Jak probíhají rekonstrukce řeckých antických chrámů a budov?
Když jako zvídaví turisté navštívíme během dovolené antické památky, leckdy nás napadne, jestli tři vztyčené sloupy chrámu přečkaly věky nebo zda spadly a byly znovu postaveny před "pár" lety.
Jde o zajímavé téma a není ztrátou času se mu alespoň pár chvil věnovat.
Existují chrámy, které se nám dochovaly v téměř původním stavu. Jeden z nich nalezneme přímo v Athénách pod Akropolí na Agoře. Je to Héfaistův chrám. Pokud chcete vidět řecký chrám v původní podobě, rozhodně se u něho zastavte.
Avšak nedaleko na Akropoli je slavný Parthenon (pozor, nezaměňovat s římským Pantheonem). Exkluzivní chrám bohyně Athény byl nejdříve zničen výbuchem skladovaného střelného prachu a potom se na poškozené stavbě podepsal zub času včetně loupeživých Britů, vandalů a zemětřesení.
Dnešní Parthenon rozhodně není ve stavu, jako například před 150 lety. Desetiletí na něm probíhají intenzivní stavební práce. Rekonstrukce ale nepostupuje tak rychle, jak bychom si představovali. Přece jenom, pracuje se na unikátní památce a nelze si pomoct betonem nebo moderními pojivy.
Kuriózním příkladem nešťastného použití moderních materiálů bylo rozhodnutí restaurátorů vyměnit původní kovové svorky spojující kamenné bloky Parthenonu. Aniž by zjišťovali složení starověké oceli, nahradili svorníky novými odlitky. Ty však za dva roky zrezivěly. Původní kramle, na kterých nebylo po rzi ani památky, naštěstí neskončily ve šrotu, a tak mohly být vráceny zpět na svá místa.
Příklad jiného, odlišného přístupu k rekonstrukci antických památek leží nedaleko. Vraťme se na Agoru. Proti Hefaisteionu stojí budova Attalovy stoy. Jedná se o moderní stavbu postavenou v antickém stylu po vzoru původní budovy, ale téměř kompletně z nového materiálu. Je to sice záslužný čin, ale podle mého názoru je to tak trochu brutální zásah a podobný objekt bych postavil někde bokem od historických lokalit.
Další variantou, jak rekonstrukci pojmout, je chrám bohyně Níké u vstupu na Akropoli. Chrám byl sestaven převážně z původního materiálu do téměř kompletního stavu.
Jak se tedy vlastně provádí rekonstrukce takového antického chrámu? Ideálním objektem pro odpověď na tuto otázku je lokalita Némea uprostřed řeckého Peloponésu.
Je zde Diův chrám, jehož dodnes zachovaná část je v dórském stylu. Má vztyčenou skupinu sloupů v severovýchodní části. Některé z nich se skutečně dochovaly z antických dob, ale další jsou vztyčeny jako nové.
V blízkosti Diova chrámu nalezneme takovou zajímavost, jakou je zřícený původní sloup. Jednotlivé bubnové segmenty leží v řadě za sebou a přímo se nabízí možnost je znovu vztyčit.
Ne vždy se ale naleznou jednotlivé části blízko sebe nebo v tak dobrém stavu. Většinou archeologové pracně hledají jednotlivé související nebo na sebe pasující kusy. Nenávratně poškozené segmenty nahrazují podobnými z jiného místa, případně je nově vytvoří ze stejného materiálu.
Základem takové rekonstrukce je najít vhodnou kombinaci segmentů, které se mají sestavit. Tyto kusy je třeba zvednout jeřábem a dát na místo. Není ovšem možné do nich tesat či jinak zasahovat. K bezpečnému uchycení slouží speciální rámy, které jsou opatřeny upevňovacími šrouby s gumovými paticemi na koncích. Utahováním šroubů je segment pevně uchycen přes gumové patice do rámu. V něm je vyzdvižen a usazen do správné polohy. Potom se šrouby povolí a rám zvedne, aby segment zůstal na svém místě.
Podobně je tomu s antickými sloupy. Ty se skládají také z mnoha segmentů, tak zvaných bubnů, které jsou spojeny středovými spojkami. K vyzdvižení jednotlivých bubnů slouží speciální kruhový rám, který se položí kolem každého z nich. Opět jsou zde ke středu mířící upevňovací šrouby s gumovými paticemi, jejichž utažením se bubnový segment sevře. V rámu se může umístit do správné pozice na sloupu a povolením šroubů uvolnit. Pravá fotografie zaznamenávající tuto činnost je převzata z informačního panelu v Némei.
Další zajímavou částečnou rekonstrukcí je krásný chrám Athény Lindské na akropoli řeckého městečka Lindos na ostrově Rhodos. Zde vidíme, že sloupy jsou vytvořeny ze zcela nového materiálu, protože původní vápencové bubny se nedochovaly v potřebném počtu ani stavu, aby je bylo možné použít.
Kapitolou sama pro sebe je rekonstrukce Apollónova chrámu v Bassae. Vysoko v horách středního Peloponésu se pod gigantickým stanem dějí neuvěřitelné věci. Pod dvojitým sloupovím tvořeným masivními dórskými sloupy archeologové opravují hroutící se základy.
Vše probíhá tak, že archeologové vně systému postaví provizorní betonový základ. Na něj přeskládají jeden nebo dva sloupy – buben po bubnu ve správném pořadí. Potom původní základ rozeberou a vyzvednou, zpevní podloží a vše vrátí zpět do roviny. Potom se mohou sloupové bubny vrátit na původní místo, ale již bez rizika, že se zřítí.
A takto rekonstrukce postupuje dále. Při preciznosti práce, zdlouhavých postupech a množství sloupů je to ještě práce na roky. Avšak i to můžete vidět, jenom je třeba brát v potaz, že chrám je stranou v horách, daleko od civilizace a s příjezdem po horských, z některého směru i nezpevněných silničkách. Bez navigace a plné nádrže paliva se do toho raději nepouštějte.
Rekonstrukce antických památek je mimořádně nákladná a pomalá záležitost. Je nezbytné postupovat uvážlivě, protože zrekonstruovaná památka musí bez dalších zásahů vydržet mnoho desetiletí a přitom nesmí dojít k nevratným škodám na její historické hodnotě. Příkladem rozsahu podobných prací je informace z panelu zobrazující, které z mnoha sloupů chrámu v Némei byly, jsou a budou zrekonstruovány. Zde můžete vidět, že z celkového počtu čtyřiceti osmi sloupů dnes stojí devět a v dohledné době se připravuje vztyčení dalších pěti. To celkem znamená pouhých čtrnáct sloupů. Jde o těžkou a mravenčí práci archeologů a inženýrů, která nám umožňuje obdivovat alespoň obnovené fragmenty kdysi slavných a monumentálních staveb.
Autor: Michal