Efez, řecké město v Malé Asii

08.09.2019

Ruku v ruce s rozkvětem antického Řecka šla touha Řeků po poznávání a hlavně kolonizaci nových území. Postupně si podmanili Egejské moře a jeho ostrovy, a pak se vydali ke břehům Malé Asie. Na pobřeží dnešního Turecka vznikla města, která těm na řecké pevnině dokázala směle konkurovat a mnohdy je svou velkolepostí a významem předčila. Nejznámějším z nich je Efez (Efes nebo také Ephesos). Iónské město v antických dobách zasvěcené panenské bohyni Artemis. V Efezu stával jeden ze sedmi divů antického světa, kázal zde sv. Pavel, sv. Jan tady dokončil své evangelium a naplnil se zde osud Kristovy matky Panny Marie, když byla vzata na nebesa.

Efez leží na turecké Egejské riviéře. Ve starověku byl přístavním městem, ale nánosy písku a zeminy způsobily, že dnes zde není po moři ani památky. Do Efezu se můžete vydat nejen, jste-li na dovolené v Turecku, ale také například z řeckého ostrova Samos.

Oblast Efezu byla osídlena již ve 2. tisíciletí př. Kr. V 10 století př. Kr. ji kolonizovali iónští Řekové. V r. 550 př. Kr. byl v Efezu vybudován obrovitý Artemidin chrám. Postavený byl v iónském stylu, na délku měřil o 40 metrů více než athénský Parthenon a jeho velkolepé pojetí i nádherná výzdoba mu zajistily místo mezi sedmi divy antického světa. Bohužel, r. 356 př. Kr. si jej vzal na mušku jistý Herostrates. Chtěl se proslavit, a tak jej nenapadlo nic lepšího, než Artemision zapálit. Podařilo se mu to jen proto, že bohyně Artemis, která jinak v chrámu sídlila a nikdy by nepřipustila, aby byl její příbytek zničen, právě asistovala v daleké Makedonii u narození Alexandra Velikého. Nicméně Alexandr se bohyni bohatě odvděčil. Efez dobyl a chrám nechal obnovit. Avšak r. 262 po Kr. jej definitivně zničili Gótové, a tak z tohoto divu světa dnes v Efezu již najdeme jen obvody základů a jeden propagačně vztyčený sloup.

Po nástupu křesťanství se Efez stal významným centrem nového náboženství. Ostatně, už na počátku nové éry apoštol Svatý Pavel adresoval jeden ze svých listů právě Efezským. Po Konstantinopoli byl Efez druhým nejvýznamnějším městem Byzantské říše. Jeho definitivní zkáza nastala v 7. století, když jej napřed vyplenili Arabové, později písek a bahno zanesly přístav a nakonec budovy poničilo zemětřesení. Město ztratilo na významu a jeho smutné pozůstatky byly definitivně zničeny v 15. století při nájezdech Mongolů.

Ovšem nezoufejme, Efez nám i přes svůj smutný osud nabízí tolik úžasných řeckých a římských památek, že se jimi nemůže pyšnit žádné město pevninského Řecka. Když v r. 129 př. Kr. připadl Efez Římské říši, začal jeho největší rozkvět. S 250 tis. obyvatel se stal v pravém smyslu slova antickým velkoměstem. Své stopy či spíše dodnes působivé stavby zde zanechal nejeden z velkých římských císařů: Nero, Traján, Hadrián nebo třeba Domicián.

Od hlavního vstupu nás areálem provede hlavní ulice zvaná Svatá cesta nebo také ulice Kuretů, což byli kněží Artemidina chrámu. Svažuje se kolem pozůstatků mnoha staveb a lokalit typických pro antická řecko - římská města (agora, gymnasion, odeon, lázně a mnohé další).

Na rozlehlém prostranství pod kopcem na nás čeká jedna opravdu impozantní a nádherná stavba: Celsova knihovna. Je symbolem Efezu a její velikost a krása jsou neuvěřitelné. Stavbu zahájil v r. 110 římský prokonzul Tiberius Julius Aquila na památku svého otce Celsus Polemaeanus, avšak dokončil ji až r. 135 senátorův syn Gaius Julius Aquila. Součástí knihovny bylo i mauzoleum jejího zakladatele.

Monumentální dvoupatrové průčelí Celsovy knihovny je bohatě zdobené dvěma galeriemi sloupů, sochami a ornamenty. Současná podoba památky pochází z r. 1975, kdy proběhla její rozsáhlá rekonstrukce.

Od Celsovy knihovny se vydáme doprava po Mramorové cestě. Název samozřejmě dostala po materiálu, kterým je dlážděná. Poté, co projdeme bránou Dolní Agory, Mramorová cesta nás dovede k Velkému divadlu. Jako každé správné řecké divadlo je zakousnuté do strmého svahu. Jeho půlkruhové jeviště mělo 66 řad a pojalo až 25 tis. diváků.

Divadlo s přístavem spojovala další široká mramorová cesta pojmenovaná po císaři Arkadiovi. Právě nedaleko cesty byly před nedávnem objeveny hroby efezských gladiátorů a dokonce gladiátorek. Není bez zajímavosti, že řada z nich měla profesionálně ošetřené zlomeniny kostí a jiné rány utržené při zápasech. Mnozí se dožili na tehdejší dobu slušného věku. Není tedy pravdou, že gladiátoři umírali v arénách jak na běžícím pásu, ale naopak byli vysoce ceněnými aktéry, které stálo za to pečlivě ošetřovat.

Ruinami antického Efezu se můžeme toulat celé hodiny, a pořád budeme žasnout. A když už nás unaví chrámy, svatyně a veřejné budovy, vydejme se ještě prozkoumat neuvěřitelně zachované veřejné toalety. Soukromí v antickém světě nic neznamenalo, a tak, usazení jeden vedle druhého, zde mocní muži řešili závažné politické záležitosti i hlubokomyslné filozofické otázky.

Navštívíme-li Efez v létě, buďme připraveni na ukrutné vedro. Vezměme si pořádnou (a když říkám pořádnou, tak vážně pořádnou) láhev s pitím a také pevné boty. Mramorové ulice a schody umí být nepříjemně kluzké. Vydáme-li se do Efezu na přelomu podzimu a zimy, přibalme si naopak hodně teplou bundu. Samotnou mne udivilo, jak sychravá zima umí být na místě, kde se v létě teploty šplhají vysoko přes 40 stupňů.


Užitečné informace:

Poloha: Turecko, 15 km od přístavu Kusadasi
Měna: Turecká lira (TRY), orientační kurz vůči české koruně je cca 5 Kč za tureckou liru
Doprava: charterový, příp. linkový let, cena zpáteční letenky od cca 6 tis. Kč/osoba, doba letu 3 hod.
Vstupenky: doporučuji rezervaci on-line
Otvírací doba: 8.00 hod. - 18.30 hod.

Autor: Eva