Hagia Sophia, řecký chrám Boží moudrosti

05.08.2020

Pomineme-li zbořený Herodův chrám v Jeruzalémě, pak neexistuje na světě sakrální stavba, která by vzbuzovala tolik vypjatých emocí jako Hagia Sophia v Istanbulu. Byla postavená a vysvěcená jako křesťanská bazilika, pak ji po dobytí Konstantinopole Turci přeměnili na mešitu, prezident Atatürk z ní učinil muzeum a nyní se opět stala mešitou. Její úchvatný vnitřní prostor je zhmotnělým nebem na zemi. Stala se předobrazem budoucích křesťanských chrámů i muslimských mešit. Je velkolepá a okouzlující. Na první pohled těžkopádná a přece vznešená. Pojďme se podívat, čím je Hagia Sophia tak výjimečná a jaký byl - a vlastně stále je - její pohnutý osud.

Píše se r. 532 po Kristu. Západní část Římské říše definitivně padla před více než padesáti lety, zato její východní části se daří nadmíru dobře. Dokonce tak dobře, že je automaticky pokládána za přímé pokračování Římského impéria a její obyvatelé se považují za Římany. A já s nimi souhlasím. Pojem Byzantská říše se mi nikdy nelíbil. Tenhle historiky akceptovaný nesmysl přivedl na svět jeden německý kronikář více než sto let po pádu Konstantinopole. Ale o tom třeba někdy jindy...

Hlavním městem říše, jejíž oficiální název zní Imperium Romanum Orientale, je Konstantinopol a vládcem muž jménem Justinián. Metropole nese jméno římského císaře Konstantina Velikého, který umožnil křesťanství stát se jediným státním náboženstvím Impéria. A právě o to v r. 532 po Kristu jde.

V Konstantinopoli propukne povstání s příznačným jménem Níká neboli Zvítězíš. Začne jako pouliční šarvátka znesvářených fanoušků vozatajských sportovních klubů, pokračuje značně vyhroceným náboženským sporem o Božskou podstatu Ježíše Krista, až skončí krvavou lázní spojenou s devastací města. Nebýt statečnosti císařovny Theodory, dokonce by vedlo k sesazení samotného císaře. Na rozdíl od váhajícího Justiniána (byl fanouškem jednoho ze znepřátelených klubů), rázná Theodora se s povstalci nemazlí. Bývalá herečka, podle zlých jazyků prostitutka, povolá do zbraně generály Belisaria a Mundu. Rozkaz císařovny zní jasně: potlačit povstání za každou cenu. Příkaz vznešené dámy nelze neposlechnout, a tak armáda vezme ztečí místní Hipodrom (závodiště vozatajů), kde si povstalci zřídili hlavní stan. Za pár dní je po všem. Ovšem město včetně dvou velkých bazilik je v troskách. O celkové bilanci 35 tisíc mrtvých nemluvě...

Justinián, jemuž silná žena zachránila post a nejspíš i život, se aktivně pustí do obnovy zničeného města. Rozhodne, že Konstantinopol potřebuje nový chrám. A musí být takový, jaký žádné jiné město nemá. Největší a nejkrásnější, který zastíní všechny velkolepé chrámy Říma. Ke dvoru povolá řecké architekty Isidora z Milétu a Anthémia z Trallu. Slovo dá slovo a měsíc po jejich příchodu do Konstantinopole, 23. února 532, je položen základní kámen nového chrámu. Jen o pouhých pět let později svět oněmí úžasem.

Stavba monumentální baziliky trhá všechny rekordy a strhaná je i státní pokladna. Ačkoli jsou finanční zdroje Východořímské říše zdánlivě nevyčerpatelné, náklady na stavbu přivedou stát takřka na pokraj bankrotu. Prostředky jsou získávány různým, mnohdy až "nespravedlivým" způsobem. Výsledek je však ohromující!

Isidor z Milétu a Anthémios z Trallu odvedou dosud nevídanou práci. Navíc Anthémios, který není jen architektem, ale také zdatným matematikem, vyřeší doposud neřešitelný problém, jak usadit kruhovou kopuli na čtvercovou základnu. Bohužel umírá jen dva roky po zahájení stavby, kterou dokončí Isidor z Milétu. V té době mu je neuvěřitelných 94 let. Umírá ve stejném roce, kdy je chrám dokončen.

