Řecko, ráj milovníků lodí

30.06.2018

Z geografického hlediska jsme my Češi typičtí suchozemci. Ani jedno z okolních moří se zatím neprokousalo až k našim hraničním patníkům (a hezkých pár desítek tisíc let tomu nebude jinak). Ale to vůbec nebrání tomu, aby v mnohých z nás nebyli skrytí admirálové nebo alespoň milovníci lodí. Při pohledu na kdejakou štoudev se nám zrychlí tep podobně, jako bychom popatřili na lepou krásku. Cítíte-li příslušnost k jedné z těchto skupin, právě pro vás je určen náš článek.

Řecko je od věků nerozlučně spojené s mořem. Jeho území omývají Jónské, Krétské, Egejské, Thrácké a Středozemní moře. Kromě pevniny s rozeklaným pobřežím ho tvoří stovky ostrovů a ostrůvků. Na svoji územní velikost má snad nejdelší pobřeží na světě. To je příslibem, že milovníci lodí si zde přijdou na své. Kam tedy vyrazit, abychom nějaký ten koráb spatřili?

Přístav Pireus a okolí Athén

Pireus je největším řeckým přístavem. Odtud odplouvají lodě na ostrovy v Jónském nebo Krétském moři. Je základnou obřích trajektů schopných během několika desítek minut pohltit nejen tisíce turistů, ale desítky autobusů, osobních automobilů a hlavně kamionových návěsů. Právě tyto lodi zásobují turisty zaplněné ostrovy vším možným, od potravin až po toaletní papír. Proto se v Pireu můžete kochat pohledem na plavidla společností Anek Lines, Minoan Lines, Hellenic Seaways a mnoha dalších rejdařství. Určitě vás zaujme sledování ruchu během nakládání. Vše je do detailu zorganizované a námořní důstojníci mají situaci pevně v rukou.

Pireus je rovněž základnou rychlolodí (Highspeed Ferries) - obřích trajektových katamaránů, které si svojí rychlostí nezadají s automobilem. Doba plavby například na Santorini je necelé 3 hodiny. Vůbec jim přitom nevadí, že jejich široké trupy na plovácích pojmou mnoho osobních aut i kamionů. V Pireu uvidíte samozřejmě i menší, ještě rychlejší typy, určené jen pro přepravu osob.

Návštěvu rušného přístavu Pireus určitě nevynechejte. Vždy je na co koukat. Pro nás suchozemce je zážitkem být buď přímo v centru dění nebo vše sledovat přes studené frappé zpovzdálí, z dřevěné židličky některé z přilehlých taveren.

V Pireu samozřejmě najdete i mnoho dalších druhů lodí, většinou souvisejících s osobní dopravou. Další přístavy zabírají dlouhé kilometry pobřeží směrem k západu. Je zde možné spatřit velké množství nákladních lodí. Mnohé z nich jsou již vyřazené, napůl zatopené a čekají již jen na rozřezání. Můžete spatřit kontejnerové terminály, překladiště ropných produktů a vše končí až za městem Eleusis doky vojenského přístavu. Tato výše jmenovaná místa ale nejsou tak dobře přístupná, jako je Pireus. Většinou je můžete zahlédnout pouze ze silnice, někdy jenom letmo z jedoucího vozidla. V okolí Ahtén lze proto na moři vidět nejednu zajímavou loď mířící do těchto přístavů.

Herakleion na Krétě

Druhý největší řecký přístav leží v Heraklionu, hlavním městě ostrova Kréta. Obrovský přístav dává tušit, že většina věcí, které Kréta spotřebuje, prochází právě tímto místem. Heraklion je konečnou stanicí většiny trajektů, vyplouvajících z Pirea. Zároveň zde bázují kolosy rejdařství Minoan Lines. Přístav v Heraklionu je mnohem přehlednější, než stísněný Pireus. Doporučujeme procházku po dlouhém přístavním molu. Slouží jako vlnolam chránící celý přístav před nepohodou. Rozhodnete-li se dojít až nakonec, čeká vás dvou a půl kilometrová "štrapác" na čerstvém vzduchu. A potom zase ta samá vzdálenost zpátky. Nejdříve půjdete k benátské pevnosti Koules a po pravé ruce budete mít hezky uzavřený přístav jachet a rybářských loděk.

