Nissiros, obr uvězněný v sopce

03.03.2018

O ostrovu Nissiros, případně Nísyros, lze s nadsázkou říct, že čím menší, tím zajímavější. Co Nissiru příroda upřela na velikosti, bohatě mu vynahradila na kráse. Malý kruhový ostrov, jenž má v nejširším místě něco málo přes osm kilometrů v průměru, je stejně jako řecký ostrov Santorini vulkánem. Podobnost se známějším Santorini není náhodná.

Nissiros leží v jihovýchodní části Egejského moři v souostroví Dodekanézy, přímo na geologickém zlomu, kde se africká pevninská deska podsouvá pod desku euroasijskou. Je součástí řetězce sopek, mezi které patří vulkány Santorini, Etna nebo třeba Stromboli. Svou aktivitou jim Nissiros sice konkurovat nemůže, ale i on se v historii postaral o nejedno spektakulární vystoupení.

Kdysi měl jako každá správná sopka pravidelný kuželovitý tvar a tyčil se do výšky 1400 metrů nad mořem. Pak ale v r. 1422 došlo k obrovitému výbuchu a ze špičaté hory zbyl rozervaný prstenec s propadlou kalderou uprostřed. Na rozdíl od Santorini, kráter na Nissiru není zatopen mořem.

Ovšem seizmicky se Nissiros projevoval od nepaměti. Osídlen byl od starověku a podle řecké mytologie ostrov vytvořil rozlícený bůh moří Poseidon, když trojzubcem urval kus skály z nedalekého ostrova Kos. Utrženým balvanem mrštil po Gigantovi Polybótovi. Předmětem sporu nebylo nic menšího než boj mezi olympskými bohy a Giganty o vládu na světem. Polybóta skála nezabila, ale jen zavalila. Olympané zvítězili a řvoucí ústa Polybóta, uvězněného pod obrovitým šutrem, se změnila v sopečný kráter. Ve starověku Nissiros proslul výrobou mlýnských kamenů, dnes prosperuje z těžby pemzy na nedalekém ostrově Giali.

Nissiros vypadá jako by byl složen z dvou různých světů. Díky podzemní vodě je překvapivě zelený, ale jeho centrální část má podobu mimozemské krajiny. Přesto, že je Nissiros častým cílem turistů, najdete zde, kromě pár soukromých apartmánů, jediný větší hotel. Místní bohatnou z těžby pemzy, a tak na rozdíl od jiných částí Řecka turistický ruch u nich není na prvním místě. Více než dlouhodobé pobyty jsou na Nissiru v kurzu jednodenní výlety.

Výchozím bodem pro plavbu na Nissiros je přístav Kardamena na ostrově Kos. Lodní lístky vás vyjdou rozhodně levněji, koupíte-li si je v některém z prodejních míst přímo v Kardameně než přes delegáta cestovní kanceláře.

Výletní loď vypluje z Kardameny a po zhruba hodinové plavbě zakotví na Nissiru v přístavu Mandraki. Přístav a správní místo ostrova Mandraki je typické řecké městečko s křivolakými uličkami a bílými domečky s modrými balkóny, na kterých se suší právě sklizená cibule. 

Nad městečkem se vypíná útes s pevností zbudovanou ve středověku rytířským řádem Johanitů. Později byl v pevnosti zřízen klášter Moní Panagías Spilianís. Ovšem ani kvůli městečku, ani kvůli klášteru turisté na Nissiros nejezdí.

Z městečka Mandraki se do okolních kopců vine klikatá silnice. Napřed vystoupá prudce nahoru, mine upravené olivové háje, aby se vzápětí přehoupla přes horský hřeben. V ten okamžik se vám naskytne obraz jako vystřižený z fantastického filmu. Na okamžik máte pocit, že sníte a ocitli jste se na jiné planetě.

Olivové háje vystřídají strmé útesy hrající barvami od temně hnědé, přes oranžovou, šedě bílou až po jedovatě žlutou. Jejich ostré barvy kontrastují s azurově modrým řeckým nebem. Uprostřed dramatické krajiny leží největší atrakce ostrova, kráter Stefanos. Fascinující místo, které vás jednoduše ohromí.

V tři a půl kilometru dlouhé a jeden a půl kilometru široké kaldeře se nachází ještě dalších několik kráterů, ale Stefanos je z nich největší a jediný přístupný. Autobus vás doveze až k jeho okraji.

Dolů do kráteru sestupují strmé stezky. Dno Stefanu, tvořené mazlavým pemzovým prachem, připomíná ementálský sýr. Barvou i četností děr. Půda pod vašima nohama se tak nějak divně měkce houpe a vy ani na okamžik nepochybujete, že "tam dole se něco děje". Díry v zemi jsou solfatary. Sopečné výduchy, ze kterých vystupují sirnaté páry. 

Vzduch v kráteru je opravdu horký a není to jen ostrým řeckým sluncem. Sem tam v některé díře bublá vroucí bahno. Není divu, že na dně Stefanu to právě nevoní. Typický zápach zkažených vajec je všudypřítomný. Dlužno však dodat, že ne vždy byl sirnatý odér způsobem jen projevy odfukujícího vulkánu. Oblíbeným zvykem průvodců bývalo na kamenech u výduchů smažit vajíčka a tím dokazovat, jak "horká půda" na Nissiru je. Všeobjímající zápach zkažených vajec tak byl ještě umocněn smradem rozkládajících se pukavců. Naštěstí již bylo smažení vajec na dně kráteru zakázáno. Přesto se ve Stefanu příliš dlouho pobýt nedá. Nakonec jste rádi, když se po výstupu zpět zase nadechnete čerstvého vzduchu. Ovšem odtrhnout od kráteru oči tak snadné není. Pořád se k němu musíte vracet a s posvátnou úctou obdivovat jeho divokou krásu.

Ačkoli pekelná scenérie Stefanu může nahánět hrůzu, nemusíte mít obavy. Poslední výbuch, který za něco stál, na Nissiru zaznamenali v 19. století. Ale i tenkrát šlo jen o geotermální jevy, kdy z otvorů na dně kráteru tryskala horká voda. Dnes spící sopka jen spokojeně bublá. On vlastně celý Nissiros působí hodně ospalým dojmem. Vždyť poslední "kriminální čin" na Nissiru zaznamenali někdy v šedesátých letech minulého století, když jakýsi místní chlapec sebral sousedům brambory. Viník byl zapsán na tabuli zavěšenou na místní radnici. Časem nápis vybledl a tabule hříšníků je od té doby prázdná.

Po návštěvě sopky se vrátíte zpět do městečka Mandraki. Projdete uličkami, posedíte v některé z bílo modrých taveren. Gyros, souvlaki nebo třeba řecký salát, který vám místní připraví, jsou vážně výborné. Možná si ještě stihnete po pozdním obědě dát vychlazené frappé, když v tom vás houkání lodní sirény upozorní, že je čas se s Nissirem rozloučit.

V ospalé náladě pozdního odpoledne výletní lodě pomalu odplouvají. Minou pemzový ostrůvek Giali a zamíří zpět ke Kosu. Nissiros jde spát, aby se zítra probudil a přivítal další návštěvníky. Popřejme mu, aby obr pod ním uvězněný spal opravdu na věky.

Užitečné informace:
Poloha:
Řecko, souostroví Dodekanézy
Doprava: lodí z ostrova Kos, přístav Kardamena
Hlavní město: Mandraki
Zajímavosti: kráter Stefanos, klášter Moní Panagías Spilianís

Autor: Eva