Nový chrám je vysvěcen 27. prosince 537. Jeho jméno zní Hagia Sophia, Chrám Boží moudrosti. Pochopitelně se stává sídelním chrámem ortodoxního patriarchy. Inovativní architektonické pojetí, jímž se pyšní, už navždy ovlivní podobu křesťanských chrámů a později i muslimských mešit.

Při stavbě Hagie Sophie jsou použity inovativní technologie, které se však časem ukáží být poněkud nešťastné. Například široké spáry mezi cihlami jsou vyplněny maltou s pečlivě rozmístěnými keramickými úlomky. Zdi jsou sice pružné, ale právě to později vede k deformaci celé stavby a nutnosti nevzhledných úprav. V r. 558 zasáhne Konstantinopol ničivé zemětřesení, při kterém nosné zdi vydrží, ale odvážně řešená kopule se zřítí. Obnovy se ujímá stejnojmenný synovec Isidora z Milétu. Upraví Anthémiovy plány a nad chrámem vystaví kopuli ještě inovativnější a ještě krásnější, která času i zemětřesení odolává dodnes.

Prostor o rozměru 80 x 71 metrů Isidor zastřeší 55,6 metrů vysokou kopulí. Její průměr je 32 metrů. Širší je už jen kopule římského Pantheonu, avšak ta je o téměř 12,5 metrů nižší. Oba skvosty překoná až v 15. století kopule renezančního dómu ve Florencii. Co se rozlohy Hagie Sophie týká, větší bude až katedrála v Seville vysvěcená r. 1520. Kopuli Hagie Sofie podpírají mohutné 7,5 metrů široké a 18 metrů vysoké pilíře, jejichž středem procházejí boční lodi. Přechod ze čtvercového půdorysu ke kruhové kopuli Isidor vyřeší pomocí trojúhelníkových, 20 metrů vysokých výplní, tzv. pendentivů, nad kterými kopule vyčnívá již jen o 15 m. Proto při pohledu zvenku vypadá nižší, než ve skutečnosti je. Na středový čtverec navazují na západní a východní straně dva nižší polokruhové prostory tvořené konchovou klenbou, která hlavní kopuli podpírá. A v tom tkví kouzlo Isidorova řešení. Váha obrovité kopule není nesena svou vlastní klenbou, ale je rozložena do stran.

Tím však výjimečnost chrámu a jeho kopule zdaleka nekončí. Na rozdíl od římského Pantheonu, není kopule odlitá z odlehčeného betonu, ale postavená z cihel. Jsou kladeny jedna ke druhé tak, aby spáry směřovaly šikmo do stran a tím opět přenášely váhu na boční klenby. Fakt, že kopuli nesou klenby, umožní Isidorovi umístit do jejích základů a do bočních zdí velká okna, která do chrámu přivádějí denní světlo. Nemluvě o tom, že nad ústřední lodí se doslova vznáší galerie podpíraná 107 mramorovými sloupy dovezenými do Hagie Sophie z chrámů v Efezu a Baalbeku. Jsme-li u Efezu, pak nepřekvapí, že sloupy pocházejí z trosek Artemidina chrámu, jednoho ze sedmi divů antického světa.

Znovuvysvěcení chrámu proběhne r. 562. Traduje se, že jistý dvořan jménem Pavel Silentiarios během slavné mše na účet nové kopule prohlásí: "Člověk jen žasne, to není klenba, ale nebeská obloha." Vzápětí však střízlivě dodá: "Podepřená mohutnými nosnými oblouky." Pravdou je, že právě díky mohutným obloukům Hagia Sophia další zemětřesení ustojí se ctí. Přesto je v příštích staletích její vnější plášť po každém zemětřesení "vylepšován" a zpevňován, až stavba nabude podoby těžkopádného slepence. Ale nebýt těchto úprav, nejspíš by se dávno zřítila.

Na umělecké výzdobě vnitřních prostor chrámu se pracuje dalších 100 let po vysvěcení a státní pokladna dále krvácí. Stěny baziliky jsou pokryty překrásnými barevnými mozaikami, jejichž dominující barvou je - pochopitelně - zlatá. Ale nenechme se mýlit, nejde o náhražku. Tisíce skleněných kostiček, z nichž jsou mozaiky složeny, v sobě ukrývají plátky ryzího zlata. Nejkrásnější a nepůsobivější mozaikou je Panna Maria na trůně v okrouhlé apsidě. Společnost jí dělají okřídlení serafové strážící svatý prostor. Na podlahu je umístěn rudý kámen představující omfalos, pupek světa. Právě na něm probíhají korunovace císařů.

