Florencie, část druhá: baziliky, pokladnice renesančního umění

19.02.2022

Spoustu pokladů renesančního umění neukrývá Florencie za zdmi muzeí a galerií, ale v monumentálních bazilikách. Královnou florentských kostelů je renesančně-gotická katedrála Santa Maria del Fiore, o které jsme psali v článku věnovaném historickému centru Florencie. Avšak dalších zajímavých chrámů a bazilik, které by neměly při návštěvě Florencie uniknout naší pozornosti, je více. 

Vydejme se na další zajímavou procházku toskánskou metropolí. Obdivovat budeme nejen monumentální architekturu chrámů a krásná umělecká díla, kterými je vyzdobili největší renesanční mistři, ale dozvíme se pár zajímavých příběhů.


Santa Maria Novella

Piazza Santa Maria Novella, otevřeno pondělí - sobota 10.00 - 17.00 hod., neděle 12.00 - 17.00 hod., vstupné 7,50 € (platí do baziliky a do Museo di Santa Maria Novella).

Gotický chrám Santa Maria Novella stojí v blízkosti vlakového nádraží, kterému dala jméno. Postavená v gotickém slohu, je od samého počátku chrámem dominikánského řádu a nějakou dobu v přilehlém klášteře sídlili také augustiniáni. Výstavba baziliky probíhala od r. 1246 do r. 1320, avšak vysvěcena byla až r. 1420. Barevným mramorem zdobené průčelí je krásným příkladem zdobné toskánské renesance. Santa Maria Novella je jediným kostelem ve Florencii, jehož mramorové průčelí bylo postaveno záhy po dokončení chrámu a nikoli až v romantickém 19. století.

Před chrámem je rozlehlé náměstí, které Cosimo I. Medicejský využíval po vzoru římského Circu Maximu k závodům vozatajů. Obelisky usazené na krunýřích bronzových želv označovaly začátek a konec závodní dráhy.

Chrámová loď je ohromující, přesto si stavitelé pomohli k ještě větší působivosti malým trikem. Černobílé proužky na lomených obloucích nejsou jen zajímavou výzdobou, ale způsobují, že bazilika vypadá delší, než ve skutečnosti je. 

Přímo naproti bočnímu vchodu, kterým se dnes do chrámu vstupuje, je freska Svaté Trojice od Tomasa Masaccia z let 1424 - 1425. Uprostřed hlavní lodi visí obrovský kříž vytvořený Giottem v letech 1288 - 1289.

Zhruba v polovině hlavní lodi je kazatelna, jejímž autorem je Filippo Brunelleschi, stavitel kopule florentského Dómu. Basreliéfy ji vyzdobil Brunelleschiho adoptivní syn. Právě z této kazatelny byla zahájena kampaň proti Galileu Galileovi. Předmětem sporu byla otázka zemské rotace. Roztržka Galilea s církví, do jejíhož geocentrického výkladu světa Galileův heliocentrický model nezapadal, vyústila v inkviziční proces zakončený Galileovým odvoláním. Galileo byl odsouzen k domácímu vězení ve Florencii a notoricky známou poznámku: "A přece se točí!" před tribunálem nikdy nepronesl. Utrousil ji před svým přítelem a na tehdejší poměry osvíceným arcibiskupem Piccolominim ze Sieny, který ji dostal do širšího povědomí.

Brunelleschi je také tvůrcem kříže v boční Bondiho kapli. A protože jsme ve Florencii, kde se slavní pánové rádi mezi sebou špičkovali, socha umučeného Spasitele je opět výsledkem jednoho takového pošťuchování. Tentokrát se Brunelleschi obul do svého velkého kamaráda Donatella. Posmíval se mu, že Kristus, kterého vytvořil pro slavnou florentskou baziliku Santa Croce, vypadá jako ukřižovaný sedlák. Pročež se rozhodl Donattelovi ukázat, jak má vypadat umírající Spasitel. Výsledkem je kříž s velmi realisticky podaným nahým mužem, jehož dokonalé tělo se pyšní vyrýsovanými svaly a hlava je decentně skloněna v elegantním úhlu. Příběh měl mezi oběma pány rozvernou dohru, ale o tom více, až se podíváme do baziliky Santa Croce. 