Potom ale budete míjet přístav obrovitých trajektů, které zajišťují spojení Kréty nejen s Kykladskými ostrovy, ale třeba až se vzdálenou Itálií, a nakonec přijdete do přístavu nákladních lodí.

Do bezprostřední blízkosti lodí se však nejlépe dostanete od břehu. Budete si moct plně vychutnat obří rozměry plavidel a vypracovaný systém nakládky vozidel. Je neuvěřitelné, jak rychle a organizovaně vše probíhá.

Zátoka Souda na Krétě

Kdo se zajímá o historii 2. světové války na moři, jistě mu název Souda něco říká. V tuhých bojích se jednalo o jednu z nejdůležitějších spojeneckých základen východního Středomoří. Nakonec ale stejně během obsazení Kréty padla do rukou Němců. Tvar zátoky Souda z ní dělá ideální přirozenou námořní základnu a tou je až dodnes. Nejlepší je navštívit přímo přístav Souda, který je volně přístupný. I zde můžete narazit na obří trajekt přivážející z Athén zboží a turisty.

Západním směrem od civilního přístavu je námořní základna. Řekové nemají rádi, když se fotografují jejich vojenské objekty, proto nedoporučujeme ani vám se snažit o pořízení atraktivního snímku. Nicméně je zde možné spatřit opravované vojenské lodě vyzdvižené do plovoucího suchého doku, dokonce i ponorky a malé fregaty.

Zajímavé pohledy na válečné lodě nabízí i silnice z přilehlého poloostrova vedoucí směrem k letišti. Ale opět od nás nemůžete očekávat žádné fotografie a raději se ani sami o ně při návštěvě těchto míst nepokoušejte. Jinak přátelští Řekové dokáží být v podobných případech "velmi nepříjemní".

Před lety jsme byli na Krétě v Herakleionu. Šli jsme se projít do přístavu. Zahnuli jsme za roh k molu a já povyskočil asi tak o metr výše do vzduchu. Před námi kotvila obrovská a úctyhodná francouzská fregata Latouche-Tréville. Chvíli jsem pobíhal kolem a potom jsme došli do hotelu pro foťák. Po návratu tam stále byla. U nástupního můstku stál na hlídce vzorný malý námořníček v bílé čisté uniformě. Zeptal jsem se ho lámanou angličtinou, jestli bude mít něco proti, když jeho loď vyfotím. Odpověděl, že vůbec nic a klidně si mohu posloužit. Jako člen národa Jana Žižky jsem se chopil jedinečné příležitosti. Nejdříve jsem to vzal zpředu, potom odzadu. Vše bylo v pořádku, námořníček se smál a vypadal spokojeně. Tak jsem se začal s focením po detailech, nevynechávajíc žádný zbraňový systém. Rozverný francouzský námořník byl očividně potěšen takovým zájmem o jeho milované plavidlo.

Vtom se na molo přiřítil po dvou kolech terénní pick-up. Zastavil kousek ode mne. Vyletěl z něj řecký voják v maskáčové uniformě. Ten nebyl malý, jako Francouz opodál, ale hrozivě se tyčil téměř do dvou metrů. Ihned se na mě obořil, něco ve smyslu: "Co to tu zatraceně děláte?"

Odpověděl jsem, že fotím, se souhlasem francouzského námořníka. Voják mi stroze vysvětlil, že je v Řecku přísně zakázáno fotografovat jakékoliv vojenské objekty. Při pohledu na jeho pistoli, která zjevně už hodně střílela, jsem se zmohl na odpověď: "I am sorry".

Byl jsem moc rád, že mi nevytáhl kinofilm z foťáku (bylo to před érou digitálů). A aby jej to náhodou nenapadlo, rychlými kroky jsme zmizeli z přístavu. Takže, já bych focením válečných lodí v Řecku příliš neriskoval, a už vůbec bych se s "po tají" udělanými fotkami nechlubil třeba na internetu.

Pokud byste i přes mé doporučení v přístavu městečka Souda umístili foťák s dlouhým objektivem na stativ, nejspíš byste si pobyt v Řecku nechtěně prodloužili, nebo byste alespoň na pár dnů vyměnili prázdninovou destinaci - místo útulného pokoje v hotelu by na vás čekala cela na policejní stanici. Obávám se, že ta bude možná o něco méně útulná.

