Mantinea, psychedelický sen středního Peloponésu
Píše se rok 418 př. Kr. a na planině u města Mantinea stojí proti sobě dvě armády. Řecko už celé roky sužuje krvavá Peloponéská válka a právě teď se schyluje k její největší bitvě. Do historie vejde jako První bitva u Mantineie.
Athény vs. Sparta. Městská demokracie proti militantnímu království.
Sparťané Athény a jejich spojence porazí a město Mantinea, které se přidalo k Athénám, za své rozhodnutí tvrdě zaplatí.
O mnoho let později v r. 362 př. Kr. se Mantinea stane dějištěm dalšího vojenského střetu, neboli Druhé bitvy u Mantineie. Tentokrát si to zde rozdají Théby s překvapivou koalicí Athén a Sparty. Odvěcí rivalové se spojí, aby porazili Théby, které stylem "když se dva perou, třetí se směje" vyšly vítězně z Peloponéské války a mají ambici stát se hegemonem Řecka. Mantinea tentokrát více méně přihlíží a obratně manévruje mezi oběma stranami. O další výprask si koledovat nehodlá.
Théby jsou sice v epické bitvě poraženy, avšak těžce oslabeny jsou také Athény a Sparta. Zlatý věk antického Řecka nenávratně končí. Z kdysi mocných států jsou jen ochromené stíny. Makedonský král Filip II., otec slavnějšího Alexandra Velikého, má cestu do Řecka dokonale umetenou.
Mantinea založená r. 500 př. Kr. nemá šťastný osud. Kromě Sparťanů ji v r. 266 př. Kr. vyplení makedonský král Antigonos III. Doson a město přejmenuje na Antigonia. Dodat Mantineie váhu se pokusí císař Hadrián, když jí vrátí původní jméno a postaví zde chrám zasvěcený svému milenci. Avšak když Mantineu v r. 166 po Kr. navštíví řecký geograf Pausanias, popisuje už jen ruiny bývalého města.
Z Mantineie podle legendy pocházela kněžka Diotima. Měla žít kolem r. 440 př. Kr. Její pojetí lásky jakožto hledání krásy prý inspirovalo řeckého filozofa Platóna. Ten zvěčnil Diotimu ve svém dialogu Symposium, kde kněžka vysvětluje filozofu Sókratovi pravou podstatu lásky. Avšak o tom, zda Diotima skutečně žila či nikoli, historie mlčí. Je tak docela dobře možné, že si Platón kněžku milující krásu obyčejně vymyslel.
Dnes je Mantinea místem, kde turisty prakticky nepotkáme. Z dávného města zůstaly jen ruiny bývalé agory. Nejvýraznější jsou pozůstatky antického divadla. V porovnání s jinými amfiteátry, například s proslulým Epidaurem, nebylo divadlo v Mantineie nijak pozoruhodné. Jeho třicet dva řad pojalo zhruba šest tisíc dvě stě diváků. Kolem divadla jsou odkryté obrysy dalších budov, z nichž nejvýznamnější byl chrám bohyně Héry.
Rozlehlá planina pod horami Arkádie působí prázdným dojmem. Při pohledu na smutné ruiny kdysi rušného městského centra člověka napadne, že veškeré lidské počínání je marnost a nám snad ani nestálo za to sjíždět z dálnice.
Ale nezoufejme. Mantinea má v rukávu jedno eso, kterým nás dokonale ohromí. Přímo proti areálu skličujících antických ruin stojí kostel Agia Fotini (Svatého či Božího Osvícení). Ačkoli jde o ortodoxní chrám, samotná budova ortodoxní opravdu není.
Pomalu se blížíme ke kostelu a lámeme si hlavu, o jaký stavební styl se vlastně jedná. Bizarní kostel v sobě spojuje prvky byzantské, římské i řecké architektury. Ale i když se tváří jako prastarý chrám z dob, kdy kolem Mantineie kráčely dějiny, skutečnost je jiná.
Kostel v 70. letech 20. století navrhl a postavil řecký architekt Kostas Papatheodorou. Sám obcházel kraj pod horou Menalon a hledal historické artefakty, které do budovy zakomponoval. Interiér kostela navrhl jako bludiště, jehož místnosti světlo ozařuje v různých denních dobách. Zdi výstřední stavitel vyzdobil nikoli freskami světců, ale obrazy antických hrdinů, umělců a básníků, které namaloval jako světce oblečené v texaskách. Dle vlastních slov chrám zasvětil čisté Boží lásce.
Není divu, že popové tuhle hippie Sagradu Familii nemohli skousnout. Ortodoxní církev odmítla kostel vysvětit a architekta nařkla z rouhání a bezbožného pohanství. Nekonaly se zde mše ani jiné obřady. Dvě desetiletí to vypadalo, že psychedelický kostel stihne stejný osud, jako dávnou Mantineiu.
Nakonec ale kostel v 90. letech 20. století ortodoxní církev přece jen vzala na milost. Fresky básníků v džínách sice nahradily tradiční ikony světců, přesto si stavba svůj snový ráz zachovala. Dnes je Agia Fotini oblíbeným místem křtů a svateb, kterým dělá neobvyklou kulisu. Avšak mimo čas slavností stojí uprostřed pláně pod horami tichá a opuštěná.
Kolem kostela je malý, ne zrovna upravený park s dalšími výtvory výstředního umělce: Jákobovou studnou a malým chrámem hrdinů (Heroon).
Až tedy někdy budete mít cestu přes Arkádii na Peloponésu, udělejte si malou zajížďku. Odbočte z dálnice a zastavte se v Mantineie. Bizarní chrám oslavující Boží Osvícení budete mít jen sami pro sebe. Když se na okamžik ztišíte a zavřete oči, možná uslyšíte, jak jeho zdi šeptají o kráse a lásce.
Užitečné informace:
Země: Řecko
Měna: Euro
Poloha: Peloponés, Arkadia
Doprava: autem z Korintu po dálnici A7 směr Tripoli, sjezd č. 8, GPS 37.6184119N,
22.3882686E
Parkování: zdarma u silnice
Vstup: zdarma
Otvírací doba archeologického areálu: denně 8:30 – 15:30 hod.
Otvírací doba kostela Agia Fotini: zkuste vzít za kliku…
Autor: Eva