Chloubou chrámu jsou kaple soustředěné kolem oltáře, jejichž stěny zdobí barevné fresky. Kaple Tornabuoni je zasvěcená Panně Marii. Fresky jsou od Domenica Ghirlandaia, v jehož dílně se vyučil Michelangelo. Kaple Strozzi di Mantova je vymalována výjevy Ráje a Pekla. V bazilice je umístěno mnoho obrazů renesančních mistrů. Obrazy, fresky, sochy i vitrážová okna jsou popsána na informačních panelech, tak aspoň víme, dílo jakého mistra právě obdivujeme.

Ke katedrále přiléhá komplex klášterních budov, ve kterých je dnes zřízeno muzeum. Kláštery jsou ve skutečnosti dva: Zelený klášter a Velký klášter. Nejkrásněji vyzdobená je Španělská kaple. Název kaple získala proto, že ji využívali španělští dvořané manželky Cosima I. Medicejského Eleonory z Toleda.

Mezi obrazy zaujme velký obraz Poslední večeře, který však nenamaloval žádný ze slavných malířů, ale v 16. století dáma jménem Plautilla Nelli, převorka dominikánského konventu Svaté Kateřiny Sienské ve Florencii. 

Plautilla byla samouk a na rozdíl od svých mužských současníků se neučila u žádného z velkých mistrů. Jen se dívala na jejich obrazy. Pak si pořídila barvy a štětce a pustila se do díla. Dlužno říct, že úspěšně, neboť se stala první a také velmi obdivovanou renesanční malířkou ve Florencii. Z rozměrů obrazu je patrné, že dáma nebyla troškař: dílo má rozměry 7 krát 2 metry. Plautila obraz signovala, jak bylo jejím zvykem, hláškou: "Modlete se za malířku." Giorgo Vassari Plautillu zmiňuje v díle Životy slavných malířů, sochařů a architektů. Z konventu Svaté Kateřiny byla Poslední večeře do kláštera Santa Maria Novella přenesena r. 1817. Obraz byl velmi zašpiněn a poškozen, a tak v letech 2015 - 2019 prošel pečlivou rekonstrukcí. Znovu vystaven je od r. 2019.

Vnitřní zahradu Velkého kláštera obklopuje chodba s 56 oblouky. Výzdobu stěn s výjevy ze života svatého Dominika financoval Cosimo I. Medicejský a také florentské šlechtické rodiny. Zahrada má krásnou, dalo by se říct až mystickou atmosféru. Na konci prohlídky nás čeká ještě působivý sál klášterního refektáře s velmi složitou křížovou klenbou.


San Lorenzo

Piazza San Lorenzo, otevřeno pondělí - sobota 10.00 - 16.00 hod. (poslední vstup v 15.00 hod.), neděle pro turisty zavřeno (vstup pouze na mši), vstupné 7 € (bazilika), 9 € Capelle Medici a Biblioteca Laurentiana Medici.

Od baziliky Santa Maria Novella nás k bazilice San Lorenzo dovede ulice Via del Melaranzio. Chrám San Lorenzo je jedním z nejstarších kostelů ve Florencii. Založen byl ve 4. století, později byl přestavěn v románském stylu a nakonec jeho radikální přestavbu navrhl Filippo Brunelleschi. Původně byl San Lorenzo městskou katedrálou, pak jeho funkci převzal kostel Santa Reparata, později také nahrazený katedrálou Santa Maria del Fiore. Brunelleschiho přestavba byla velmi odvážná, pročež byla na několik desetiletí přerušena. S výraznými změnami byla dokončena až ve druhé polovině 15. století.

