Co musíte vidět v Dolomitech, část druhá
Dolomity nejsou jen notoricky známé vrcholy jako Tre Cime, Sassolungo nebo Seceda. Skrývá se v nich mnoho dalších nádherných míst, která určitě stojí za návštěvu. Pojďme se spolu podívat na další zajímavá místa italských Dolomitů.
Svezeme se lanovkami, posedíme na stylových terasách horských chat, pochutnáme si na místních specialitách, ale hlavně budeme obdivovat výjimečně krásnou krajinou. Zkrátka, čekají nás pohodové výlety, při kterých hravě zdoláme nejednu třítisícovku. 😊
Cinque Torri
Parkoviště Bain de Dones zdarma, GPS 46.5188317N, 12.0379489E; provozní doba lanovky 9:00 – 17:00 hod., cena zpáteční jízdenky 30 € / dospělá osoba; služby turistům: restaurace, toalety, muzeum První světové války (Museo Postazioni Italiane Grande Guerra alle Cinque Torri) zdarma pod širým nebem
Skalní útvar Cinque Torri tvoří pět skalních věží. Ačkoli jejich vrcholy dokážou zdolat jen horolezci, dostat se k jejich úpatí není vůbec složité. Na náhorní planinu u paty Cinque Torri nás vyveze sedačková lanovka. Od její horní stanice se nenáročnou procházkou po rozkvetlých alpských loukách dostaneme k samotným věžím. Otvírají se odtud krásné výhledy na okolní vrcholy, kterým dominuje nedaleká hora Lagazuoi. Mimochodem s Lagazuoi, o které jsme psali v našem prvním článku o Dolomitech, můžeme návštěvu Cinque Torri spojit. Od dolní stanice lanovky je to na Passo Falzarego, odkud jezdí lanovka na Lagazuoi, zhruba čtyři kilometry.
Podobně, jako na jiných místech v Dolomitech, také zde najdeme připomínky první světové války. Volně přístupné jsou rekonstruované bunkry zapuštěné do okolních kopců. Vojáci v nich čelili nejen nepřátelské palbě, ale také drsným vysokohorským podmínkám.
Cinque Torri byly strategickým dělostřeleckým stanovištěm právě proti opevněné hoře Lagazuoi, kterou držela rakousko-uherská armáda.
Vydat se můžeme buď na okružní cestu kolem fotogenického skalního útvaru nebo se vrátit zpět ke stanici lanovky, odkud se rozbíhají turistické stezky. Při troše štěstí uvidíme na loukách zmije obecné, které se vyhřívají na sluncem prohřátých kamenech. Hadi nejsou agresivní, ale obezřetnost je samozřejmě na místě.
Budeme-li se k těmhle princeznám hor chovat s náležitým respektem, dovolí nám pořídit fotku, na které elegantně pózují před ikonickými věžemi. Místní zmije nejsou žádné "tkaničky", ale pořádní mackové. Mají tmavohnědé až černé zbarvení, které jim ve vysoké nadmořské výšce pomáhá lépe absorbovat teplo ze slunečních paprsků.
Moc hezké posezení je na terase chaty Rifugio Scoiattoli přímo u horní stanice lanovky, odkud máme ničím nerušený výhled na skalní věže.
Kousek od dolní stanice lanovky je malé jezírko Lago Bain de Dones. Ale jeho návštěvu můžeme s klidem vynechat. Je to jen malá louže hnědé vody.
Marmolada
Placené parkoviště Malga Ciapela, GPS 46.4271564N, 11.9110028E, cena parkování od 8 €; provozní doba lanovky 9:00 – 16:30 hod., cena zpáteční jízdenky 40 € / dospělá osoba; služby turistům: restaurace, toalety, muzeum, kaple
Marmolada, neboli Mramorová hora, je nejvyšší horou Dolomitů. Masiv má několik vrcholů, přičemž tím nejvyšším je Punta Penia s nadmořskou výškou 3.343 metrů. Dobrá zpráva je, že ani tady se nemusíme nahoru plahočit pěšky. Těsně pod nejvyšší vrchol Marmolady nás vyvezou tři lanovky. Asi netřeba dodávat, že i v horkém létě je nutné se nahoru pořádně obléknout – prošívaná bunda je nezbytná.
Nejvyšší stanice je na vrcholu Punta Rocca. V nadmořské výšce 3.265 metrů na nás čeká velká vyhlídková terasa, chata s restaurací a o kousek níž opravdový ledovec, jediný v Dolomitech. Kvůli oteplování je však přes léto zakrytý bílou tkaninou. Speciální látka odráží sluneční světlo, čímž chrání ledovec před rychlým táním. Ale nebojte, zakrytý není celý, a tak se hrátek chtiví návštěvníci můžou i v létě pořádně zkoulovat.
Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, také Marmolada byla dějiště bojů první světové války. Odkazují na ně malé muzeum a kaple Grotta della Madonna umístěná ve skalním tunelu vyhloubeném vojáky. Za první války byla Marmolada opěrným bodem rakousko-uherské armády. Rakušané zde vybudovali malé vojenské městečko, které však na Bílou sobotu v roce 1916 smetla lavina. Šlo o jednu z největších lavinových katastrof v Dolomitech. Neštěstí si vyžádalo tři sta mrtvých, jejichž těla a výzbroj ustupující ledovec vydává dodnes.
Nedaleko dolní stanice lanovky je ohrada se stádem oslů. Doporučuji se zde zastavit. Oslíci si rádi pochutnají na šťavnatém lupenu pampelišky, který jim utrhneme. Neboť jak známo, za plotem je všechno lepší. Za odměnu nám oslíci dovolí je podrbat za dlouhým uchem.
Cestou z Marmolady nesmíme zapomenout na zastávku u přehrady Lago di Fedaia. Její esovitě prohnutá hráz je skutečným stavebním unikátem. Více o Lago di Fedaia si přečtěte v článku, který jsme jí věnovali.
Alpe di Siusi
Placený parkovací dům v Ortisei, GPS 46.5729422N, 11.6712528E, cena 2,5 € / hodina; provozní doba lanovky Mont Sëuc 8:30 – 18:00 hod., cena zpáteční jízdenky 29 € / dospělá osoba; provozní doba sedačkové lanovky Sole 9:00 – 12:30 a 13:30 – 17:30 hod., cena jednosměrné jízdenky 10 € / dospělá osoba
Zvlněné rozkvetlé louky s dřevěnými salašemi, nad kterými se tyčí vrcholy hory Sassolungo. Cesty vedou od chaty k chatě a jediná starost, kterou máme je, jakou dobrotou si zpříjemníme krásný letní den. Taková je Alpe di Siusi, největší vysokohorská louka v Alpách.
Malebná Alpe di Siusi je využívána jako pastvina už od doby bronzové, tedy téměř čtyři tisíce let. Některé pozemky jsou soukromé, jiné volně přístupné. Když je někde cedule nevstupovat, je třeba to respektovat. Zdupaná tráva se jen těžko seká a pro krásnou fotku stačí popojít o pár metrů dál.
Na Alpe di Siusi lze vyjet autem, ale toto privilegium je určené jen těm, kdo jsou zde ubytováni. My ostatní se nahoru vydáme lanovkou Mont Sëuc z městečka Ortisei. Hned od horní stanice se otvírá překrásný výhled na horu Sassolungo, která dělá zeleným loukám působivou kulisu. Ale zůstat jen u lanovky by byla škoda, ačkoli už zde láká k posezení kavárna s terasou.
Pro výhled na protilehlou Secedu se vydáme pozvolně stoupající cestou směrem k vrcholu Col da Mesdi. Vyhlídka je přímo z cesty těsně pod vrcholem. Nahoře je jen roští a dva vysílače, ke kterým nemá ani cenu chodit.
Ačkoli jsou scenérie Alpe di Siusi překrásné v kterékoli denní době, nejkrásnější snímky louky a hory Sassolungo pořídíme až odpoledne. Ráno a dopoledne je Sassolungo proti slunci.
Alpe di Siusi se sice nazývá "louka", ovšem i zde musíme počítat se značným převýšením. Absolvovat se dá několik různě dlouhých okruhů. Nechce-li se nám dupat do kopců, je pro nás jako stvořená trasa, která vede prakticky pořád jen z kopce či po rovině. Od lanovky se vydáme dolů po cestě č. 9 a na prvním rozcestí odbočíme doprava na cestu č. 6. Pak už záleží jen na nás, jak daleko se vydáme.
Vynikající oběd si můžeme dát na terase chaty Sanon, ke které nás navede rozcestník. Dělají tady výbornou kroupovou polévku se zeleninou a špekovým knedlíkem. Pravda, na první pohled vypadá jako béžová šlichta, ve které plave jeden velký nevzhledný knedlík, ale na chuť je vynikající. V jídelníčku ji najdeme pod názvem Minestra d'orzo con canederlo di Speck (německy Gerstensuppe mit Speckknödl).
Zpátky se vrátíme stezkou č. 6B. Dovede nás až k hotelu Sole odkud nás sedačková lanovka vyveze zpátky k horní stanici lanovky Mont Sëuc.
Tofana di Mezzo
Placené parkoviště v Cortině d'Ampezzo, GPS 46.5448758N, 12.1318033E, cena 2 € / hodina, max. 10 € / den; provozní doba lanovky 9:00 – 17:00 hod., cena zpáteční jízdenky 45 € / osoba; služby turistům: restaurace, toalety, bikepark
Dalším třítisícovým vrcholem, na který se vypravíme, je Tofana di Mezzo. Do nadmořské výšky 3.244 metrů se tyčí přímo nad městečkem Cortina d'Ampezzo, které dělá nadmíru fotogenickou kulisu. Nahoru nás vyveze přímo z Cortiny lanovka s romantickým názvem Freccia nel cielo neboli Nebeský šíp. Na svazích hory je areál pro bikery. Kola se smí přepravovat jen do první mezistanice lanovky Col Drusciè. Bikerům slouží speciálně upravené modré kabinky. Oranžové jsou pro návštěvníky bez kol. Na druhém a třetím úseku lanovky zajišťují dopravu velkokapacitní kabiny. Do nich se s koly již nesmí.