Ostrov Santorini

Právě Santorini je perlou Středozemního moře, a proto je velkým lákadlem pro turisty. Díky své dispozici nemůže mít větší přístav. Přesto ho milovníkům lodí doporučuji jako tu nejlepší destinaci na pozorování lodí v Řecku. Pod městem Fíra v mořem zatopené kaldeře vulkánu je totiž velké chráněné kotviště.

Co na Santorini uvidíme? Především obří cruisery. Tito luxusní obři s tisíci turisty na palubě volně putují Středozemním mořem a většina z nich Santorini, nejkrásnější řecký ostrov, nemine. Tiše se vsunou do rozlehlého sopečného kráteru a v uctivé vzdálenosti od téměř kolmých stěn z vulkanických skal zakotví. Potom malé čluny dlouhé desítky minut pendlují mezi kolosy a mini přístavem Ormos Firon (nebo také Old Port, Starý přístav), aby se všichni cestující mohli buď lanovkou nebo na oslech dostat nahoru do hlavního města ostrova Fíry.

Odtud se turisté z výšky tří set metrů snadno přesvědčí, že jejich loď, kterou až doteď považovali za obrovskou, v porovnání s dávným vulkánem zase až tak velká není. Navíc si ji mohou prohlédnout pěkně shora.

Nejlepší výhled na lodě kotvící v kaldeře je z Firostefani, které je severní částí Fíry. Kotviště se rozkládá přímo pod ochozem průběžné cesty, která se vine po okraji kaldery.

Pro další námořnické zážitky se na Santorini musíme vydat do jediného přístavu ostrova, kde mohou regulérně zakotvit obrovské lodě. Přístav se jmenuje Athinios. Je třeba sjet třísetmetrový strmý sráz po silničce s dlouhými serpentinami. Pokud budete řídit, nesmí vás zaskočit jedna zvláštnost. V některých prudkých úvraťových zatáčkách kamiony jedou "po britsku" a dochází k míjení vlevo. Proč? Vysvětlení je prosté. Táhnou do prudkého stoupání přeplněné těžké návěsy. V ostrých pravotočivých zatáčkách by jízdou při pravém okraji nebyly schopné tak strmé stoupání vyjet. Ale při troše tolerance a opatrnosti zde nehrozí žádné větší nebezpečí a osvědčíte si nové řidičské dovednosti. Věřte, že tady se rychle opravdu nejezdí - ani dolů, natož nahoru.

Ještě před sjezdem až dolů do přístavu doporučuji zastavit na poslední ze severních levotočivých úvratí. Ve vzdálenosti necelého půl kilometru odtud je možné na vodě vidět velký kruh z tmavé gumové hadice. Ani vám nepřijde, na jak unikátní místo hledíte. Podobné široko daleko nenajdete. Oním kruhem je norná stěna instalovaná z prostého důvodu. Dne 6. dubna 2007 zde klesl na dno velký moderní zaoceánský cruiser Sea Diamond s kapacitou 1.153 cestujících plus posádka. Tato 143 metrů dlouhá loď narazila na podmořský útes a během několika hodin se potopila. Dodnes leží na dně, na místě svého posledního odpočinku. Norná stěna zabraňuje rozptýlení drobných úniků ropných látek, které stále z vraku stoupají k hladině.

Ale nezdržujme se na cestě do Athinia. Přístav je prostý, stísněný, s prostorem pro 2 nebo 3 větší lodě. Jezdí sem hlavně rychlé lodě, takzvané "High speed ferries", které jsou překvapivě objemné. Psal jsem o nich již v popisu přístavu Pireus. Protože to jsou opravdu rychlolodě, jejich zastávka je plná spěchu. Vše je na vteřinu načasované.

Auta, která se mají nalodit, jsou pečlivě seřazena u strany za závorou a tiše čekají na svůj okamžik. Jízdenky jsou již dávno zkontrolovány. Cestující turisté jsou shromážděni v otevřených přístřešcích nebo v klimatizované hale. Tělnatá Řekyně v šedé uniformě prochází důležitě mezi davy. Náhle se objeví za výběžkem mohutné těleso katamaranu, ozdobeného barevným reklamním nápisem.

"High speed number seven!" vykřikne žena v uniformě mocným hlasem vyvolávače kurzů na burze. V podání statné Řekyně vše zní jako vyhlášení poplachu. V tu ránu se z poklidného přístavu stane místo shonu a spěchu.

