Parthenon není Pantheon

Přesto, že řecký Parthenon a římský Pantheon od sebe dělí více než tisíc tři sta kilometrů a dobu jejich vzniku více než pět set let, všichni si jejich jména občas pleteme. Avšak athénský Parthenon a římský Pantheon nemají vůbec nic společného - jen podobná jména, která nám občas dělají problém. A také byly oba v křesťanských dobách přeměněny na kostel Panny Marie. Vraťme se ale na začátek.

Zatímco Parthenon je chrámem panenské bohyně (z řeckého partheno neboli panna), Pantheon je naproti tomu chrámem všech bohů (pan = vše, theo = bůh). V antickém světě byl chrám skutečným příbytkem boha či bohyně. Panenská bohyně Athéna by se asi hodně divila, kdyby se trvalého bydliště v jejím chrámu domáhali všichni bohové. Zajímavé je, že jméno římského Pantheonu vychází z řečtiny stejně, jako název athénského Parthenonu.

Parthenon, athénský chrám panenské bohyně

V r. 447 př. Kr. po vítězství Řecka ve válkách s Perskou říší se Athény stávají nejmocnější silou v antickém Řecku. Jejich vládce Periklés chce vzdát hold patronce Athén, panenské bohyni Pallas Athéně, a také někam potřebuje umístit městský poklad. Dává příkaz ke stavbě velkolepého chrámu přímo uprostřed nejposvátnějšího místa Athén, na Akropoli.

Stavbou a následnou výzdobou jsou pověřeni nejlepší stavitelé antického Řecka - Iktinos, Kallikratés a Feidiás. Poslední je nejen dobrý přítelem mocného Perikla, ale také autorem jednoho ze sedmi divů světa, sochy vládce bohů Dia v Olympii. Chrám v dórském stylu navrhne Iktinos, Kallikratés řídí jeho výstavbu a Feidiás se postará o sochařskou výzdobu. Výjimeční muži společnými silami stvoří skvost, jenž se stane symbolem Athén, a ohromuje nás dodnes.

Klasické Řecko je momentem dokonalosti. Vše musí lahodit oku lidí i bohů. Touha po dokonalosti a kráse je posedlostí. Výsledkem je paradox, který nepřestává fascinovat odborníky na architekturu. Parthenon je ve výsledku šišatý. Ano, čtete správně - šišatý. Celá stavba, která je symbolem dokonalosti antického Řecka, není ničím jiným, než obrovitým optickým klamem. Architekti upraví linie Parthenonu tak, aby co nejvíce eliminovali zkreslení daná perspektivou a stavba se vždy jevila jako dokonalá. Jenomže to ve výsledku znamená, že chrám je ve skutečnosti neforemný. Oko jest ošáleno a návštěvník Akropole i sama bohyně jsou nadmíru spokojení.

Jenomže, byl Parthenon opravdu chrámem? Fakt, o kterém řada vědců vážně pochybuje. Podle některých nebyl Parthenon příbytkem bohyně, ale docela obyčejnou pokladnicí a socha Athény, umístěná v samém srdci chrámu, byla jen uměleckou obdobou slitku drahých kovů. Ale ať už byl účel stavby jakýkoli, nic to nemění na faktu, že Parthenon musel být v době svého otevření prostě velkolepý.

Osud však antické dokonalosti nepřeje. Napřed je Parthenon ve 4. století po Kristu přeměněn na chrám Panny Marie. V 15. století jej Turci opatří minaretem a udělají z něj mešitu. Nakonec do něj v 17. století během války s Benátčany umístí prachárnu, ve které se navíc pečlivě opevní. A právě to se stane turecké posádce i Parthenonu osudným. Naprosto přesně známe datum, kdy došlo ke katastrofě. Dne 26. září r. 1687 dá Benátský velitel Francesco Morosini příkaz namířit děla na Parthenon. I když si je vědom výjimečnosti antického chrámu, rozkaz zní jasně. Bezejmenný dělostřelec odvede svou práci na výbornou. Výbuch rozmetá centrální část Parthenonu na kusy. Zahyne 300 lidí, a když se prach usadí, je zřejmé, že z kdysi nádherné stavby zbyly jen obvodové sloupy a typické trojúhelníkové štíty. Turci, kteří explozi přežili, se záhy vzdají. Spokojený Morosini se rozhodne oslavit vítězství sejmutím sochařské výzdoby ze západního štítu. Poškozený štít však manipulaci nevydrží a jeho prostřední část se zřítí. Vzácné plastiky, jejichž triumfální odvoz do Itálie Morosini plánoval, jsou zničeny.

