Korint, bohaté město antického Řecka

15.06.2021

Jedenáct kilometrů jihozápadně od umělého průplavu, jenž odděluje Peloponés od řecké pevniny, leží ruiny kdysi slavného města Korint. Známý je od Mykénských dob a zmiňuje jej i Homér, jenž mu v Iliadadě dal přídomek "Prosperující". V dobách klasického Řecka patřil Korint k nejbohatším řeckým městským státům. Za Římanů povstal z vlastního popela a stal se největším římským městem v Řecku. Zakladatelem Korintu byl mýtický král Sisyfos. Vykutálený chlapík, který přelstil bohy a spoutal samotnou smrt. Za své úskoky byl navěky odsouzen valit do kopce velký balvan, který se mu však vždy těsně před vrcholem skutálí dolů. Jako by osud nešťastného krále byl osudem celého Korintu: nahoru a dolu, pořád dokola.

V antickém Řecku Korint směle soupeřil s mocnými Athénami i s militantní Spartou, a to nejen obchodně, ale také vojensky. Athény dokázal porazit, Spartě statečně vzdorovat či být jejím rovnocenným spojencem. Každé dva roky se zde konaly slavné Isthmijské hry. Právě v Korintu vznikl nejmladší z proslulých řeckých stavebních slohů: zdobný a elegantní korintský styl, jenž je nejkrásnějším řeckým slohem.

Od 6. stol. př. Kr. se v Korintu vyráběly typické řecké válečné helmy, jimž se - pochopitelně - říká korintské. Používány byly až do 1. stol. po Kr. V antické ikonografii zdobila korintská helma hlavu nejednoho boha, bohyně, hrdiny či státníka. V korintské přilbě se nechal zvěčnit athénský státník Periklés, aby zakryl svou šišatou hlavu. Nosila ji bohyně moudrosti a chytře vedené války Athéna. Na hlavy je svým sochám posadili i Římané. Bronzové přilby od velikosti přívěsku na klíče až po krásně propracované repliky v reálném měřítku jsou dnes oblíbeným korintským suvenýrem.

Osudným se Korintu stali Římané, kteří město napřed r. 146 př. Kr. srovnali se zemí, aby jej po sto letech v ještě větší kráse obnovili. Za římské nadvlády dosáhl Korint obrovského rozkvětu. Život ve znovuzrozeném městě byl přepychový a drahý, a tak není divu, že římský básník Horatius zvolal: "Ne každý si může dovolit žít v Korintu!" Přesto počet jeho obyvatel vzrostl na neuvěřitelných 750 tisíc.

Časem, jak už to tak v Řecku bývá, šel Korint "z ruky do ruky": od Římanů, přes Byzantince, Benátčany a Turky až po okamžik, kdy byl po vyhlášení nezávislosti Řecka dokonce jedním z kandidátů na hlavní město nového státu. Ale v tomto klání nakonec zvítězily Athény. Korint navíc v r. 1858 postihlo katastrofální zemětřesení. Škody byly takového rozsahu, že se vyplatilo založit nové moderní město šest kilometrů severovýchodně na břehu Korintského zálivu. Nese jméno svého slavného předchůdce a užívá si výhodné polohy u moře.

Z pevniny se do antického Korintu dostaneme po dálnici A8, z Peloponésu dálnicí A7. Již z dálky uvidíme strmou opevněnou skálu, jež se vypíná vysoko nad městem. Říká se jí Akrokorint. Zde se nacházela akropole antického města s proslulým Afroditiným chrámem. Ačkoli proslulý nebyl ani tak chrám, jako jeho posvátné kněžky, jež za poplatek poskytovaly poutníkům neřestné služby. Stálou pohotovost v chrámu dnem i nocí drželo několik tisíc holek z lehkonohé brigády. Netřeba zmiňovat, že prostituce byla nezanedbatelným zdrojem příjmů městské pokladny. Výstup až nahoru k chrámu, z něhož do dnešních dnů prakticky nic nezbylo, musel být ve starověku velmi namáhavý. Dnes nás až k hradbám dovede klikatá silnice a místo chrámu s prostitutkami uvítá návštěvníky restaurace s výhledem. Středověkou pevností se Akrokorint stal za vlády Byzanticů, ale stejně byl několikrát dobyt: křižáky, Benátčany a nakonec Turky. Přesto jde o nejimpozantnější řecký středověký hrad.

Na svých cestách se v Korintu zastavil i apoštol sv. Pavel. Avšak nikoli proto, aby se oddával smilstvu s posvátnými kněžkami, ale aby zde založil křesťanskou komunitu. Později Korintským bratrům a sestrám napsal dva obsáhlé listy, jež se staly součástí Nového zákona. 

