Tohle je Sparta!

Legendární věta z filmu 300 Bitva u Thermopyl mi okamžitě vytane na mysli, když v dnešní Spartě na jihozápadě Peloponésu vystoupíme z auta. Nejde však o sebevědomý výkřik krále Leonida, ale spíš o smutný povzdech: "Tohle je Sparta...?"

Ospalé betonové městečko, které je centrem provincie Lakónie, ani v náznaku nepřipomíná militantní starověkou velmoc. Je konec léta a hlavní náměstí je "rozpálené do běla". Před pomníkem umírajícího spartského válečníka se pošťuchuje pár místních dětí, ale jinak je zde pusto. Restaurace kolem náměstí zejí prázdnotou. Život netepe ani v přilehlých ulicích. Usedneme na zahrádku jedné z taveren. Při pohledu na nápojový lístek je volba jasná: Sparta Premium Lager.

Slečna, která nás obsluhuje, se zarazí: "Vy ho fakt chcete?" 

"Proč ne? Je snad spartské pivo špatné?"

"Ne ne, není ale..." slečna hledá správná slova: "... je dost silné."

"Sem s ním!" zavelíme lakonicky. Držíme antickou tradici. Strohý (lakonický) způsob vyjadřování starých Sparťanů je dodnes pověstný. 

"Jsme Češi, Spartské pivo nás neporazí," dodáme s odhodláním vyhrát každou bitvu.

Slečna vyprskne smíchy a my si pochutnáme na překvapivě vynikajícím prémiovém ležáku. Řecko není rájem pivařů, ale tenhle mok se Sparťanům vážně povedl. Nefiltrovaný, nepasterovaný s jantarovou barvou. Tak akorát hořký. A jestli je silný? Pro národ odkojený plzeňskou dvanáctkou určitě ne.

Z orosené sklenice se na nás šklebí hlava Gorgony. V antické Spartě zdobila štíty spartských těžkooděnců neboli hoplítů. Podle řecké báje daroval uťatou hlavu Gorgony - Medusy hrdina Perseus bohyni Athéně, která si ji připevnila na štít. Medusa dokázala svým pohledem každého živého tvora proměnit v kámen. Stejnou moc měla i její uťatá hlava. Právě proto si Sparťané malovali Gorgonu na své štíty. Ale častější ozdobou štítů bylo písmeno Lambda jako Lakedaimon, jak se starověká Sparta nazývala.

Není vůbec divu, že nepřátelé před spartskou armádou doslova kameněli hrůzou. Sparťan, od hlavy k patě oděný v bronzové zbroji chránící se těžkým kruhovým štítem, byl nepřemožitelným "tankem" starověku. Z bitvy se vracel jen se štítem nebo na štítu. Jinak řečeno: buď zvítězil, nebo čestně padl. Ve starém Řecku neexistovala mocnější vojenská síla než Sparta.

Spartská armáda budila takový respekt, že jí občas stačilo jen přijít a nepřítel se vzdal bez boje. A když už Sparťané prohráli, byla to prohra rovnající se výhře. Památná porážka u Thermopyl v r. 480 př. Kr. zachránila evropskou demokracii a velitel Sparťanů, král Leonidas, se stal nesmrtelným hrdinou. Jen o rok později Sparťan Pausanias definitivně vyhnal Peršany z Řecka, když je porazil v bitvě u Platají. Moc Sparty výrazně oslabila pozdější vleklá Peloponéská válka proti Athénám a jejich spojencům. Avšak i porážka Sparťanů u Leukter v r. 371 př. Kr., která znamenala začátek úpadku Sparty jako vojenské mocnosti, byla impozantní. Thébská jízda se rozjela proti Spartské pěchotě, ale hoplíti neustoupili ani o krok. Zarazili štíty do země a čelili nepřátelům. Ruku na srdce, kdo z nás by byl takového hrdinství schopen?

Pověst neporazitelné síly však předcházela Spartu i v době úpadku. V r. 146 př. Kr. Římané porazili Korint a definitivně připojili Řecko ke své říši. Tehdy byla Sparta už jen matným stínem své dávné slávy. Přesto se Římané neodvážili Spartě postavit vojensky. Raději se domluvili na mírovém řešení. Sparta nikdy nesklonila hlavu, nikdy nepotřebovala hradby. Jejími hradbami byly štíty jejích hoplítů.

Zkrátka, tohle je Sparta! Nebo spíš, byla...

Z náměstí s prázdnými tavernami se vydáme pustými uličkami k akropoli. Cestou se zastavíme u městského fotbalového stadionu. Před ním stojí moderní, velmi fotogenická socha největšího spartského hrdiny, krále Leonida, který se svými 300 věrnými padl u Thermopyl. Neexistuje slavnější a důležitější porážka, než jakou utrpěli Sparťané. Leonidovým pomníkem však všechna sláva končí.

Od sochy krále pokračujeme dále k antické akropoli. Nečekáme okázalost Athén, ani zdobnost Korintu nebo eleganci Olympie. Sparta byla především vojenská velmoc. Ačkoli také zde kvetlo umění, dbalo se na krásu těla i ducha a kladly se růže na oltáře nesmrtelných bohů, armáda měla vždy hlavní slovo. Přesto nás stav archeologického areálu rozesmutní.

"Tohle je Sparta? Opravdu, jenom tohle?!"

Celý areál je omšelý, očividně opuštěný a nepříliš udržovaný. Vstupné – soudě podle zavřené pokladny – se možná kdysi platilo, možná byla i snaha oživit dávnou slávu Sparty, ovšem dnes cestičky a pár odkrytých pozůstatků dávných budov zarůstá suchá tráva. Kolem panuje mrtvé ticho. Mezi smutnými ruinami nepotkáme živou duši.

Přesto, že starověcí Sparťané byli především vojáci, také oni stavěli chrámy a veřejné budovy, o které se pečlivě starali. Ovšem, kdeže dávné časy jsou. Z kdysi zřejmě působivých staveb nezbylo prakticky nic. Něco jako snaha o archeologické práce probíhá v zoufalých ruinách bývalého římského nikoli řeckého amfiteátru. Z kdysi slavné Sparty nezbylo víc, než pár zarostlých šutrů.

Srovnáme-li žalostné pozůstatky antické Sparty s nádherným archeologickým areálem v Messene, pak si říkáme, jak ironický umí osud být. Ve starověku bylo Messene spartským otloukánkem, zato dnes se pyšní velkolepostí, o jaké se Spartě může jen zdát.

Nejspíš si teď řeknete, jestli vůbec stojí za to se do Sparty, ospalého městečka ve vnitrozemí Peloponésu, trmácet. Jste-li milovníci Řecka, jako my, pak odpověď zní: rozhodně ano. Spartu přece nemůžeme vynechat. A v hloubi duše si jen smutně povzdychneme: "Kde jsou slavní hrdinové? Kam zmizeli Leonidas či Pausaniás? Kde je sláva mocné Sparty? Kde, bohové olympští, řekněte nám, kde...?"

Užitečné informace:

Poloha: Řecko, provincie Lakónie
Měna: Euro
Doprava: letecky z Prahy do Kalamaty, cena letenky od 11 tis. Kč / osoba (mezipřistání Vídeň nebo Athény)
Doprava autem: z Kalamaty 60 km po horské silnici E082 nebo 100 km po placených dálnicích A7 a A71
Vstupné do archeologického areálu: zdarma
Otvírací doba: denně 8.00 – 20.00 hod.
Služby pro turisty: parkoviště zdarma

Autor: Eva