Delfy, neomylný pupek světa
Výjimečná poloha na terasách mezi Korintským zálivem a horami umocňuje jedinečnost Delf. Každý, koho v dávných dobách čekalo důležité rozhodnutí, zamířil právě sem. Do Apollónova chrámu, v němž ústy věštkyně Pýthie promlouval sám bůh. V Delfách se řešilo opravdu vše, nešťastnou láskou a sousedskými spory počínaje a státnickými záležitostmi včetně krvavých válek konče. Vliv Delfské věštírny na běh antického světa byl obrovský, a tak není divu, že výklad nesrozumitelných výkřiků věštkyně byl více politickou než duchovní záležitostí.
Nechme se ale na chvíli unášet fantazií a vraťme se o tisíce let zpět do doby, kdy byly Delfy skutečným "pupkem" starověkého světa. Podle legendy Delfy vznikly v místě, které za střed světa určil sám vládce bohů Zeus. Z opačných konců země vypustil dva orly. Bod, kde se setkali, označil za pupek světa. Později bylo ono místo opatřeno kamenem zvaným Omfalos.
Delfy jsou velmi zvláštní místo. Hluboké strže jsou dodnes protkány puklinami, z nichž vychází omamné páry. Člověka dokáží přivést do stavu transu. V dávných dobách lidé věřili, že omámený získá věštecké schopnosti. Není divu, že podle legendy tak výjimečné místo střežil obrovitý had, syn Velké matky Země. Jmenoval se Pýthon. K hadově smůle si jej vzal na mušku bůh Apollón. Zabil Pýthona tisícem šípů a převzal vládu nad středem světa. Založil Delfskou věštírnu a na počest zabitého hada ustanovil Pýthijské hry, na kterých se soutěžilo ve hře na píšťalu a kitharu a také ve zpěvu, později také ve sportovních disciplínách. První delfští kněží pocházeli z Kréty, odkud jejich loď přivedl do Řecka Apollón, jenž na sebe vzal podobu delfína.
Nyní se vraťme od mýtů k historii. Lokalita produkující páry přinášející věštecké schopnosti byla využívána od dob neolitu. Později zde Mykéňané uctívali Matku Zemi a místo v žádném případě nespojovali s Apollónem. Bůh, jehož kult pocházel z jihozápadní Malé Asie, si musel své místo na slunci teprve vybojovat. K tomu došlo někdy v 8 stol. př. Kr. a právě tehdy nastal strmý vzestup slávy Delfské věštírny. V 6 stol. př. Kr. byl v Apollónově posvátném okrsku zbudován chrám zasvěcený tomuto bohu. První chrám byl zničen ohněm, druhý zbořilo zemětřesení. Až pozůstatky třetího chrámu z r. 330 př. Kr. se dochovaly dodnes.
Právě pod Apollónovým chrámem se nacházela komnata, v níž Pýthie pronášela své věštby. Takové uspořádání antického chrámu bylo značně neobvyklé, avšak jak záhy uvidíme, mělo své důvody. Pýthie seděla na vysoké trojnožce nad puklinou ve skále, ze které vycházel opojný dým. Návštěvníci Delf věřili, že jejími ústy promlouvá samotný Apollón.
K chrámu patřila skupina kněží, kteří nesrozumitelné výkřiky překládali do běžného jazyka. Jak velký měli tito lidé vliv na běh starověkého světa netřeba zdůrazňovat. Vždyť také Delfy materiálně velmi vzkvétaly. Bohaté řecké městské státy zde měly své pokladnice a každá věštba byla bohatě odměněna. Delfy byly výkladní skříní Řecka: byly zde nádherné chrámy, divadlo a další budovy zdobené nevídaně bohatou sochařskou výzdobou.
Delfy si umně udržovaly punc neomylnosti. Zejména proto, že mnohé věštby a odpovědi byly nejednoznačné a bylo možné je vykládat různým způsobem. Aneb proslulý dotaz lýdského krále Kroisa, zda má zahájit válku s Perskou říší.
"Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši."
Paráda! Kroisos válku zahájil, pohraniční řeku Halys překročil a velkou říši zničil. Bohužel pro něj, svoji vlastní. Ovšem Pýthie se nemýlila: velká říše byla zničena.
Ale nemysleme si, že Delfy dávaly mocným mužům jen vyhýbavé odpovědi, aby nepřišly o jejich přízeň. Když na to přišlo, uměly si pořádně dupnout a odkázat do patřičných mezí třeba i samotného římského císaře. Na Neronův dotaz, co má dělat, aby uspokojil svou ctižádost, věštkyně vykřikla: "Svou přítomností urážíš boha. Odejdi, matkovrahu!" Nero poslechl, ale na zpáteční cestu do Říma si přibalil 500 delfských soch.
Kolem Pýthie a jejích věšteckých schopností kolovala vždy řada mýtů a dohadů. Ani vědci si nebyli jistí, zda šlo o promyšlené "divadlo" nebo zda kněžka byla skutečně něčím omámená. Dlouho se mělo za to, že Pýthie byla uvedená do transu přípravnými rituály, drogami či dokonce hadím jedem, do kterého byly přidávány nejrůznější byliny. Vždyť také úmrtnost věštkyň byla velmi vysoká. Některé prameny uvádějí životnost kněžky kolem tří let. Možná by šlo hledat důvod ve věku kněžek - muselo jít o ženy starší padesáti let, ale pravda byla dočista jiná.
