Co musíte vidět na Maltě, část druhá: hlavní město Valletta

Ačkoli je Malta jedním z nejmenších států na světě, její míra zalidnění je naopak jedna z největších. Střed Malty je prakticky jednou velkou aglomerací. Snad jen místní tuší, kde jedno město končí a druhé začíná. Centrem všeho dění je pochopitelně hlavní město Valletta.

Jakkoli se Valletta tváří prastaře, v porovnání s maltskými megalitickými chrámy jsou její budovy v podstatě "paneláky". Založena byla 28. března 1566. Základní kámen položil velmistr řádu maltézských rytířů Jean Parisot de La Valette. Chrabrý muž, pod jehož velením se Malta ubránila Turkům.

Mimochodem, s Turky měli maltézští rytíři spoustu nevyřízených účtů včetně toho, že jim – ještě coby johanité – museli po půlročním obléhání přenechat svůj sídelní ostrov Rhodos. Jako náhradu dostali johanité právě Maltu. Z johanitů z Rhodu se stali maltézští rytíři. Ale Turci si nedali pokoj, dokud je Velmistr La Valette v r. 1565 neodkázal do patřičných mezí. Dlužno dodat, že bez pomoci Sicílie a zapojení maltského obyvatelstva by samotní rytíři Maltu nikdy neubránili. Byl to právě La Valette, kdo dokázal přesvědčit místní, aby ostrov zuby nehty bránili.

Na oslavu vítězství dostala Malta nové hlavní město. Statečný velmistr La Valette si "skromně" přál, aby se jmenovalo po něm a – světe div se – návrh prošel. Ovšem Valletta nebyla koncipována jen jako výstavní metropole, ale hlavně jako nedobytná pevnost.

Jakkoli je aglomerace kolem Valletty rozlehlá, samotné město je nejmenším hlavním městem v Evropské unii. Má něco málo přes pět tisíc obyvatel. V podstatě je to jen opevněné historické jádro na výběžku nad mořem. Vše, na co koukáme z jejích hradeb, jsou již další města.

Problémem Valletty a jejího okolí je nedostatek parkovacích míst. Vydat se sem autem je adrenalinový zážitek hodný otrlých pouličních bijců. Velká parkoviště zde sice existují, ale od časného rána jsou beznadějně plná. Při boji o volné místečko je to často "plech na plech". Proto v zájmu zejména duševního zdraví doporučuji vyrazit do Valletty buď za úsvitu, nebo raději hromadnou dopravou či taxíkem.

Triq ir-Repubblika (Republic Street)

Naši procházku Vallettou začneme na náměstí Piazza Tritoni. Odtud nás živá pěší zóna a hlavní tepna Valletty, Republic Street, dovede ke všem důležitým místům. Skončíme u pevnosti San Elmo na opačném konci města.

Republic Street je plná obchodů, restaurací, kaváren a barů. V době svátků vlají nad ulicí barevné prapory. Ulici lemují domy s barevnými dřevěnými balkóny (gallariji). Pro Vallettu je tenhle architektonický prvek charakteristický. Vychází z arabské architektury, ovšem Malťané ho dovedli k dokonalosti. I kdyby byl celý barák omšelý až hanba, balkón musí být barevně natřený.

Upper Barracca Gardens

Otvírací doba: denně 7:00 – 22:00 hod., vstup zdarma, služby pro turisty: občerstvení (Café Barrakka), toalety

Upper Barracca Gardens jsou prvním místem, kam zamíříme. Populární zahrady leží jen pár kroků od hlavního autobusového terminálu. Rozkládají se na vrcholu bašty sv. Petra a Pavla. Z Republic Street odbočíme doprava kolem ruin bývalého Královské opery ke kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské. Odtud pokračujeme přes malé náměstí s kašnou k zahradám.

Samotné Upper Barracca Gardens žádný zázrak pod sluncem nejsou, ale otvírá se odtud opravdu překrásný výhled na Grand Harbour (Velký přístav) a pevnost St Angelo. Ústřední terasu lemují dvě řady vysokých oblouků z druhé poloviny 17. století.