Celkově zlaté mozaiky zabírají plochu o rozloze 4 akrů. Na další výzdobu je mimo jiné použito 20 tun stříbra. Ale nedivme se, Hagia Sophia přece není jen "nějakým chrámem", je zhmotnělým nebem, Božím vesmírem. Máme-li v gotických katedrálách pocit umenšení, pak Hagia Sophia - jakkoli pro střízlivé oko Evropana až nevkusně opulentní - naši duši pozvedne do nebeských výšin. Ne nadarmo se říká, že její kopule je zavěšena na zlatém řetězu z nebes.


1. Mozaika Panny Marie na trůně (r. 867, apsida), 2. Mozaika Ježíše Krista, 3. Mozaika císařovny Zoe Makedonské a císaře Konstantina IX. Monomacha (30. léta 11. stol.), 4. Mozaika Serafa (pod hlavní kopulí), 5. Mozaika Lva VI. uctívajícího Krista Pantokratora (Všemohoucího, 10. století, Císařská brána), 6. Mozaika Jana II. Komnéna a Ireny Uherské s Theotokos Hodegetria (Bohorodičkou ukazující cestu, r. 1118), 7. Mozaiky a zdobení centrální kopule, 8. Výzdoba stropu esonartexu (chrámové předsíně)


Bezmála tisíc let je Hagia Sophia živým srdcem křesťanské říše. Pak přichází r. 1453, který znamená definitivní konec jedné éry. Za dobu své existence Východořímská říše překoná mnohé útrapy: zemětřesení, morové epidemie, války. Ušetřena není ani Hagia Sophia. Chrám je opakovaně ničen požáry, zemětřesením i nejrůznějšími bitkami, přičemž se některé jeho části zřítí, aby byly s ještě větší okázalostí obnoveny. Ohavnou potupu schytá ve 13. století během 4. křížové výpravy. "Svatí" rytíři vyplení Konstantinopol, přičemž rozsekají na kusy chrámový oltář, jenž vzbuzoval úžas po celém světě. Co lze v Hagii Sophii ukrást, to křižáci ukradnou. Nebe na zemi navíc znectí krví a výkaly tažných zvířat.

Zkrátka, Konstantinopol zažije a přežije ledasco, avšak neutuchajícímu náporu Osmanských Turků v 15. století již vzdorovat nedokáže. Území Říše se smrskne na město a úzký pás země za jeho hradbami. V dubnu r. 1453 Turci začnou s dobýváním. A i když obyvatelé Konstantinopole urputně bojují do posledního dechu, je město 29. května dobyto a vypleněno. Kruté boje se vedou i o samotnou Hagii Sophii, nebeským prostorem řinčí zbraně, zní nářek umírajících.

Sultán Mehmed II., řečený Dobyvatel, přikáže změnit Hagii Sophii na mešitu. Stavba je obohacena o minarety, veškeré křesťanské zařízení je zničeno. Nábytek je rozkraden, z kněžských rouch jsou ušita koňská sedla. Křesťanský ikonostas nahradí islámský mihráb. Zlaté křesťanské mozaiky však odstraněny nejsou, jen zakryty vrstvou bílé malty. Obrovské serafy vznášející se pod kopulí zastíní kruhové štíty s citáty z Koránu a s kaligrafiemi jména Alláhova. Konstantinopol je přejmenována na Istanbul a Hagia Sophia se stává hlavní mešitou Osmanské říše. Při první modlitbě Mehmed II. vysloví strašlivou fatvu: Kdo se vyjádří proti změně chrámu na mešitu, nechť je bez milosti popraven.

Hagia Sophia je natolik výjimečná, že se navzdory křesťanskému původu okamžitě stává vzorem islámských mešit. Sami muslimové věří, že modlitby pronesené v Hagii Sophii mají větší váhu, než modlitby pronesené v jiné mešitě, přičemž každá mešita je vlastně Hagií Sophií. Křesťanský chrám Boží moudrosti se stává "mešitou mešit".

V průběhu staletí Hagia Sophia čelí mnoha dalším zemětřesením, pokračují práce na jejím zpevnění. V 16. století se stabilizace chrámu ujímá sultánův dvorní architekt Sinan. Vylepší a posílí vnější opěrný systém, jímž byla stavba poprvé opatřena počátkem 14. století. Právě Sinan je mužem, který geniální stavební kánon Hagie Sophie doslova v masovém měřítku přenese do podoby islámských mešit. Za svůj dlouhý život (dožije se úctyhodných 98 let) pro tři turecké sultány postaví desítky mešit. Všechny jsou až pozoruhodně inspirovány křesťanskou "mešitou mešit". Pouhá inspirace? Možná. Ale vezeme-li v potaz, že je Sinan, původním jménem Josef, řecký ortodoxní křesťan z Kappadokie, který po odvodu do armády "dobrovolně" přestoupí k islámu, pak o "pouhou inspiraci" možná tak úplně nejde...

