Kočičí svoboda řeckých ostrovů

05.04.2018

Sedíte v taverně pod pergolou s růžovými bugenvíliemi, věnujete se vynikajícímu obědu. Náhle zaslechnete tiché mňouknutí. Nijak hlasité, a přece neodbytné. Zcela nepokrytě říká, já jsem tady také. Vzápětí se vám cosi otře o nohu. Odvrátíte hlavu od oběda a v ten okamžik jej spatříte. Jeho pohled je tak výmluvný, že neodoláte. Napřed malému nezbedovi odkrojíte jeden kousek masa, pak druhý, třetí. Nakonec zjistíte, že flákotu za 15 € zvládl onen mizera sežrat sám. Párkrát se olízl a na vás zbylo jen rajče a pita.

Je až neuvěřitelné, jak si vás kocourek, jemuž je sotva pár měsíců, dokázal v jediné vteřině omotat kolem prstu. Ale v tomhle on je mistr. Nakonec, od mistrů se učil. A umí se nejen nevtíravě vloudit, ale pečlivě si hlídá své teritorium. Běda, jak se za některým z modrých stolů objeví jiná hladová tlamka. Nevěříte vlastním očím, v jakou šelmu se umí roztomilý kocourek změnit. Troufne si i na mnohem většího a ostřílenějšího protivníka. Nakonec, propečená kotletka za nějaký ten šrám přece stojí.

Kočky, kocoury a koťátka všech barev a velikostí potkáte v Řecku a na jeho ostrovech takřka na každém kroku. Pospávají na vyvýšených místech, šmejdí v křivolakých uličkách, pokukují v přístavu, jestli jim něco z úlovku rybářů nepřistane před čumáčkem. Vyšší třída zdobí v recepcích plážových resortů - a že jim hotely patří, o tom nepochybujte. Někdy se k vám jen tak přidají na procházce, jindy je ráno najdete, jak vyspávají židli, kde jste si původně sušili ručník. Hranice pro ně neexistují. Řecko a jeho ostrovy jsou jejich rájem.

Už nevím kdo, ale někdo to kdysi nazval "kočičí svoboda řeckých ostrovů". Postřeh je to nadmíru výstižný. Ostatně, je přece zájmem nás lidí, aby ony s námi sdílely naše životy. Vždyť i antické památky by bez jejich vznešené přítomnosti byly jen nezajímavými kusy šutru. To přece dá rozum...

Kočky jsou v Řecku zkrátka všudypřítomné a Řekové je milují. Když se pozorně podíváte na skrytá místa za nabílené zídky, uvidíte zde misky s vodou a s kočičími granulemi. Kočky v Řecku rozhodně nestrádají. Ovšem mlsné jazýčky si rády pochutnají i na nějakém tom soustu z nedaleké taverny. Nezkoušejte vzdorovat, máte to marné. Účinku svých zbraní jsou si vědomy. Stačí jen tiše mňouknout, vykulit očička a půlka vašeho oběda skončí v kočičím žaludku.

A nyní vám prozradím jedno velké kočičí tajemství. Určitě znáte obrázky z Řecka, kde na bílých liniích kykladské architektury pózuje černobílý kocour. Nežebrá po tavernách. Někdo, jako on, to nemá zapotřebí. A věřte nebo ne, já toho kocoura znám. Pamatujete na článek Řecko země hrdinů a bohů, kterým jsme uvedli náš blog? Byla v něm řeč o černobílém kocourovi, kterého jste si měli zapamatovat. Tak to je on. Mimochodem – o pár řádků výš se mucká s bílou kočičkou na Akropoli v Athénách.

Ale nejraději se vyskytuje na ostrově Santorini, ačkoli prostor a čas pro něj nic neznamenají. Potkáte ho stejně tak na Krétě jako na Rhodosu, nebo třeba na zmíněné athénské akropoli. Životů nemá devět, ale nejspíš nekonečně mnoho. Před pomalu patnácti lety jsem jej vyfotila na Santorini, když mi shovívavě zapózoval při západu slunce.

Viděli jsme se ještě mnohokrát a pokaždé se ke mně znal. A když jsem pochybovala, zda je to skutečně on, jen spiklenecky mrkl žlutým okem.

Víc než deset let od první fotky jsme se na Santorini potkali znovu. U stejné zídky při západu slunce. Chromý a starý s rozcuchaným kožichem, vlekl se kolem. Nevrle mňoukl, mrskl ocasem. Nechtěl, abych ho tak viděla. Ani jsme se nerozloučili. Smutně jsem si pomyslela, že se vidíme naposled.

Jiné místo, jiný čas. Uběhlo dalších takřka pět let a já jsem na výletě na ostrově Capri. Ne v Řecku, ale v Itálii. Stojím na náměstí před místním kostelem. Nudím se při nekonečném výkladu průvodkyně, a tak si sednu opodál na lavičku. V ten okamžik mám kocoura na klíně. Přede, div se mu přádelna nezacuchá. Zjevně je rád, že mne zase vidí. A já od té doby ani na okamžik nepochybuji, že tenhle kocour je prostě kouzelný. 

Až jej potkáte, pozdravujte ho, a vyřiďte mu prosím, že v létě jej očekávám v Řecku. :-)

Autor: Eva