Průčelí chrámu navrhl Michelangelo. Stavět se mělo z carrarského mramoru, ale Michelangelův návrh nebyl nikdy realizován. San Lorenzo je proto jedinou z velkých florentských bazilik, která nemá zdobené průčelí a díky tomu působí zvenčí nedostavěným dojmem.

Kopule nad Starou sakristií je vyzdobena reliéfem hvězdné oblohy. Je důkazem pro renesanci typického propojení solidní astronomie s pochybnou astrologií. 

Zobrazená konstelace vychází z geocentrického ptolemaiovského modelu, a jak bylo zjištěno, zcela přesně zobrazuje hvězdnou oblohu nad Florencií v červenci roku 1442.

Po vysvěcení katedrály Santa Maria del Fiore sloužil San Lorenzo jako farní kostel Medicejských. 

V Medicejské kapli jsou pohřbeni všichni významní členové mocného florentského rodu. Pohřební kapli Medicejských, Novou sakristii a schodiště k Biblioteca Laurentiana Medici navrhl Michelangelo, avšak práce dokončili jiní, protože Michelangelo byl papežem povolán do Říma.

V chrámu je pohřben Donatello, neboť si přál po smrti spočinout v blízkosti svého patrona Cosima Medicejského. A protože pro Medicejské vytvořil spoustu nádherných uměleckých děl, jeho přání mu splnili.


Orsanmichele

Via dei Calzaiuoli, otevřeno pondělí 10.00 - 17.00 hod., sobota 10.00 - 12.30 hod., vstupné 2 €.

Na pěší zóně mezi Piazza del Duomo a Piazza della Signoria stojí gotická budova Orsanmichele. Jméno je zkomoleninou názvu románského kostela Svatého Michala v zahradě (San Michele in Orto), který na místě stával. Orsanmichele má atypický čtvercový půdorys, což je dáno tím, že původní románský kostel byl ve středověku nahrazen sýpkou, která shořela. 

V r. 1337 byla na jejích základech založena nová gotická stavba. Horní patra sloužila k uskladnění obilí, se kterým se v otevřené přízemní lodžii čile obchodovalo.

V r. 1347 byl do Orsanmichele umístěn obraz Madonna delle Grazie. Prý měl zázračnou moc, a tak přitahoval stále více a více poutníků, až musel jít obchod s obilím stranou. Vysoké oblouky lodžie byly zazděny a obilný trh se změnil na kostel. Horní patra sice ještě nějakou dobu sloužila jako sklad obilí, avšak později zde Cosimo I. Medicejský zřídil svůj archiv.  

Dnes v Orsanmichele sídlí muzeum. Jeho interiér je bohatě vymalován freskami, pozornost upoutá i gotický, složitě zdobený oltář ze 14. století. Otevřeno bývá jen dvakrát do týdne, ale litovat nemusíme. 

Zajímavější než interiér budovy, je její gotická fasáda. Zazděné oblouky s výklenky zaplnili renesanční umělci sochami apoštolů, světců a mučedníků. Na výzdobě Orsanmichele se podíleli Donatello, Ghiberti, Giambologni a mnozí další. 

Samozřejmě, dnes jsou ve výklencích umístěny už jen kopie původních soch. Originály před nepřízní počasí a nenechavými vandaly pečlivě opatruje muzeum v prvním patře bývalého kostela. 

Ale, přiznejme si na rovinu, kdo z nás pozná, že jde o kopie? Jsou stejně krásné jako originály a Orsanmichele je galerií florentského umění pod širým nebem. 


Santa Croce

Piazza di Santa Croce, otevřeno pondělí, pátek, sobota 9.30 - 17.30 hod., neděle 9.30 - 17.30 hod., vstupné 8 €

Na východním okraji historického centra Florencie stojí bazilika Santa Croce, jeden z nejvýznamnějších gotických chrámů v Itálii. Z náměstí Piazza della Signoria dojdeme k bazilice ulicemi Via dei Gondi a Borgo de' Greci. Půjdeme stále rovně, až se před námi otevře rozlehlé náměstí, jehož dominantou je typické zdobné průčelí monumentální baziliky.