Avšak devastace Parthenonu pokračuje ještě dál. Pozorné oko k němu upřou nenechaví sběratelé, mezi nimiž jeden nad ostatní vyniká - Lord Thomas Bruce Eldgin. Co nezničila válka Benátčanů s Turky, dorazí Britové. Vlys, dílo slavného Feidia, táhnoucí se pod střechou okolo celé budovy, jako zázrakem osudovou explozi přežil. Nepřežije však sběratelskou vášeň Lorda Eldgina, velvyslance Britského impéria v Cařihradu. Ten získá r. 1800 povolení tureckého sultána odvézt z Parthenonu "pár kamenů". Pro jistotu sbalí celý vlys a pošle jej do Londýna. Známý romantický básník Lord Byron označí Eldginovo počínání za barbarství. Nicméně sám založí nechvalně proslulou vandalskou tradici, která časem vede k hromadnému ničení chrámu boha Poseidona na mysu Sounio v Attice.

Bohužel Británie barbarství Lorda Eldgina dodnes neodčinila. Navštívíte-li Archeologické muzeum v Athénách, jsou zde prázdné sály připravené přijmout zpět Feidiův vlys. Ostatně, řecká ministryně kultury Melína Merkouri na tento fakt při návštěvě Athén upozorní britskou premiérku Margaret Thatcher. Ale hroší kůže Britů je pověstná. Železná Lady brvou nehne a připravené sály Archeologického muzea v Athénách dodnes zejí prázdnotou.

Mám pro vás jeden tip. Chcete-li spatřit Parthenon v plnosti jeho krásy, nejezděte do Athén, ale do amerického Nashville. Myslíte, že jsem se zbláznila? Kdepak. Právě zde v 19. století postavili věrnou kopii Parthenonu. Chrám vypadá přesně tak, jak vypadal Parthenon v době své největší slávy. Postaven byl podle dochovaných dobových popisů a je dokonalou kopií původní stavby. Je tak nádherný, až řada Američanů věří, že se jedná o pravý antický chrám.

Navštívíte-li Akropoli dnes, zastihnete Parthenon v lešení. Vlivem kyselých dešťů a dalších nepříznivých vlivů se zbytky kdysi úchvatné budovy pomalu, ale jistě rozpadají. Záchranné práce probíhají takřka pořád a ne vždy jsou úplně šťastné. Tak například, když se restaurátoři rozhodnou vyměnit původní kovové svorky spojující kamenné bloky. Vědci, kdo ví proč, dospějí k názoru, že svorníky dosloužily. Aniž by zjišťovali složení starověké oceli, nahradí svorníky novými odlitky. Ty však za dva roky zreziví. Naštěstí původní kramle, na kterých není po rzi ani památky, neskončily ve šrotu, a tak mohou být vráceny zpět na svá místa. Zkrátka, klasické Řecko bylo momentem dokonalosti.

Pantheon, římský chrám všech bohů

Nyní se podívejme na římský Pantheon. Přes dva tisíce let stojí na Piazza della Rotonda v římské čtvrti Pigna. Na rozdíl od impozantního chrámu panenské Athény, k němuž byl osud opravdu krutý, Pantheon je nejzachovalejším antickým chrámem na světě. V pořádku, já mu to samozřejmě přeji, ale ruku na srdce - a teď mne nekamenujte - v porovnání s Parthenonem jde doslova a do písmene o "betonový panelák". Je krásný, je úžasný, ale je o více než pět set let mladší než Parthenon a jeho monumentální kopule je z betonu.

Původní chrám je postaven na přelomu letopočtu za vlády císaře Augusta. Později jej zpustoší požár. Dnešní podobu Pantheon získá za císaře Hadriána, když na začátku 2. století po Kr. proběhne jeho velkolepá přestavba. Architekt není přesně znám, ale nejspíš jím je Apollodorus z Damašku. Je vám jeho jméno povědomé? Pak jsem moc ráda, neboť jste pozorně četli článek o Trajánově tržnici. Jde o stejného architekta, který vyprojektoval Tajánovo fórum a stvořil první nákupní centrum světa, proslulou Mercati di Traiano.

Hlavní chrámový prostor Pantheonu je tvořený obrovitým kruhovým sálem o průměru 43,2 metrů zastřešeným stejně vysokou kupolí. Rekord kopule drží přes tisíc let. Její velikost je překonána až v 15. století ve Florencii. Obvodové zdi, na nichž gigantická kupole spočívá, jsou z cihel, avšak samotná kupole je z litého betonu. Jde o první stavbu tohoto typu a uznejme, že se povedla.