Samotný Highspeed svižně najede před přístav a zastaví. Mocné vodní trysky poháněné turbínovými motory dávají reverz a loď zádí nacouvá k molu. Ještě v průběhu manévru se začíná zvedat mohutná nájezdová rampa. Námořníci nahodí tenka lanka s klubíčky na břeh. Přístavní zřízenci začnou tahat a za chvíli již mají v ruce silná lana s oky, která zaháknou za úvazy, jimž se po námořnicku říká pacholata. To je loď již těsně u mola a spočinula na něm i nájezdová rampa. Motory se rozeběhnou na volnoběh vpřed, lana se napnou a mezi lodí a molem mohutně vře tyrkysovo-bílá pěna, stříkající vysoko nahoru. Celý přístav vibruje v rytmu silných motorů. V ten okamžik se z lodi hrnou stovky turistů a za několik okamžiků začne vyjíždět nekonečný řetěz automobilů. Posádka i přístavní zřízenci s píšťalkami v ústech dávají nacvičenými gesty najevo nelibost každému, kdo se zdržuje jinde, než má nebo - nedej Bože - dělá něco, co se nesmí. S posledními lidmi a automobily, které opustí rampu, je vyslán hlasitý povel k nalodění. Všichni a všechno, co bylo přísnou Řekyní nahnáno na molo, nyní spěchá do lodi.

Když najíždějí poslední auta a pěší cestující opouštějí molo, námořníci odpoutávají loď a zvedají rampu. Snad ani moc nepřeháním, když budu tvrdit, že poslední auto je téměř hozeno dovnitř. Není ani vteřina prostoru pro opozdilce. Se zvedající se rampou loď vyráží od mola a nechává za sebou mohutné cákance a doběla uvařenou kaši z mořské vody. To vše proběhlo během několika pouhých minut. Našinec je nadšen a tleská výkonu. Všichni vyloděni a naloděni, řádný zraněný nebo muž přes palubu.

Ostrov Mykonos

Další perlou mezi řeckými letovisky je ostrov Mykonos. Stejnojmennému hlavnímu městu se říká Malé Benátky. Proto je Mykonos velkým lákadlem nejen pro desítky tisíc turistů, užívajících si luxusu zdejších drahých hotelů, ale i pro výletní cruisery. Také zde, jako na Santorini, mají oblíbenou zastávku.

Obří lodě se však do přístavu hlavního města nevejdou. Tam najdete pouze plachetnice, rybářské čluny a malou výletní loď, která odtud pendluje na nedaleký ostrov Délos. Za cruisery se musíte vydat asi 3 kilometry na sever do Nového přístavu s terminálem vytrčeným do moře. Výhled na kotvící lodě je nejlepší ze silničky vedoucí k luxusním vilám na úbočí hory nad přístavem. U mola se střídají takoví obři jako Costa Classica, Valetta společnosti Costa Cruis, Seabourn Oddysey nebo třeba samotná Queen Elisabeth.

Při návštěvě Mykonu ale najdete i jiná zajímavá plavidla. V jižní zátoce u městečka Platia Gialos kotví luxusní jachty bohatých návštěvníků. Když říkám luxusní, tak nemyslím jenom přepychové, které je možné vidět například v přístavu Pythagorion na Samu nebo u města Kos na stejnojmenném ostrově, ale mám na mysli opravdový super luxus.

Obecně bývá dobrým zvykem, že přepychová jachta má jeden nebo dva motorové čluny pro snadnější dopravu ke břehu. Avšak v zátoce Platia Gialos kotví trochu "jiné" jachty, jako je například loď s prostým názvem Air. Super luxusní plavidlo má - kromě jiných vymožeností - místo zmíněných člunů heliport s vrtulníkem. Uznejte, přece pasažéři nebudou cestou na břeh riskovat nějaký ten šplouchanec při manévrech v přístavu.

Jachta Air se může pochlubit hliníkovou odlehčenou konstrukcí, ultramoderním stabilizačním systémem, klimatizací, palubním výtahem, akčním rádiem 5.000 námořních mil a délkou trupu 81 metrů. Má kapacitu 12 cestujících. Takže, kdybyste si ji chtěli pronajmout, můžete pozvat i přátele. A nebojte se strádání. O pasažéry se stará 21 členů posádky. Škoda, že jsme ji sledovali jen ze břehu.

Město Rhodos

Stejnojmenné hlavní město ostrova Rhodos se také řadí k hojně navštěvovaným středomořským destinacím. Chlubí se zachovalým středověkým palácem s mohutnými hradbami a také malebným přístavem, u něhož se kdysi tyčila monumentální socha Rhodského kolosu, jednoho se sedmi divů světa.

