Střípky z Peloponésu

13.04.2021

Vzpomínáte na článek Chameleoni: tajemní obyvatelé řeckých ostrovů, ve kterém jsme si s Petrem Nečasem povídali o chameleonech v Řecku? Nyní pro nás Petr napsal zajímavý článek o Peloponésu. Navštívil místa, na kterých jsme my nikdy nebyli, a tak jsme rádi, že Vám je prostřednictvím Petrova vyprávění můžeme přiblížit. Přejeme příjemné čtení... 


Když se řekne Peloponés, vybaví se mi hned obrázek seskládaný z mozaiky unikátní přírody, osobité krajiny, zvláštní kultury, veledůležité historie, výborného jídla, nádherného moře a tepla jižních krajů...

Peloponés je technicky poloostrov a provincie v jižním Řecku. S centrální částí země je spojen pevninským mostem - Korintskou šíjí (Isthmus of Corinth), který odděluje Korintský záliv od Saronského zálivu. Korintská šíje ovšem byla prokopána a dopravně veledůležitý Korintský průplav tak udělal z Peloponésu vlastně ostrov...

Když zavřu oči a vzpomenu si, co v mé mysli ovšem ulpělo z Peloponésu nejvíce, pak je to samotný, samotný jih, sestávající ze 3 prstovitých poloostrůvků, které se mi svou krásou a jedinečnosti vryly do paměti, někdy i za pitoreskních okolností... Tato část Peloponésu mi v mé mysli vyryla obrysy následujících střípků:

Laguna, chameleoni, olivy, cikáni, želvy a Lakonie...

Rád se s vámi o ně podělím...

Laguna

Jen několik kilometrů na sever od města Pilos se nachází nádherná kruhovitá laguna Paralia Voidokilias, spojená s mořem skalnatým průlivem. Je jistojistě jedním z nejkrásnějších pobřežních útvaru v Řecku. Blankytné modrá voda středu laguny přechází po okrajích v bílý písek, který vytváří kolem laguny nádherný bílý prstenec. Prostě pastva pro oči a v létě nádherná možnost vykoupat se a osvěžit se v místě úplně nebeské krásy. Ani Vás v současnosti nenapadne, že v roce 1827 se zde odehrávala krvavá námořní bitva o Navarino, což je původní název města Pilos, která byla klíčovou bitvou v boji o samostatnost Řecka v rámci Řecké války o samostatnost v letech 1821-1832. Aliance Řeků, Britů, Francouzů a Rusů odrazila v poslední velké námořní bitvě, která se odehrávala mezi plachetnicemi, nápor otomanských a egyptských námořních sil, které se snažily si Řecko podmanit. Plachetnice byly zakotveny a bitva se odehrávala přestřelkou příšerné artilerie. Těžko si dnes představit tento Armagedon v takovém ráji.

Chameleoni

V bezprostředním okolí této laguny se nachází unikátní přírodní památka. Je to jediná lokalita výskytu chameleona afrického (Chamaeleo africanus) na území Evropy. Zřejmě jsem byli chameleoni zavlečeni již před staletími, možná tisíciletími díky čilému obchodnímu ruchu mezi egyptskou deltou, kde se nejbližší populace tohoto druhu vyskytují, anebo se sem dostala při nějaké bouři na kusu dřeva gravidní samice prostě náhodou. To dnes nikdo neví. Co je ale známé, je, že se zde díky malé klimatické anomálii, způsobené právě Navarinským zálivem, který je velmi mělký, snadno se prohřeje slunečnimi paprsky a tím zajišťuje svému okolí výrazně vyšší teploty v zimě než v jiných částech jižního Řecka, udržela a prosperuje geograficky malá, leč silná populace těchto nádherných unikátních tvorů.

Olivy

Přímo mezi západním a středním prstem jižního Peloponésu se nachází město Kalamata. Město celosvětově známé svými naprosto unikátními vynikajícími černými olivami. Kalamatské olivy, to je pojem! Jsou černo-fialové barvy, mají temnou černo-fialovou dužinu a velmi ostrou pecku a na špičce, na opačném konci než je umístěna stopka, jsou hrotovitě zašpičatělé. Jejich chuť je velmi výrazná až drsná, nahořklá a nakyslá a velmi typická. Pamatuji si ji od svého dětství, kdy otec donesl domů podivnou hranatou plechovku, ve které byly olivy z Kalamaty v olivovém oleji. Ve stejném obalu se dají koupit dodnes a jsou neméně dobré!