Na níže položené terase nad mořem je tzv. Saluting Battery – baterie osmi historických děl, ze kterých se každý den s výjimkou neděle vždy v pravé poledne a ve čtyři hodiny odpoledne odpalují slavnostní salvy.

Přímo ze zahrad lze sjet výtahem k přístavu, ze kterého vyplouvají loďky k pevnosti St Angelo. Z jejích hradeb je sice moc hezký výhled na Vallettu, ale známý pohled na město, kterému dominuje obrovská kopule, se fotí úplně odjinud. Vydržte, na správné místo se vypravíme později.

Národní archeologické muzeum

Otvírací doba: denně 9:00 – 19:00 hod., vstupné 5 € / dospělá osoba

Další zajímavou zastávkou je Národní archeologické muzeum. Opatruje největší poklady prehistorické Malty – sošku Spící kněžky z hypogea Ħal Saflieni, originál torza sochy Velké Matky a kamenné reliéfy z chrámu Ħal Tarxien. Jsou skoro šest tisíc let staré a rozhodně nejsou dílem nějaké primitivní kultury. Stačí se podívat na umě zdobené lemy sukní, které tehdejší dámy oblékaly.

Mimochodem, tyhle kypré boubelky nemotaly hlavy jen dávným nápadníkům, ale i dnešním vědcům. Skutečně neolitické dámy trpěly až morbidní obezitou nebo šlo jen o tehdejší ideál ženské krásy? Odpověď neznáme.

Ovšem nejvíc znepokojivých otázek vyvolaly nepřirozeně prodloužené lidské lebky. V muzeu je jim věnována malá samostatná expozice. Objeveny byly v podzemním pohřebním komplexu Ħal Saflieni. Kolem jejich tvaru vznikla spousta až bláznivých teorií. Jednou patřily mimozemšťanům, jindy byly výsledkem děsivých lékařských praktik. Ale nejspíš byli jejich nositelé jen chudáci postižení předčasným srůstem lebečních švů v raném dětství.

Konkatedrála sv. Jana

Otvírací doba: denně 9:00 – 16:45 hod. (poslední vstup v 16:00 hod.), sobota a neděle pro turisty zavřeno, je možné se zdarma zúčastnit mše svaté, vstupné 15 € / dospělá osoba, před katedrálou je banner s QR kódem pro nákup vstupenek, nebo je koupíte on-line

Nezvyklý titul obrovského chrámu vychází z faktu, že se o status sídelního kostela biskupa (katedrála) dělí s katedrálou sv. Pavla v Mdině. Je tedy spolukatedrálou neboli konkatedrálou.

Pro samotný vstup do konkatedrály sv. Jana Křtitele je potřeba zakoupit vstupenku. Dlouhé frontě na pokladnu se vyhneme nákupem vstupenky on-line. Ne, že bychom si ve frontě i tak nepostáli, ale pár desítek minut ušetříme.

Monumentální chrám byl postaven za pouhých pět let v druhé polovině 16. století jako klášterní kostel maltézských rytířů. Zvenku je budova strohá – její architekt Girolamo Cassar byl vojenský inženýr – avšak uvnitř nás ohromí svou zdobností.

Vpravo zlato, vlevo zlato, na stropě zlato, všude zlato. Podlahu tvoří náhrobní desky z barevného mramoru. Pod nimi jsou pohřbeni rytíři a velmistři řádu. V 17. a 18. století byl původně manýristický interiér barokně upraven. Rytíři si dali záležet, aby žádný návštěvník ani na vteřinu nepochyboval o jejich bohatství a moci.

Jakkoli katedrála patří k vrcholným dílům baroka, pomyslnou třešinkou na dortu její výjimečnosti jsou dva obrazy od slavného Caravaggia. Pouliční rváč, násilník a dokonce vrah měl sice talent od Boha, ale také zcela nezvladatelnou povahu. V r. 1607 se uchýlil na Maltu, kde byl v následujícím roce přijat do rytířského řádu. Chvíli sekal latinu, avšak svaté nadšení mu dlouho nevydrželo. Kvůli rvačce s řádovým bratrem byl v r. 1608 uvězněn. Z vězení i z Malty se mu podařilo uprchnout. Naštěstí zde po něm nezůstal jen zmordovaný rytíř, ale také dva výjimečné obrazy – Stětí svatého Jana a Svatý Jeroným píšící.