Podnět ke stavbě baziliky Santa Croce vzešel na sklonku 13. století od řádu františkánů. Jejich komunitu ve Florencii založil svatý František z Assisi a byl to on, kdo r. 1294 položil základní kámen jejich nové baziliky. Navzdory Františkem proklamované skromnosti žebravých mnichů, v případě Santa Croce o nijak levný počin nešlo. Prostředky na stavbu okázalého chrámu však nepocházely z hlubokých kapes františkánských hábitů, ale stavbu zaplatila bohatá Florentská republika. Projektu se ujal Arnolfo di Cambio, dvorní sochař a architekt králů, kardinálů i papežů. Impozantní chrám a přilehlý klášter byly kompletně dokončeny r. 1385. Tedy až na průčelí, které podobně jako u ostatních florentských bazilik pochází z 19. století.

Na délku centrální loď Santa Croce měří více než 115 metrů. Nad chrámem se tyčila vysoká zvonice. Bohužel, r. 1521 se zvonice zřítila a její pád baziliku vážně poškodil. Opravy začaly takřka okamžitě, avšak na kompletní dostavbu věže došlo až v letech 1842 - 1845. Obnovená zvonice se vypíná do výšky 78,5 metru a je v ní instalováno 6 zvonů. Spolu s kopulemi katedrály Santa Maria del Fiore, baziliky San Lorenzo a s Hodinovou věží Palazzo Vecchio patří k nepřehlédnutelným monumentům Florencie.

V průběhu staletí čelila bazilika četné nepřízni osudu, několikrát byla poškozena a následně přestavěna, až se stala nejkrásnější bazilikou Florencie. V 16. století interiér chrámu zásadním způsobem upravil Giorgo Vassari. 

Katastrofální následky měla povodeň z r. 1966, která zničila vzácná umělecká díla a vážně poškodila statiku celé budovy. Avšak Florenťané milovaný chrám zachránili.

Po architektonické stránce je bazilika Santa Croce velmi zajímavou stavbou. Pro gotický chrám je zcela atypické pojetí hlavní lodi. Její strop nenese obvyklá křížová klenba, ale - podobně jako ve starších románských bazilikách - příčné trámy s otevřeným průhledem do stropní konstrukce. Nejde však o samoúčelný designový prvek, ale o geniální řešení, jak bez oblouků zastřešit loď širokou 38 metrů. Osmiboké sloupy postranních lodí jsou dalším pro gotiku neobvyklým odkazem na románský styl. Gotika se ve středověké Florencii přízni zrovna netěšila, proto se Arnolfo di Cambio uchýlil k románským prvkům. Přesto, nebo možná právě proto, je Santa Croce jedním z nejkrásnějších chrámů italské gotiky a pyšní se titulem basilica minor, který významným chrámům uděluje pouze papež.

Od počátku vzniku baziliky v ní byli pohřbíváni významní Florenťané, neboť se věřilo, že být pohřben ve františkánském kostele přináší odpuštění hříchů. Kdo smí či nesmí být v Santa Croce pohřben rozhodoval florentský vévoda. 

V bazilice je přes tisíc hrobů. Zejména podlaha v přední části chrámu v blízkosti hlavního oltáře je náhrobními deskami doslova vydlážděná. Některé jsou ohrazené, po jiných se smí volně šlapat. S lehkým mrazením v zádech si uvědomíme, že se v podstatě procházíme po hřbitově. 

Mezi nejdůležitější patří hrobky Michelangela, Galilea a Machiavelliho umístěné ve zdech bočních lodích.

Hrobku pro Michelangela navrhl Giorgo Vassari. Nad rakví slavného umělce truchlí Malířství, Sochařství a Architektura představované plačícími ženami. 