Po první světové válce vzniká moderní turecký stát. Vítězná západní Evropa se na poraženém Turecku hlasitě dožaduje vrácení Hagie Sophie křesťanům. Muslimové jsou pochopitelně důrazně proti. Jako mešita slouží Hagia Sophia do r. 1931. Pak je pro veřejnost raději uzavřena. V r. 1934 ji prezident Mustafa Kemal Atatürk nechá přeměnit na muzeum. Jeho dveře se veřejnosti poprvé otevřou v r. 1935.

Jakkoli se rozhodnutí prezidenta Atatürka může zdát zvláštní, je jedinou chytrou reakcí na vyhrocené spory křesťanů a muslimů. Díky Atatürkovu výnosu se Hagia Sophia nestane příčinou krvavých sporů, jako Chrámová hora v Jeruzalémě, ale zůstává vznešeným místem, které je bez problémů přístupné všem. Znesvářené strany se uklidní, sultánova fatva je zapomenuta.

Na obnově chrámu spolupracuje "celý svět". Hagia Sophia projde několika rekonstrukcemi, které jí aspoň částečně vrátí původní krásu. Odkryty a restaurovány jsou křesťanské fresky. Na Galerii jsou vystaveny stříbrem zdobené byzantské kodexy. Bohužel čas a zemětřesení si vybírají na budově svou daň. Celá stavba znepokojivě "pracuje", některé sloupy jsou povážlivě prohnuté, hlavní loď hyzdí ocelové lešení. Rekonstrukční práce jsou neutuchající. Přesto lze říct, že Hagia Sophia prožívá vcelku příjemné období.


Požehnaný klid netrvá navždy. Od r. 2016 Tureckem stále naléhavěji zaznívá, že by se Hagia Sophia měla stát opět mešitou. Před chrámem se konají hlučné demonstrace. V červenci r. 2020 je Hagia Sophia výnosem tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana zpátky prohlášena za mešitu. První modlitby se zde konají 24. července 2020. Chabou náplastí na zlomené srdce křesťanů je příslib, že mimo dobu modliteb bude chrám nadále volně přístupný. Jak dlouho slib vydrží, těžko říct. Křesťanský svět v čele s Řeckem důrazně protestuje. Avšak Turecko je neoblomné. Prohlašuje Hagii Sophii za majetek sultána a tím pádem za své národní dědictví, se kterým může nakládat dle vlastního uvážení.

Co dodat?

Snad jen, že stavitelé Isidor a Anthémios byli řečtí křesťané, že císař Justinián, zakladatel chrámu, byl křesťan, že turecký sultán Mehmed II. ukořistil Hagii Sophii díky krvavé válce a Sinan, muž, který učinil Hagii Sophii matkou všech mešit, byl původem také řecký křesťan...

Ovšem jedna okolnost je důležitější, než ostatní: ať už je Hagia Sophia mešitou či muzeem, nebo z ní jednou - řečeno s nadsázkou - udělají akvapark či nádraží, nic to nezmění na faktu, že byla postavena jako křesťanský chrám zasvěcený Svaté Boží moudrosti.

Slovo sophia (moudrost) je v řečtině ztotožňováno s výrazem logos (slovo), který je synonymem pro Ducha Svatého. A právě to činí Hagii Sophii naprosto výjimečnou. Fakt, že patří jen Duchu svatému, žádný člověk, sultán ani prezident, nezmění. Zasvěcena Božímu duchu, laskavě shlíží na město pod sebou. Je zhmotnělým nebem, ušlechtile povzneseným nad jakékoli pomíjivé lidské hemžení...

Užitečné informace:
Poloha: Turecko, Istanbul, Sultan Ahmet, Ayasofya Meydanı No:1, 34122 Fatih/İstanbul
Doprava: letecky, cena zpáteční letenky od cca 4 - 4,5 tis. Kč/osoba
Časové pásmo: + 2 hodiny v době zimního času, + 1 hodina při letním čase 
Vstupné: zdarma mimo dobu modliteb; před návštěvou doporučuji ověřit rozpis modliteb

Autor: Eva