Dolomity za volantem
Italské Dolomity jsou atraktivní destinací, kam cestuje stále více milovníků hor. Jezdí se tam v zimě za lyžováním, ale mnoho z nás sem vyrazí i na letní dovolenou.
Zkušeným řidičům v horském prostředí nemá cenu radit. Ale jiní přeci jenom netuší, co je čeká a pár informací by se mohlo hodit.
Z České republiky existuje mnoho tras, které závisí na tom, odkud a kam jedete. Většina z nich se setká na Brennerském průsmyku mezi Rakouskem a Itálií. Odtud se sjede po italské dálnici placeným úsekem nad město Brixen, kde najedete na silnice vedoucí do samotné lokality. Na příjezdové trase vás s největší pravděpodobností nic mimořádného nezaskočí.
Ale jak se dostanete do oblasti Dolomitů, narazíte na několik specifik, se kterými je dobré dopředu počítat.
Toto území bylo dříve rakouské, dnes je italské, navíc zde historicky existuje i vlastní jazyk ladinština. Proto je v Dolomitech dvoujazyčné značení názvů obcí, které jsou navíc i dost exoticky znějící. To vám může dělat před křižovatkami problém při orientaci. Proto doporučuji jet s navigací a při zadávání cíle si dávat dobrý pozor, zda je vybrán správný cíl naší cesty.
Silnice v Dolomitech jsou málokdy rovné. Počítejte s tím, že při přejezdu z jednoho místa na druhé musíte překonávat vysokohorské průsmyky, které znamenají velká stoupání a následná klesání. Například, pokud pojedete z Cortiny d´Ampezzo na Secedu (město St. Ulrich - Ortisei), vzdálenost je kolem 65 kilometrů. Ale musíte z Cortiny (1.250 m n.m.) vystoupat do průsmyku Passo Valparola (2 192 m n. m.), potom sjet do La Villy (1 400 m n. m.), vzápětí vystoupat do průsmyku Passo Gardena (2 121 m n. m.) a postupně sjet až do cíle, který je kolem 1 250 m n.m. To znamená, že během 65 kilometrů vystoupáte a sklesáte 1 663 výškových metrů, abyste se dostali do stejné nadmořské výšky. Celá cesta vám teoreticky má trvat kolem 1 hodiny 40 minut, ale počítejte s časem přes dvě hodiny, protože se určitě cestou zdržíte. Zastavíte se, abyste si pořídili fotky z míst s kouzelnými výhledy, ale také se často na trase vyskytují jednosměrné uzavírky řízené semaforem. Ty dovedou v některých případech prodloužit dobu jízdy i o půl hodiny.
Při jízdě z kopce je nutné dbát na to, abyste co nejvíce brzdného účinku získali z motoru. Proto se dolů zásadně jezdí se zařazeným třetím nebo druhým rychlostním stupněm. Pokud by někdo chtěl například při sjezdu z Passo Valparola "šetřit motor" a jel na neutrál, spálí brzdy a riskuje, že selžou. Zrovna tak se nevyplácí během klesání při výjezdu ze serpentin akcelerovat, protože pouze přidáváte energii, kterou vzápětí budete muset zmařit bržděním navíc.
Pokud mluvíme o stoupáních, nejsou výjimkou serpentiny, kdy na vnitřní zatáčce musíte řadit první rychlostní stupeň, protože dvojka by to prostě nebrala. Zatáčky jsou tak prudké, že občas využijete i pohled přes pravé zadní boční okénko.
V Dolomitech musíte počítat s několika nepříjemnými faktory. Tím nejnebezpečnějším jsou cyklisté. Vyhledávají silnice s velkým převýšením a jezdí zde opravdu v masovém měřítku. Není výjimkou, když v jednom stoupání do sedla předjedete postupně více než sto cyklistů. Většinou jsou ukáznění a jedou při kraji. Někdy ale potkáte skupinky, které i za prudkou zatáčkou šlapou vedle sebe a bezohledně brzdí v prudkém stoupání provoz.
Největší trable nastávají v případě semaforem řízených jednosměrných úseků. V úzkém koridoru supí dva cyklisti a za nimi se vleče rychlostí 5 km/h kolona aut, která je nemůže předjet. I s tím je třeba počítat, včetně toho, že než takto dojedete na konec semafory řízeného úseku omezení, již se proti vám rozjedou auta z druhé strany, protože se jim mezitím rozsvítila zelená.
Cyklisté mohou komplikovat situaci i při sjezdu dolů. Zažili jsme případ, kdy ve sjezdu z průsmyku nás dokonce jeden cyklista předjel, což u moderního auta s omezeným výhledem dozadu je docela nemilé překvapení.
Dalším nepříjemným faktorem jsou motorkáři. V Dolomitech se jich prohánějí četné skupiny a vychutnávají si zatáčky. Nejlepší je na rovince motorky pustit – třeba dáním pravé směrovky a mírným ubráním plynu. Možná se dočkáte poděkování pozdvihnutím pravé nohy, než zmizí z dohledu za další serpentinou. Hlavně, že všechno dobře dopadlo a vy i oni jste spokojeni.
Třetím faktorem jsou sportovní automobily. Potkáte tady Ferrari, Porsche, Lamborghini, i vytuněná vozidla, která ani nejste schopni identifikovat. Většinou jezdí ve skupinách a užívají si atraktivní prostředí pro využití bohatého výkonu silných motorů. S obyčejným autem jim prostě "překážíte". Také tyto vozy je dobré pustit, jak jen to jde. Jsou rychlé, mihnou se kolem vás, ani nevíte jak.
Při jízdě po Dolomitech musíte počítat s kombinací všech těchto faktorů dohromady. V dlouhém stoupání dojedete skupinu cyklistů, na levém zadním blatníku doráží první motorka ze skupiny za vámi a proti prosviští krásné rudé Ferrari nebo místní zelený autobus. Proto se řidič plně musí věnovat situaci před sebou i za sebou a opravdu nemá čas na to se kochat okolními horami. To si může dopřát, až když bezpečně zastaví na některé z četných zastávek mimo silnici.
Když dojedete do cíle, nemusí být vyhráno. Některé vyhlášené lokality, jako například Tre Cime, mají od rána zcela obsazená parkoviště a prostě tam nezastavíte. Existuje rezervační systém, kdy si musíte objednat volné místo po internetu několik dní dopředu (viz níže).
Přes toto všechno není řízení pro zkušeného řidiče v Dolomitech nebezpečné. Za celou dobu jsme viděli u silnice jenom jednu sanitu, jejíž posádka ošetřovala cyklistu. Jestli měl havárii nebo nějaký zdravotní problém, to jsme se samozřejmě nedozvěděli. Ale je zde třeba jezdit s respektem a při řízení se plně věnovat provozu kolem sebe.
Takže, pojedete-li do Dolomit, přeji vám šťastnou cestu! 😊
Užitečné informace:
Silniční poplatky za osobní automobil:
Průjezd průsmykem Brenner na rakouské straně: 12 €
Průjezd dálnicí A22 Brenner – do oblasti příjezdu do Dolomit cca 5 €
Vjezd na horskou silnice Misurina → Rifugio Auronzo (k Tre
Cime), zahrnuje průjezd a parkování na 12 hodin (nutná předchozí
rezervace), poplatek 40 €
Autor: Michal