Řecko: jdeme na přistání!

Když usedáme do letadla před dovolenou, jsme většinou slavnostně naladěni. Házíme za hlavu širokým obloukem starosti, co jsme zapomněli doma. Vždyť v Řecku koupíme v každém minimarketu i pastu na zuby stejné značky, kterou doma používáme (a možná levněji). Ani si neuvědomujeme, že stejná nálada nemusí vládnout v kabině o několik metrů před námi.

Proč?

Protože většina řeckých letišť není tak pohodová, jak je tomu u nás nebo třeba v Německu. A tak se posádka musí dobře na cestu soustředit, naplánovat celou trasu a hlavně si připravit přiblížení na cílové letiště. 

Jednoznačně nejzajímavějším letištěm Řecka, a vlastně celého světa, je Airport Alexandros Papadiamantis na ostrově Skiathos, jemuž se občas přezdívá Saint Martin egejského moře. Podobnost s karibským letištěm Princezny Juliany je opravdu značná. Letiště na Skiathu je natolik výjimečné, že si zaslouží vlastní článek. Věřte, že tady mají piloti vskutku plné ruce práce.

Oproti tomu při letu do hlavního města řecka Athény, čeká piloty bezproblémové moderní letiště s dlouhými tříkilometrovými ranvejemi. Jedna je vyhrazena pro přistání, druhá pro start. Úplná pohodička je přistání v Thessaloniki nebo na letišti v Prevéze, kde přistávají letadla s turisty mířícími na Lefkadu nebo do Pargy v kraji Epirus.

Zcela jiná situace je ale třeba na Korfu. Pilot Boeingu 737-800 se musí spokojit s jedinou dvoukilometrovou dráhou, na které se dějí všechna přistání, starty a dokonce i pojíždění. Za hustého letního provozu to vyžaduje maximální soustředění jak pilotů, tak leteckého personálu, aby byl letecký provoz plynulý a bezpečný. Jistou zajímavostí je, že v ose startu letadel je nejvyšší hora ostrova Pantokrator, která se tyčí více než 900 metrů nad úrovní letiště. Takže se není čemu divit, že pilot ihned po startu raději stroj stáčí stranou.

Zajímavé přistání je na Krétě  na mezinárodním letišti Nikos Kazantzakis u Heraklionu. Letoun letí při přiblížení nad mořskou hladinou přerušovanou několika výběžky pevniny. 

Chování vzduchu nad relativně chladným mořem a nad rozpálenými skalnatými skalisky je zcela jiné. To se děje při pomalém klesání s naplno vyloženými klapkami v minimální rychlosti pár desítek metrů výšky. Když před přistáním pocítíte záškuby letounu, není to nešikovností pilota, ale rozdílným prouděním vzduchu.

Mezi nejnáročnější řecká letiště patří Monolithos na Santorini. Tvoří ho necelé dva kilometry dlouhá dráha, původně stavěná pro malá vojenská letadla. 

Vzhledem k tomu, že v posledních letech tento ostrov patří k nejluxusnějším destinacím, přistávají zde denně desítky dopravních letadel. Mají dvě možnosti přístupu. Jedna je vede kolem celého sopečného ostrova s tím, že ve vzdálenosti několika set metrů musí obkroužit nejvyšší horu ostrova Mesa Vouno (567 metrů nad mořem). 

Druhá je rychlejší, ale o to zajímavější. Letoun mine letiště ze strany od moře a proti zmíněnému žulovému masivu musí udělat sestupnou otočku o 180 stupňů. Pak zbývá "jen" z výšky nějaké stovky metrů trefit osu dráhy a hned přistát. To vše je zpestřeno bočním větrem, když letoun mine zmíněnou horu. V každém případě můžete sledovat letadla od radarové stanice na vrcholu Mesa Vouno atypicky svrchu.

Osobně nejvíce obdivuji piloty při přistání na ostrově Samos. Při přiblížení přelétnou letiště Aristarchos ve výšce nad tisíc metrů. Potom zahájí sestup obloukem, při kterém letoun vykoná otočku celkem o tři sta šedesát stupňů. Protože před prahem dráhy jsou kopce, piloti musí poslední devadesátistupňovou zatáčku udělat ve výšce něco málo nad dvě stě metrů, těsně před prahem dvoukilometrové dráhy. Žádné automatické navádění, vše záleží na dovednosti mužů u palubní desky. 

Nejspíš při odvážném manévru ani nevnímají úchvatné pozůstatky Heraionu, antického chrámu bohyně Héry, manželky nejvyššího z bohů Dia, který jen těsně minuli.

Mým úmyslem rozhodně není Vás vystrašit nebo odradit od letu do Řecka. Nebojte se, jste v rukách zkušených pilotů. Slyšeli jste o letecké nehodě při přistání v Řecku? A to tam létají každý rok tisíce letadel. Všichni piloti jsou patřičně zaškoleni a každá posádka během letní sezóny úspěšně absolvuje desítky přistání a vzletů. Znají vrtochy řeckých letišť stejně jako svého domácího do posledního detailu. Chtěl jsem vás jen seznámit s tím, jak náročná je práce pilotů charterových letů do Řecka. Myslím si, že si obvyklé zatleskání cestujících po úspěšném přistání opravdu zaslouží.

Autor: Michal