Viníkem byly páry vyvěrající ze země. Podle legendy měly vycházet z těla dávno mrtvého hada Pýthona. V 80. letech 20. století přišli vědci se zajímavým odhalením: Apollónův chrám byl vybudován nad geologickým zlomem, ze kterého vycházel plyn etylén. Právě ten dokáže způsobit, že se lidská mysl dostane do stejného extatického stavu, v jakém pronášela své věštby Pýthie. Bohužel, účinek na lidské zdraví je při pravidelné inhalaci devastující, což vysvětluje vysokou úmrtnost věštkyň. Dnes již z pukliny pod ruinami Apollónova chrámu žádné páry nevycházejí. Výduch se uzavřel při jednom ze zemětřesení, která pohoří Parnassos čas od času postihují. Ovšem jinde v horách jsou stále pukliny, odkud etylén a další zemní plyny vyvěrají.
Největšímu rozkvětu se Delfy těšily mezi 8. a 5. stoletím př. Kr. Pak následoval pozvolný ústup ze slávy a kněží stále častěji čelili nátlaku ohledně nestrannosti věšteb. Jistý vliv věštírny trval ještě v době nadvlády Římské říše. Avšak s nástupem křesťanství přišel nevyhnutelný konec. V r. 385 po Kr. byly Delfy výnosem východořímského císaře Theodosia uzavřeny. Hlas věštkyně navždy utichl, zůstaly jen mýty.
Dnes se názvem Delfy označuje nejen velmi rozsáhlá archeologická lokalita, ale také moderní městečko v horách. Jsou zde hotely, taverny a také benzínová pumpa. Zkrátka novověké Delfy jsou skvělou základnou pro turisty, kteří chtějí antickým Delfám věnovat více než jeden den.
Samotný archeologický areál leží necelý kilometr na východ od městského centra. Návštěvníkům jsou k dispozici tři parkoviště: jedno u budovy archeologického muzea, druhé u vstupu do areálu a třetí u tzv. terasy Marmaria. Hlavní vchod je od muzea vzdálen cca 300 metrů. V budově muzea je malá kavárna.
Když projdeme hlavní branou, napřed nás cesta povede kolem pokladnic řeckých městských států. Nejkrásnější z nich je zrekonstruovaná pokladnice Athén. Všechny pokladnice byly bohatě zdobeny. Fragmenty jejich výzdoby uchovává místní archeologické muzeum.
Cesta stoupá strmě vzhůru, až staneme na terase s pozůstatky Apollónova chrámu. Nad chrámem leží klasické půlkruhové divadlo vybudované ve 2. století př. Kr. Právě odtud se otvírá nádherný výhled do údolí, až k vodám Korintského zálivu. Cesta stoupá ještě výš až ke stadionu. Původní ryze umělecké soutěže Pýthijských her byly později rozšířeny o sportovní disciplíny.
Notoricky známým symbolem Delf však není Apollónův chrám, ale úplně jiná stavba. Musíme se vrátit zpět k hlavnímu vstupu, opustit areál a vydat se asfaltovou silnicí směrem na východ. Čeká nás cesta dlouhá půl kilometru. Doporučuji raději jet autem, i když vzdálenost není nijak velká. V letním vedru je i 500 metrů po strmé rozpálené asfaltce poněkud nepříjemným zážitkem. Silnice nás dovede k terase zvané Marmaria. Jako první si prohlédneme ruiny chrámu Athény Pronaia. Původní chrám byl již ve starověku poškozen kamennou lavinou z úbočí Parnassu, a tak zde vyrostl ještě jeden, novější chrám. A pak už staneme před symbolem Delf, kruhovým chrámem zvaným Tholos. V porovnání s jinými stavbami nebyl nijak impozantní, ale jeho neobvyklý tvar a výjimečná poloha mezi horami z něj učinily jednu z nejfotografovanějších památek v Řecku.
Paradoxem je, že nikdo netuší, k jakému účelu Tholos sloužil. Víme jen, že patřil do posvátného okrsku Athény Pronaia. Někteří doboví historikové jej v popisu Delf ani nezmiňují. Postaven byl r. 380 př. Kr. z bílého pentelského mramoru podle návrhu architekta Theodora z Fókidy. Vnější peristyl tvořilo dvacet dórských sloupů, kterým ve vnitřním okruhu odpovídalo deset sloupů korintských. Tholos je pravým skvostem klasické řecké architektury.
Při návštěvě Delf si určitě nenechte ujít prohlídku archeologického muzea. Moderní budova opatruje sochy a další artefakty z dob, kdy Delfy byly pupkem světa. A to doslova, neboť právě zde odpočívá pravý Omfalos. Nejznámějším a také nejcennějším exponátem je bronzová socha Delfského vozataje. Je tak vzácná, že má v muzeu vyhrazen samostatný sál. Dále si zde prohlédnete výzdoby štítů pokladnic a také sfingu, jež byla součástí sloupu, který Delfám věnoval ostrov Naxos.
Delfy jsou nádherné místo a obsahují tolik zajímavých věcí, že by jejich popis vydal na celou knihu. Na závěr vám dám jednu radu: chcete-li se vyhnout davům turistů, navštivte Delfy některý všední den odpoledne nebo v podvečer. K vašemu údivu budete takřka sami procházet mezi úchvatnými ruinami, od nichž se vám otevřou nezapomenutelné výhledy na okolní hory. V ten okamžik uvěříte, že Delfy jsou skutečně magickým středem světa.
Užitečné informace:
Poloha: Řecko, kraj Fókida
Měna: euro
Doprava: autem z Patrasu 125 km
(1,5 hod.), z Athén 181 km (2 hod.), z Prevézy 262 km (3 hod.); parkování na místě, celkem 3 parkoviště
Otvírací doba: denně 8.00 - 20.00
hod. s výjimkou státních svátků
Vstupné: dospělí 12 € (platí pro
archeologický areál a Delphi Archeological Museum)
Občerstvení, toalety: obojí v budově archeologického muzea
Autor: Eva