Vstup do archeologického areálu je na jeho západním okraji, kde je k dispozici velké parkoviště. V Korintu se nedařilo jen neřestem, ale také umění, a tak můžeme dodnes obdivovat pozůstatky Odeionu, jehož výstavbu financoval z vlastní kapsy bohatý Athéňan Herodes Atticus, velký přítel císaře Hadriana. Blízko Odeionu je divadlo, jehož scénu Římané - podobně jako v Colosseu - upravili ve 3. stol. tak, aby ji bylo možné napustit vodou a inscenovat námořní bitvy.

Centrum města tvoří ruiny římského Fóra s pozůstatky veřejných budov, sloupořadí a chrámů. Z fóra nás široké schodiště dovede na tzv. Lechaionskou cestu: mramorem dlážděnou hlavní ulici, jež spojovala město s přístavem Lechaion. Mimochodem, díky poloze měl antický Korint přístavy hned dva. Po obou stranách překvapivě široké ulice jsou působivé ruiny kdysi výstavních budov.

Dominantou Korintu jsou trosky Apollónova chrámu z r. 560 př. Kr. Z původních 42 dórských (nikoli korintských) sloupů se do dnešních dnů zachovalo pouhých 7. V době římské nadvlády byl Apollónův chrám rekonstruován a zasvěcen kultu římského Císaře. V byzantské době byl k chrámu přistavěn křesťanských kostel. Avšak kompletně zničen byl za turecké nadvlády, kdy musel ustoupit výstavbě bejova paláce.

Méně impozantní, přesto velmi půvabné jsou pozůstatky římského chrámu v západní části Fóra. Postaven byl v 1. stol po Kr., krátce po smrti císaře Augusta a zasvěcen byl nejspíš jeho sestře Oktavii, avšak jisté to není. Přesto je nazýván Oktaviiným chrámem. Odborníci mu říkají stroze "Chrám E". Zbyly z něj sice jen tři sloupy, zato jejich hlavice jsou krásně zdobené rostlinnými motivy, přesně v duchu korintského stylu.

Za pozornost stojí fontána Peirene obklopená kamenným loubím. Podle legendy Peirene úderem kopyta do skály stvořil okřídlený kůň Pegas. Sám z ní pak rád chodil pít. Ostatně Pegas zdobil i korintské mince. V dobách slávy města byla bílým mramorem obložená fontána častým cílem básníků, kteří pili vodu z Peirene, aby je "políbila múza". Faktem je, že fontánu napájí silný podzemní pramen, který je pro Korint zdrojem pitné vody dodnes. Na původní antické potrubí byl napojen vodovodní řad "moderního" města.

Uprostřed areálu je Archeologické muzeum vystavující artefakty nalezené jak v samotném městě, tak na Akrokorintu. V r. 2015 prošlo muzeum nákladnou rekonstrukcí, a tak jsou jeho sbírky instalovány v moderně pojatých expozicích.

Jak již bylo řečeno, antický Korint leží v sousedství umělého kanálu, který se jmenuje Korintský průplav. Nezapomeňte se u něj zastavit. Pohled do závratné hlubiny je úchvatný, ačkoli kanál má se starověkým městem jen málo společného. Nápady prokopat šíji sice padaly už ve starověku, ale podnikaví Korinťané bohatnoucí mimo jiné z přetahování lodí z jedné strany šíje na druhou, rychle přispěchali s krutou věštbou: "Kdo se pokusí kanál vybudovat, bude stižen strašlivou nemocí," tvrdili ústy filozofa Apollonia z Tyany.

Pár statečných se o výstavbu sice pokusilo (Julia Caesara či císaře Caligulu a Nera nevyjímaje), ale jak víme, se zmíněnými pány to nedopadlo dobře, stavební práce nikam nepokročily a projekt skončil "u ledu". Kanál byl s velkými problémy vybudován až na přelomu 19. a 20. století. Ovšem o úspěšný podnik se nejednalo. Moderní velké lodě se do něj nevejdou a kapitáni menších plavidel jím kvůli nevyzpytatelným proudům raději neproplouvají. Dnes je využíván hlavně jako atrakce pro turisty, což je pro tak ambiciózní počin trochu smutná kariéra. Více o samotném průplavu a jeho historii najdete v našem článku Korintský průplav, prokletý sen římských císařů. A když se zastavíte u západního konce průplavu, uvidíte most, který se kvůli proplouvajícím lodím neotvírá nahoru, ale zajíždí pod vodu... ;-)

Užitečné informace:

Poloha: Řecko, Peloponés
Měna: Euro
Doprava: letadlem Praha - Athény (cena letenky cca 7.500 Kč / osoba)
Doprava v Řecku: autem z Athén dálnice A8, na Peloponésu dálnice A7
Otvírací doba: letní sezóna 8.00 - 18.30 hod., v zimě 8.00 - 15.30 hod. (zavřeno o Vánočních svátcích, na Velikonoční neděli, 1. ledna a 25. března)
Vstupné: dospělí8 € / osoba (vstupenka platí také do Archeologického muzea)
Služby pro návštěvníky: parkoviště zdarma, prodejna suvenýrů, toalety, občerstvení

Autor: Eva