintský průplav, prokletý sen římských císařů

14.12.2018

Booking.com

Korintský průplav, někdy také nazývaný Korintský kanál, odděluje poloostrov Peloponés od pevninského Řecka. Korintskou šíji přetíná v nejužším místě mezi Saronským zálivem a Jónským mořem. Ačkoli se jedná o obdivuhodný stavební počin, jeho osud je v podstatě smutný.

Prokopáním Korintské šíje a vybudováním plavebního kanálu se zabývali stavitelé již ve starověku. Jenomže na tehdejší možnosti šlo o neproveditelný projekt. První pokus překopat Korintskou šíji pochází ze 7. století př. Kr., kdy se o stavbu kanálu pokusil tyran Periander. Nakonec však nechal vybudovat jen kamennou cestu, po které byly lodě na druhou stranu přetahovány po souši. Další projekt na stavbu kanálu spatřil světlo světa na přelomu 4. a 3. století př. Kr., ale ani ten nebyl realizován.

Navíc s případnou stavbou Korintského kanálu se pojilo jedno velmi temné proroctví: filozof Apollonius z Tyany tvrdil, že kdo se pokusí kanál vybudovat, bude stižen strašlivou nemocí. Ačkoli šlo nejspíš o promyšlený tah města Korint, jež bohatlo z výběru poplatků za tahání lodí po souši, pověrčiví Řekové odložili projekt plavebního kanálu k ledu. Úvahy o prokopání Korinstské šíje oživili až prakticky založení Římané.

Tváří v tvář dávné věštbě není bez zajímavosti, že každý římský vládce, který se myšlenkami na vybudování kanálu zaobíral, skončil špatně: Gaius Julius Caesar byl zavražděn v Senátu, krutého císaře Caligulu zavraždila jeho vlastní pretoriánská garda a šílený císař Nero spáchal sebevraždu. Dlužno dodat, že právě Nero pokročil nejdál. Stavební práce dokonce zahájil osobně, když v r. 67 provedl první symbolický výkop. Šest tisíc židovských válečných zajatců vykopalo přibližně 700 metrů dlouhý a 40 až 50 metrů široký kanál a také vyhloubilo několik svislých šachet za účelem prozkoumání tvrdosti horniny. Po smrti císaře byla stavba opuštěna. Mimochodem, Nerovy šachty byly k průzkumu terénu využity při stavbě v 19. století. Ale nepředbíhejme.

Ve 2. století po Kristu ještě zvažoval vybudování průplavu Herodes Atticus, bohatý athénský filozof a první římský senátor řeckého původu. Jen pro úplnost: jedná se o stejného pána, který nechal pod athénskou Akropolí vybudovat krásné antické divadlo pojmenované na jeho počest Odeion Heroda Attica. Ale ani Herodes Atticus projekt nezrealizoval. Nemluvě o tom, že navzdory temné věštbě nezemřel tragicky, ale přirozenou smrtí v požehnaném věku 76 let.

V 17. století o stavbě průplavu přemítali Benátčané, ale nakonec byl Korintský průplav vybudován až na konci 19. století (1881 - 1893). Stavbu zahájili Francouzi, ovšem dokončili ji sami Řekové. Hlavním inženýrem byl maďarský voják István Türr, který měl bohaté zkušenosti ze stavby Panamského průplavu.

Stavba 6,3 km dlouhého Korintského průplavu se ani ve "století páry" neobešla bez potíží. Komplikovala ji tvrdost horniny a nedostatek finančních prostředků. Projekt střídavě krachoval a byl obnovován, aby byl průplav nakonec slavnostně otevřen 6. srpna 1893. Z původního poloostrova Peloponés se stal ostrov a námořní trasa spojující přístavy v Egejském moři se západním Středomořím se zkrátila o 700 kilometrů. Jeden by řekl, že námořníci jásali, ale opak byl pravdou.

Problémy pronásledovaly Korintský průplav i nadále. Díky 90 metrů hlubokému zářezu do okolních skal a takřka kolmým stěnám vzniká v kanálu velmi silný vítr. Malá hloubka vody zase způsobuje vznik prudkých mořských proudů. Problematická je také šířka kanálu: pouhých 21,3 až 24,6 metrů. Mnoho kapitánů proto nechtělo průplav vůbec využívat, neboť se báli havárie. Nákladná stavba byla od samého počátku prodělečným projektem, jehož prosperitě nepomohly ani obě světové války. Po té druhé byl průplav kvůli těžkému poškození znovu uveden do provozu až v září 1948. Avšak na lepší časy se nezačalo blýskat ani tentokrát a nepřízeň osudu Korintský kanál sužovala dál.

Jak rostl objem přepravovaných nákladů, zvětšovala se velikost nákladních lodí. Jenomže, Korintským kanálem může proplout loď o maximální šířce 17,6 m a s ponorem do 7,3 m. Zkrátka, moderní obrovité tankery či kontejnerové lodě se do kanálu prostě nevejdou. A tak je v současnosti využíván pouze menšími plavidly, především výletními loděmi. Navíc, provoz zde není nijak hustý, a tak můžete čekat celé hodiny, než uvidíte kanálem proplouvat nějakou loď. Po většinu dne je výjimečná stavba, o které lidé snili už od starověku, opuštěná. Jako by se nad ní do dnešních dnů vznášel stín dávné kletby.

Přesto, zavede-li vás cesta na řecký Peloponés, Korintský kanál si nenechte ujít. Pohled do závratné hloubky je úchvatný. A zvláštní kouzlo také mají mosty, které se přes průplav klenou. Budete-li mít štěstí, stanete se svědky podívané, na kterou v civilizovaném světě hned tak nenarazíte. Jeden z mostů je tak nízký, že pod ním lodě při nejlepší vůli neprojedou. Jenomže, most se neotvírá směrem nahoru, jak bývá zvykem, ale docela obyčejně zmizí pod vodou. 

Nevěříte? 

Tak schválně. Pohodlně se usaďte v nedaleké cukrárně, objednejte si frappé, zapomeňte na čas a počkejte, až nějaká loď popluje kolem. Pak uvidíte, co se bude dít. :-)

Autor: Eva