Od nejvyšší stanice lanovky Cima Tofana se na samotný vrchol Tofana di Mezzo dostaneme vcelku pohodlnou stezkou. I když je to hodně do kopce, nejde o žádný náročný turistický výšlap. Přesto budeme na špici s ocelovým křížem nejspíš sami. Většina návštěvníků se spokojí s vyhlídkovou terasou u lanovky.
Už ze stezky a pak z nejvyššího vrcholu si užijeme nerušené výhledy na okolní hory. Naopak středisko Cortina d'Ampezzo leží hluboko v údolí. V jednom z ledovcových zářezů pod vrcholem je malé částečně zamrzlé jezírko s krásně tyrkysovou vodou. Kolem hory se občas válí chuchvalce mraků, a tak je chvíli hezky, chvíli koukáme do bílé tmy. Ale mlha naštěstí vydrží jen pár minut. Vzápětí je zase jasno.
Na zpáteční jízdě lanovkou se zastavíme na mezistanici Ra Valles. Kruhová restaurace Capanna Ra Valles vypadá jak dřevěné UFO, které sem dosedlo z jiného koutu vesmíru. Disponuje krásnou vyhlídkovou terasou, ale to není vše. Za sebe vám doporučuji si dát místní gulášovku. První dojem je sice trochu rozpačitý – nevypadá jako ta naše – ale chutná výborně. Je to vlastně hustá rajská polévka s poctivými kusy hovězího masa. Kousek nad restaurací je fotopoint s velkým dřevěným srdcem, které romanticky rámuje krásné okolní hory.
Údolí Vallunga
Placené parkoviště u vstupu do údolí, 46.5640911N, 11.7731267E, cena 1 € / hodina, max. 8 € / den, u parkoviště je chata s občerstvením a s toaletami
V přírodním parku Puez-Odle nedaleko městečka Selva di Val Gardena leží půvabné údolí Vallunga. Není turistickým cílem číslo jedna, přesto se jedná o kouzelný kout italských Dolomitů. Celé údolí protíná několik stezek. Kolem nich se rozkládají rozkvetlé louky, nad kterými se tyčí působivé skalní útvary.
Hlavní stezka vede prakticky po rovině. Jen mírně stoupá mezi okolní hory. Na jejím začátku stojí malá kaple svatého Silvestra. Další povinnou zastávkou je dřevěná socha kamzíka. Stojí na velkých balvanech u jednoho z odpočívadel u cesty.
O kilometr dál se nachází pozůstatek staré tradiční vápenky. V místním ladinském dialektu se nazývá Ciaucëia de Val. V peci postavené v druhé polovině 19. století se z místního vápence vypalovalo vápno určené zejména na výstavbu nového farního kostela v nedaleké Selva di Gardena. Pec se přestala používat až v polovině 20. století.
Pokračujeme dál, až se před námi otevře rozlehlá pastvina Sas de Pra da Ri, na které se poklidně pasou krávy. Stračeny postávají i polehávají mezi alpskou květenou. Tu a tam se některá zvědavě vydá prozkoumat kolemjdoucí turisty.
Kdo sem vyrazí se psem, nechť si ho dá na vodítko a drží se od krav v uctivé vzdálenosti. Ostatně, k tomu vyzývají i všudypřítomné cedule. Krávy i sebemenšího psa gaučového typu vnímají jako potenciální nebezpečí. Zejména mají-li telata, mohou se začít nepříjemně bránit a psa i jeho majitele napadnout. Není však třeba propadat panice, jen být rozumně opatrný. Většina stračen nás okázale ignoruje, jiné naopak přítomnost turistů vítají. Ochotně se nechají hladit i nám zapózují do objektivu.
Za pastvinou začíná stezka strmě stoupat do hor. Můžeme pokračovat mnoho dalších kilometrů dál. Třeba až k horské chatě Rifugio Puez (Puezhütte) v nadmořské výšce 2.475 metrů. Nebo se otočit zpět a pohodovou procházkou se vrátit na začátek údolí.
Ačkoli jsme se vypravili do Dolomitů podruhé, určitě jsme neviděli spoustu dalších nádherných míst, která se v nich skrývají. Vždyť každá hora nebo údolí jsou v Dolomitech skutečným uměleckých dílem...
Užitečné informace:
Země: Itálie
Měna: euro
Doprava: ideálně autem; na místě je možné využít místní autobusovou dopravu, některé hotely dávají svým hostům kartu Südtirol Guest Pass, která umožňuje zdarma využívat veřejnou dopravu (neplatí na lanovky)
Autor: Eva