Korintský kanál, prokletý sen římských císařů
Korintský kanál je uměle vykopaný průplav, který odděluje poloostrov Peloponés od pevninského Řecka. Korintskou šíji přetíná v nejužším místě mezi Saronským a Korintským zálivem, čímž spojuje Egejské a Jónské moře. Ačkoli se jedná o obdivuhodný stavební počin, jeho osud je v podstatě smutný.
Prokopáním Korintské šíje a vybudováním plavebního kanálu se zabývali stavitelé již ve starověku. Jenomže na tehdejší možnosti šlo o neproveditelný projekt. První pokus překopat Korintskou šíji pochází ze 7. století př. Kr., kdy se o stavbu kanálu pokusil korintský tyran Periander. Nakonec však nechal vybudovat jen kamennou cestu, po které byly lodě na druhou stranu přetahovány po souši. Další projekt na stavbu kanálu spatřil světlo světa na přelomu 4. a 3. století př. Kr., ale ani ten nebyl realizován.
Navíc s případnou stavbou Korintského kanálu se pojilo jedno velmi temné proroctví: filozof Apollonius z Tyany tvrdil, že kdo se pokusí kanál vybudovat, bude stižen strašlivou nemocí. Ačkoli šlo nejspíš o promyšlený tah města Korint, které bohatlo z výběru poplatků za tahání lodí po souši, pověrčiví Řekové odložili projekt plavebního kanálu k ledu. Úvahy o prokopání Korinstské šíje oživili až prakticky založení Římané.
Tváří v tvář dávné věštbě není bez zajímavosti, že každý římský vládce, který se myšlenkami na vybudování kanálu zaobíral, skončil špatně: Gaius Julius Caesar byl zavražděn v Senátu, krutého císaře Caligulu zavraždila jeho vlastní pretoriánská garda a šílený císař "umělec" Nero spáchal sebevraždu.
Dlužno dodat, že právě Nero pokročil nejdál. Stavební práce dokonce zahájil osobně, když v r. 67 provedl první symbolický výkop. Šest tisíc židovských válečných zajatců vykopalo přibližně 700 metrů dlouhý a 40 až 50 metrů široký kanál a také vyhloubilo několik svislých šachet za účelem prozkoumání tvrdosti horniny. Po smrti císaře byla stavba opuštěna. Mimochodem, Nerovy šachty byly k průzkumu terénu využity při stavbě v 19. století. Ale nepředbíhejme.
Ve 2. století po Kristu ještě zvažoval vybudování průplavu Herodes Atticus, bohatý athénský filozof a první římský senátor řeckého původu. Jen pro úplnost: jedná se o stejného pána, který nechal pod athénskou Akropolí vybudovat krásné antické divadlo pojmenované na jeho počest Odeion Heroda Attica. Ale ani Herodes Atticus projekt nezrealizoval. Nemluvě o tom, že navzdory temné věštbě nezemřel tragicky, ale přirozenou smrtí v požehnaném věku 76 let.
V 17. století o stavbě průplavu přemítali Benátčané, ale nakonec byl Korintský kanál vybudován až na konci 19. století (1881 - 1893). Stavbu zahájili Francouzi, ovšem dokončili ji sami Řekové. Hlavním inženýrem byl maďarský voják István Türr, který měl bohaté zkušenosti ze stavby Panamského průplavu.
Stavba 6,3 km dlouhého Korintského kanálu se ani ve "století
páry" neobešla bez potíží. Komplikovala ji tvrdost horniny a nedostatek
finančních prostředků. Projekt střídavě krachoval a byl obnovován, aby byl průplav nakonec slavnostně otevřen 6. srpna 1893.
Z původního poloostrova Peloponés se stal ostrov a námořní trasa spojující přístavy v Egejském moři se západním Středomořím se zkrátila o 700 kilometrů. Jeden by řekl, že námořníci jásali, ale opak byl pravdou.
Problémy pronásledovaly Korintský kanál i nadále. Díky 90 metrů hlubokému zářezu do okolních skal a takřka kolmým stěnám vzniká v kanálu velmi silný vítr. Malá hloubka vody zase způsobuje vznik prudkých mořských proudů. Problematická je také šířka kanálu: pouhých 21,3 až 24,6 metrů. Mnoho kapitánů proto nechtělo průplav vůbec využívat, neboť se báli havárie. Nákladná stavba byla od samého počátku prodělečným projektem, jehož prosperitě nepomohly ani obě světové války. Po té druhé byl průplav kvůli těžkému poškození znovu uveden do provozu až v září 1948. Avšak na lepší časy se nezačalo blýskat ani tentokrát a nepřízeň osudu Korintský kanál sužovala dál.
Jak rostl objem přepravovaných nákladů, zvětšovala se velikost nákladních lodí. Jenomže, Korintským kanálem může proplout loď o maximální šířce 17,6 m a s ponorem do 7,3 m. Zkrátka, moderní obrovité tankery či kontejnerové lodě se do kanálu prostě nevejdou. A tak je v současnosti využíván pouze menšími nákladními plavidly a výletními loděmi. Navíc, provoz zde není nijak hustý, a tak můžete čekat celé hodiny, než uvidíte kanálem proplouvat nějakou loď. Po většinu dne je výjimečná stavba, o které lidé snili už od starověku, opuštěná. Jako by se nad ní do dnešních dnů vznášel stín dávné kletby.
Malé čluny proplují kanálem s přehledem, větší jachty a plachetnice s důstojným klidem, zato nákladní lodě si občas lehce škrtnou o skálu. Ale o žádnou tragédii nejde. Posádky vše berou s nadhledem a nezapomenou hlasitým houkáním pozdravit čumily na Isthmoském mostě. Nákladní lodě kanálem neúnavně tahá remorkér Vergina, vznešeně pojmenovaný po antickém městě makedonských králů.
V listopadu 2020 a pak znovu v ledu a únoru 2021 došlo v Korintském kanálu k opakovaným sesuvům skal, které ohrozily proplouvající lodě. Kanál byl proto dočasně uzavřen. Znovu otevřen je jak pro osobní, tak nákladní dopravu od července 2022. Ale i to je jen dočasné. V říjnu bude opět uzavřen a plně funkční má být až od léta 2023.
Přesto, zavede-li vás cesta na řecký Peloponés, Korintský kanál si nenechte ujít. Pohled do závratné hloubky je úchvatný. Zvláštní kouzlo také mají mosty, které se přes průplav klenou. Budete-li mít štěstí, stanete se svědky podívané, na kterou v civilizovaném světě hned tak nenarazíte. Dva mosty na opačných koncích kanálu jsou také nízké, že pod nimi lodě při nejlepší vůli neprojedou. Jenomže, mosty se neotvírají směrem nahoru, jak bývá zvykem, ale docela obyčejně zmizí pod vodou.
Nevěříte?
Tak schválně. Pohodlně se usaďte v nedaleké taverně, objednejte si frappé, zapomeňte na čas a počkejte, až nějaká loď popluje kolem. Pak uvidíte, co se bude dít...
Užitečné informace:
Poloha: Řecko, Peloponés
Měna: Euro
Doprava: letadlem Praha - Athény (cena letenky cca 8 tis. Kč / osoba)
Doprava v Řecku: autem z Athén dálnice A8 směr Korint
Služby pro návštěvníky: parkoviště zdarma, prodejna suvenýrů, občerstvení, toalety, supermarket
Autor: Eva