Stětí svatého Jana je největším a jediným podepsaným obrazem, který Caravaggio vytvořil. Nezdobí hlavní oltář, jak bychom očekávali, ale je vystaven v oratoři stranou od hlavní chrámové lodě. Jakkoli měli rytíři Caravaggia nejspíš plné zuby, jeho umění si vážili.

Druhý obraz, Svatý Jeroným píšící, je vystaven v samostatném tzv. Caravaggiově křídle, do kterého se vstupuje z oratoře.

I kdyby nám zlatá nabubřelost katedrály nic neříkala, pak právě Caravaggiovy obrazy jsou tím, kvůli čemu stojí za to chrám navštívit. Ale nevěnujme jim jen pár vteřin. Na chvíli se u nich zastavme. Z šera a stínů začnou vystupovat mistrné detaily, kterých si při letmém pohledu vůbec nevšimneme.

Na opačném konci katedrály, vlevo za hlavním oltářem, je nenápadný vstup do podzemní krypty. Zde jsou pohřbeni první velmistři řádu včetně Jeana Parisot de La Valette. Spící bronzový rytíř sní na vápencovém sarkofágu svůj věčný sen. Ruce má sepnuté ve zbožném gestu. Možná se nemodlí jen za křesťanskou budoucnost Malty, ale celé Evropy…

Palác velmistrů

Otvírací doba: denně 10:00 – 18:00 hod. (poslední vstup v 17:30 hod.), vstupné 12 € / dospělá osoba

Vedle katedrály stojí okázalá budova Paláce velmistrů. Dnes je sice sídlem maltského prezidenta, ale jeho větší část s reprezentativními sály a zbrojnicí je přístupná veřejnosti. Kdo ještě nemá dost rytířů, vojenské historie a pevnostní architektury, může odtud dojít až k pevnosti San Elmo.

Pevnost San Elmo

Otvírací doba: denně 9:00 – 19:00 hod., vstupné 10 € / dospělá osoba

Na samém konci Valletty se rozkládá velká pevnost San Elmo. Při obléhání Malty osmanskými Turky však nakonec padla. Obrovské přesile se dokázala bránit dvacet osm dní, ale i to poskytlo obráncům Malty dost času k přeskupení sil, což v konečném důsledku vedlo k porážce Turků. Uvnitř pevnosti sídlí Národní válečné muzeum. Z jejích hradeb je opět krásný výhled. Ale za tím nejkrásnějším se musíme vypravit na opačnou stranu zálivu Marsamxett.

Ikonické panorama Valletty

Všechny známé fotky panoramatu Valletty jsou focené buď z pevnosti Fort Manoel nebo z nábřeží ve městě Sliema.

Paradoxem je, že dominantou města není konkatedrála sv. Jana Křtitele, ale kopule karmelitánské baziliky Panny Marie Karmelské a šedesát metrů vysoká věž anglikánské prokatedrály sv. Pavla. Ačkoli na fotce vypadají jako jedna monumentální budova, ve skutečnosti jde o dva kostely dvou různých vyznání. Kam ale zmizela konkatedrála sv. Jana? Nad střechy Valletty z ní vykukují jen nenápadné špičky věží.

Nejkrásnější fotky pořídíme v pozdním odpoledni až v podvečer, kdy "golden hour" rozzáří Vallettu zlatými odstíny.

Užitečné informace:
Země: Malta
Měna: euro
Časové pásmo: stejné jako ČR
Doprava: na Maltu letecky z Prahy, cena zpáteční letenky od cca 1 500 Kč / osoba, záleží na sezóně a tarifu
Doprava na Maltě: hromadná doprava – autobusy, taxi (funguje zde např. služba Bolt) nebo autem, na Maltě se jezdí vlevo, auta mají volant na pravé straně, doporučuji si půjčit auto s automatickou převodovkou a předem nastudovat pravidla silničního provozu, zejména projíždění kruhových objezdů, auta z půjčoven mohou najet na trajekt na Gozo

Autor: Eva