Pydna Salinas, krajina jak z jiné planety

16.10.2021

Představte si místo jako vystřižené z fantastických filmů: na úpatí oslnivě bílé hory leží růžové jezero, jehož břehy zdobí krajky blyštivých krystalů a na trsech žluté trávy visí chomáče bílé pěny. V nedalekých lagunách se houfují plameňáci, kolem cest kvetou bílé lilie, po cestách se procházejí želvy. Nebojte se, nezbláznili jsme se. Jen se dnes vydáme na místo zvané Pydna Salinas s lagunou a písečnými dunami Alyki Kitrous. Leží na severním cípu Olympské riviéry u mysu Atherida.

Nedaleké město Pydna vešlo do historie v r. 168 př. Kr. jako dějiště finální bitvy mezi Římany a Makedonci. Bitvou u Pydny skončila nezávislá existence Makedonského království. Skončil čas řeckých hrdinů, přišla doba Římské říše. Bitva u Pydny navíc znamenala obrat v pojetí války, když na tehdejší dobu moderně organizované římské legie získaly definitivní převahu nad klasickou řecko-makedonskou falangou a poslali ji do propadliště dějin. Ovšem cílem naší cesty tentokrát není historické bojiště, ale areál těžby soli. Možná si řeknete, proč bychom měli o dovolené chodit na exkurzi do fabriky? Jenomže ona tahle fabrika není ošklivý průmyslový komplex, ale zcela výjimečné místo, kde bizarní krajina uměle vytvořených slaných lagun dala vzniknout jedinečné přírodní rezervaci.

Do areálu Pydna Salinas nás z parkoviště u pláže Alyki Kitrous Beach dovede nezpevněná cesta. V písečných dunách mezi mořem a solivarem v pozdním létě kvetou bílé mořské lilie, jejichž květy vydávají jemnou vůni. Mořská lilie je přísně chráněná zákonem a patří k nejkrásnějším divoce rostoucím květinám v Řecku.

Návštěvníků do Pydna Salinas mnoho nezavítá, většina turistů zůstane na pláži u moře. Odvážnější se vydají do dnes již nepoužívaných solných pánvích před vstupem do solivaru, kde se od hlavy k patě mažou léčivým slaným bahnem, jehož jsou laguny plné. Podobně jako bahno z Mrtvého moře, také to místní má pozitivní vliv na řadu zejména kožních chorob. A stejně jako v Mrtvém moři, i zde extrémně slaná voda krásně nadnáší. Můžeme se v poklidu pohupovat na hladině lagun, aniž bychom udělali jediné tempo. Sprchy, lehátka se slunečníky, toalety a občerstvení jsou k dispozici na přilehlé pláži. 

Není proto divu, že přímo do areálu funkčního solivaru zajde málokdo. Vstup přitom není vysloveně zakázán a proto, kdo se tam nevydá, o mnoho přichází. Celé hodiny se můžeme nerušeně procházet po hrázích slaných jezer a v klidu obdivovat jejich místy až psychedelickou krásu. Jen na obrovitý kopec soli, který je nepřehlédnutelnou dominantou nevšední krajiny, se pochopitelně lézt nesmí.

Solivar Pydna Salinas, jenž produkuje 28 tisíc tun soli ročně, je druhým největším producentem soli v Řecku. Areál o rozloze 400 hektarů tvoří několik solných pánví, ve kterých probíhá čištění a odpařování mořské vody a následná těžba soli. Voda se z moře do laguny Alyki Kitrous čerpá jediným čtyři metry širokým kanálem. 

Začátek celého provozního cyklu leží na opačném konci areálu, než je vstupní brána. V prvních lagunách, tzv. ohřívačích, je voda ještě plná korýšů, a tak se v nich houfují plameňáci. Pohled na volně žijící plameňáky, které běžně známe jen ze zoologických zahrad, je nezapomenutelný. V laguně plameňáci hledají především krevety Artemia, díky kterým jejich peří získává růžovou barvu. Plameňáci se v laguně Alyki Kitrous shromažďují po celý rok, avšak hnízdit odlétají do jiných lokalit po celém Středomoří. Pokus založit v Alyki Kitrous hnízdící kolonii byl neúspěšný.

Plameňáci si drží od hrází opatrný odstup, a tak je pořízení kvalitních fotek bez profesionálního vybavení v podstatě nemožné. Vstupovat do vody a snažit se k plameňákům dostat blíž však nedoporučuji. Laguny sice nejsou hlubší než metr a půl, ale dno tvoří silné vrstvy slizkého slaného bahna, které je stejně zrádné, jako klasické rašeliniště. Nevyzpytatelný terén na okraji lagun umožní udělat jen pár kroků, než se do něj nepříjemně zaboříme.

Nejpodivnější a přitom nejkrásnější je poslední odpařovací pánev. Nejen, že se v ní zrcadlí již zmíněná bílá hora, ale solanka v laguně má jedovatě růžovou barvu. V této pánvi je salinita tak vysoká, že žádný tvor z moře v ní už nežije. Nepřirozené zbarvení je způsobeno koloniemi bakterií Halobacterium salinarum a řasami Dunaliella salina, jedinými organismy, které jsou schopné v silně koncentrovaném roztoku soli přežít. Okraje pánve lemují krajky bílých krystalů. Na trsech žluté trávy kolem laguny se tvoří chomáče bílé - pochopitelně opět slané - pěny. Růžová hladina je rovná jako zrcadlo, a tak celá tahle bizarní scenérie vypadá jak krajina z jiné planety.

Jižně od areálu Pydna Salinas a laguny Alyki Kitrous leží největší přírodní rezervace suchozemských želv řeckých. Populace želv je v rezervaci největší na světě. Nekonečné písečné duny jsou porostlé roštím, mezi kterým se vinou nezpevněné cesty. 

Je až s podivem, že se do rezervace smí vjet autem. Avšak na štěrkových cestách místy zasypanými závějemi písku musíme jet tak pomalu, že i "želva přes cestu" je rychlejší.

Nepočítejme však s tím, že jsou místní želvy mazlové připravení s námi pózovat před foťákem. Na dotěrné turisty náladu rozhodně nemají. Jedná se o divoká, navíc zákonem chráněná zvířata. Pokusíme-li se zvednout želvu z cesty, velmi důrazným syčením a kvíkáním nám dá najevo, jak moc ji obtěžujeme. Pak se zatáhne do krunýře a s mazáckým klidem počká, až nás družná nálada přejde. Po chvíli zvědavě vykoukne z krunýře, a když zjistí, že jí nic nehrozí, rozvážným krokem se vydá za cílem své přerušené cesty. Nakonec, tahle taktika přežití želvám funguje miliony let, tak proč by na ní měly cokoli měnit.

Budete-li mít někdy cestu na Olympskou riviéru, vydejte se do Pydna Salinas a rezervace Alyki Kitrous. Nebudete litovat. Poznáte zcela jiné Řecko, než jaké znáte z prázdninových letovisek.

Užitečné informace:
Země: Řecko
Měna: Euro
Poloha: Olympská riviéra, kraj Pieria, Pydna Salinas a mys Alykes Kitrous
Doprava: autem z letovisek na Olympské riviéře po placené dálnici A1, GPS: 40.3807922N, 22.6035264E
Služby pro turisty: lehátka a slunečníky na pláži za poplatek, občerstvení, sprchy, toalety 

Autor: Eva