Želvy

Jižní Řecko se dříve hemžilo, doslova hemžilo, obrovským množstvím pozemních želv. Můj průvodce byl místní biolog a specialista na želvy. Se slzou v oku mi byl schopen za zhruba týden mého pobytu v této oblasti ukázat jen jedny jediné stopy želvy, vedoucí přes písečnou dunu a ztrácející se někde v houštinách, kde jsme želvu již nemohli objevit.

S pohnutím mi vyprávěl o obrovských populacích želv v osmdesátých letech a ještě na začátku let devadesátých. Želvy prý byly tehdy prostě všude. Pak mě přivedl k místu, na kterém se mi zatajil dech a mě samotnému vhrkly slzy do očí. Díval jsem se na zhruba dvoumetrovou hromadu sluncem vybílených rozbitých želvích krunýřů. Na dotaz, co se tady stalo, mi můj průvodce odpověděl, že je všechny snědli cikáni, kteří se jsem v posledních letech začali stahovat z chladnějších částí Evropy. Protože neměli co jíst, zdecimovali místní populace želv - snadná kořist, stačilo je jen sbírat a házet na oheň.

Cikáni

Na pobřeží středního prstu Peloponésu jsme pak viděli jedno cikánskou vesnici. Byla přímo na pobřeží, přímo podél silnice, její obyvatelé si zhotovili provizorní přístřešky ze svých povozů a látek a stanů a stanovali na okrajích místních vesnic. Přesně tak, jak to po staletí a tisíciletí dělají ve své domovině, v Rajestanu v Indii. Svébytná kultura, která je typická nomádským způsobem života, perfektní znalostí zvířat, zejména dobytka a koní, vysokou rukodělnou zručností zejména v řemesle drátenickém a kovářském a veselým přístupem k životu, projevujícím se v jejich tancích, zábavě i světově proslulé muzice. Obdivuhodný národ, který dokázal přežít tisíce let kočováním s dobytkem přes pouště a hory a zachovávající si svoji svébytnou kulturu a jazyk dodnes. Obdivovaný, repektovaný i nenáviděný. Ovšem vždy svůj.

Lakónie

Monemvasia bylo město na východním pobřeží východního prstu jižního Peloponésu, do kterého mě osud zavál někdy v podvečer a přišlo mi najít zde ubytování. Nechtělo se mi do žádného hotelu a jsem zastavil u zahrady, která nabízela ubytování v domácnosti. Majitelka mluvila anglicky. Mluvila ovšem velmi zvláštně. Celá naše komunikace se odehrávala v průběhu toho, co mi ukazovala možnou ubytovací kapacitu.

Room?

Yes

One room two people?

Yes.

Come.

Room.

Toilet.

Garden.

Price: xxx drachma.

You want?

Yes

Ok, passports.

Key.

Welcome.

Dinner 17:30.

Co to bylo?

Ahaaaaaa! Paní mluvila lakonicky! Lakonicky! Vždyť jsem přece v Lakónii! Lakónie je Řecká provincie na poloostrovu Peloponés s hlavním městem Sparta. Výraz "lakonický" je používán pro význam "krátký, úsečný a přesný" a takovými musely být vojenské instrukce ve válce zběhlých Sparťanů odedávna!

Škoda, že ani Wikipedie ani výkladové slovníky nevysvětlí, že slovo "lakonický" znamená skutečně vzniklý v Lakónii.

S úsměvem doposud vzpomínám na konverzaci - opět lakonickou - s Řeky v průběhu večeře, která probíhala asi takto:

You! From?

Czech republic.

Czechoslovakia?

Yes!

Auto Skoda?

Yes!

Skoda good! Tuk tuk tuk tuk :-)))

Tak tedy skonceme lakonicky i my!

Peloponés?

Good!

Come back?

Yes! Sure!

Autor: Petr Nečas