Klenba kupole Pantheonu není zpevněna ocelovou armaturou, ale geniálním systémem odlehčených kazet. Přesto váží 4,5 tisíce tun. Je neuvěřitelné, že vzdoruje nejen času, ale i zemětřesením, která Itálii čas od času postihnou. Uprostřed kopule je 9 metrů široký otvor, tzv. oculus, jímž do chrámu proniká denní světlo a také dešťová voda. Její odtok zajišťuje promyšlený systém kanálků ukrytých pod mramorovou podlahou.

Před osudem mnoha jiných pohanských chrámů, které jsou po nástupu křesťanství systematicky ničeny, Pantheon zachrání prostý fakt, že je v 7. století po Kr. přeměněn na chrám Panny Marie a zůstává jím dodnes. Později jsou v chrámu pohřbíváni významní lidé, například malíř a architekt Raffael Santi. Ovšem Santa Maria dei Martiri chrámu nikdo neříká. Pro všechny zůstává Pantheonem.

Zvenku není Pantheon zdaleka tak krásný a fotogenický jako Parthenon. Dovolím si říct, že je v podstatě ošklivý. Na vině je jeho poloha v centru Říma. Zatímco Parthenon majestátně vévodí athénské Akropoli, Pantheon je doslova utopený v okolní zástavbě, navíc i on je obalen lešením. Z původního impozantního schodiště, které ke vstupu do chrámu vedlo, zbyl díky navýšení okolního terénu jen nevýrazný stupínek. Ovšem interiér s gigantickou kupolí vás ohromí. Nádherná je také mramorová výzdoba. Takřka polovina mramorů je původní a živost jejich barev je až neuvěřitelná. Mám-li mluvit za sebe, pak bych ráda oželela barokní oltáře, jež se do antického interiéru nehodí, ale to je jen detail.

Paradoxem je, že stejně jako Parthenon, také Pantheon má svou repliku z 19. století. Ne však v Americe, ale mnohem blíž, na jihu Itálie v Neapoli. Jde o Baziliku svatého Františka z Paoly na náměstí Piazza del Plebiscito. Ačkoli v tomto případě se stavitelé nesnažili o věrnou kopii jako v Minneapolis, ale spíše se nechali "inspirovat na dané téma".

Věřím, že po přečtení článku si již nebudeme plést Parthenon a Pantheon. Nejen, že oba chrámy od sebe dělí více než pět set let, ale první byl příbytkem jediné bohyně, druhý chrámem všech bohů. Do Pantheonu můžeme volně vstoupit. Vstupné se neplatí, jde přece o křesťanský kostel. Zmrzačený Parthenon je obehnaný lešením, vstup je do něj přísně zakázán, a v jeho sloupoví se kromě archeologů prohánějí kočky. Po zaplacení vstupného na athénskou Akropoli jej můžeme obdivovat jen zvenku.

Parthenon je symbolem řecké touhy po dokonalosti a kráse, která uchvátí naše srdce. Pantheon přestavuje velkolepost Římského impéria a přinutí nás žasnout. Je to stejné, jako s kulturami, které oba chrámy stvořily - Řím obdivujeme, zatímco Řecko prostě milujeme.

Užitečné informace:

PARTHENON
Poloha: Řecko, Athény, Akropole
Vstupné: 20 € (pouze Akropole), 30 € (sdružené vstupné na Akropoli plus další významné památky a muzea v Athénách)
Otvírací doba: v létě 8.00 - 19.30 hod., v zimě do 18.00 hod. (poslední vstup 30 min. před zavřením)
Doprava do Athén: linkový let, cena zpáteční letenky od cca 7,5 tis. Kč (z Prahy), od cca 4 tis. Kč (z Vídně), délka letu dvě a půl hodiny
Doprava po Athénách: hromadná doprava (metro, linka číslo 2 "Red Line", stanice Acropolis)

PANTHEON
Poloha: Itálie, Řím,  náměstí Piazza della Rotonda
Vstupné: 5 € / dospělá osoba, 3 € do 25ti let, do 18ti let vstup zdarma
Otvírací doba: denně 9.00 - 19.00 hod. (poslední vstup 18.30 hod.)
Doprava do Říma: linkový let, cena zpáteční letenky od 3 tis. Kč, délka letu necelé dvě hodiny
Doprava po Římě: hromadná doprava
Doporučuji zakoupit tzv. Roma Pass: časově omezená karta, která zahrnuje dopravu po Římě zdarma a řadu slev na vstupném na památky a do muzeí, více informací na adrese https://romapass.it/en/the-cards/

Autor: Eva