Je zde i hrob Danta, avšak v tomto případě jde jen o prázdný kenotaf, neboť město Ravenna, kde Dante ve vyhnanství zemřel, odmítlo jeho tělo Florencii vydat. Socha slavného básníka stojí i na náměstí před bazilikou. Není však renesančním dílem, Dantova socha byla vytvořena v 19. století.

Na hlavní loď navazuje šestnáct bohatě zdobených kaplí a pochopitelně nechybí ani kaple Medicejská. Hlavní kaple je zasvěcená předmětu, který dal jméno celé bazilice, tedy Svatému kříži. Freskami ji kolem r. 1380 vyzdobil Antonio Gaddi, který navrhl také motivy barevných vitrážových oken. Fresky zobrazují příběh Svatého kříže, od okamžiku, kdy byl zasazen strom, z jehož dřeva byl vytesán, přes ukřižování Krista až po objevení kříže svatou Helenou a přenesení do Jeruzaléma. O výzdobu Pravé a Levé kaple se postaral Giotto. Jeho malby byly časem poškozeny a v barokní době necitlivě restaurovány. Kde si restaurátoři nevěděli rady, domalovali Giottovy výjevy po svém. V r. 1958 proběhly rekonstrukční práce, při kterých byly barokní malůvky odstraněny, a místo nich byla raději ponechána bílá místa.

V kapli nalevo od oltáře je umístěn ukřižovaný Kristus od Donatella. Je to ona socha, kterou Brunelleschi hanlivě označil za ukřižovaného sedláka a odpověděl na ni sochou atleticky vyrýsovaného Spasitele pro baziliku Santa Maria Novella.  Když Brunelleschi svůj kříž dokončil, požádal Donatella, aby spolu na oslavu hotového díla povečeřeli. Jídlo dostal za úkol přinést Donatello. Ten příteli vyhověl. Přišel do Brunelleschiho dílny, kde poprvé spatřil nový krucifix. Údivem rozpřáhl paže, přičemž vysypal jídlo, které nesl v zástěře, syrová vejce nevyjímaje. Zaskočen Brunelleschiho umem a vlastní nemotorností zvolal: "Mým údělem je dělat sedláky, tvým Krista!" Donatellovu krucifixu se pak začalo říkat sedlácký a Spasitel, jenž je na něm ukřižován, dostal nelichotivou přezdívku Oráč. O tom, zda byl jejím autorem Brunelleschi nebo hubatí Florenťané, historie mlčí.

Na baziliku navazuje jeden z největších klášterů ve městě a dnes slouží jako muzeum - Museo dell'Opera di Santa Croce. Nejzajímavějším exponátem je obraz Poslední večeře od Giorgo Vassariho.

Prohlídka vede přes kaple a klášterní refektář s velkou freskou Stromu života, do kterého je zakomponován ukřižovaný Kristus a motiv poslední večeře. Fresku kolem r. 1350 namaloval Taddeo Gaddi.  Na konci prohlídky nás čeká hezká klášterní zahrada, do které se vstupuje chodbou s křížovou klenbou. 

Dominantou zahrady je kaple Pazzi, dílo Filippa Brunelleschiho. Zahrada obklopená typickými renesančními ambity je krásným, tichým místem, dokonale odděleným od rušného města. Je osvěžujícím zakončením dlouhé procházky za majestátními florentskými bazilikami a jejich poklady.



Užitečné informace:

Poloha: Itálie, Toskánsko
Měna: Euro
Doprava do Florencie: přímý let z Prahy, cena letenky od 2.000 Kč/osoba (přímé spoje létají jen v některých částech roku - léto, vánoční svátky).
Doprava po Florencii: historické centrum je pěší zónou, jinak hromadná doprava (tramvaje, autobusy, taxi), z letiště jezdí vlak na nádraží Santa Maria Novella na okraji historického centra.

Autor: Eva