Město Rhodos má celkem 4 přístavy, což dává tušit, že milovníci lodí si na Rhodu přijdou na své. Nejznámější je historický přístav Mandraki. Vjezd vytyčují dvě mola opatřená u vjezdu sloupy se soškami jelena a laně. Na vnějším molu se tyčí benátská pevnost Fort Saint Nicholas. Pomineme-li nereálnou představu Kolosu rozkročeného na přístavem, pak podle všeho nejspíš stál právě na místě, kde později Benátčané zbudovali mohutnou pevnost. Řekové plánují Rhodský kolos znovu vztyčit, ale zatím se jaksi nedostává peněz. V přístavu Mandraki ale na žádné velké lodě nenarazíme, spíše na malé jachty, plachetničky nebo na rybářské loďky.

V dalších třech navazujících přístavech je ale situace jiná. Moře je dostatečně hluboké, a tak do nich vjíždí opravdové kolosy. Například zde můžete zahlédnout trajekt Nissos Rodos s délkou necelých dvou set metrů.

Vzácností však není ani návštěva cruiserů, například lodě Costa Mediterranea s kapacitou 2.680 pasažerů a délkou trupu téměř 300 metrů.

Pro milovníky válečných lodí mám dobrou zprávu. V okolí přístavu lze zahlédnout i tato plavidla a samotný přístav občas navštíví i velké jednotky. Měli jsme to štěstí vidět opravdový klenot - americký raketový torpédoborec třídy Arleigh Burke. Jednalo se o DDG-61 Ramage. Nemohu odolat a s jistými riziky připojuji fotografii, kterou jsem udělal z výletní lodě. Slunce bylo v zádech a pozice ideální. Nedivte se, že se musím pochlubit! Ačkoli jsem o pár odstavců výše psal, že bych to nikdy neudělal. ;-)))

Tato jednotka, ač se to nezdá, by byla schopna sama se vypořádat s celou flotilou většiny přímořských zemí - s loděmi, ponorkami a také s letadly.

Ostrov Kos

Poslední destinací, kde se zastavíme, je ostrov Kos. Leží v souostroví Dodekanesy necelých 5 kilometrů od pobřeží Turecka. Mořskou úžinou vede státní hranice mezi oběma zeměmi. Poměrně napjaté vztahy i přítomnost vnější hranice Evropské unie jsou důvodem pro hojný výskyt vojenských lodí.

Vnější přístav za pevností Neratzia bývá kotvištěm docela slušně velké řecké fregaty, která střeží okolní vody. Opět bych byl zdrženlivý s fotografováním, protože jde o vojenský objekt. Ale abych vás o válečné lodičky zcela neošidil, připojuji alespoň záběr pořízený během jedné příhody, kterou jsme na Kosu zažili.

Při pohledu na moře z balkonu hotelu Atlantis mne náhle zaujala skupina plavidel plujících od východu do úžiny. Tmavě šedé ostré siluety mě ihned upozornily, že se jedná o válečné lodě. Po chvíli mi byla jasná jejich identita. Velké červené prapory na stožárech prozrazovaly, že se blíží flotila tureckých fregat. Pluly směrem k Bodrumu.

Řekové vyslali na moře své malou korvetu, která v uctivé vzdálenosti turecký svaz doprovázela. Když se lodě ztratily z dohledu někde v tureckých vodách, Řekové se vrátili. Bylo dost větrné počasí a ještě dnes si pamatuji, jak příď korvety rozrážela vlny, až bílá tříšť létala na horní palubu. Ale k ostřejší výměně názorů nedošlo. 

V Řecku se můžete kochat plavidly na spoustě dalších míst, v podstatě kdekoliv na jeho dlouhém pobřeží. Například v přístavu městečka Agios Nikolaos na Krétě, nebo v hlavním městě ostrova Zakynthos. I zde uvidíte zajímavá velká plavidla.

V každém řeckém městečku u moře je přístav, ve kterém kotví menší či větší rybářské lodě, plachetnice, motorové čluny a malé jachty. Ve větších přístavech potkáme velké nákladní a výletní lodě. Vše záleží na štěstí a na tom, jak moc pozorně sledujete okolí.

Doufám, že se při nejbližší návštěvě Řecka budete moct pokochat ocelovými obry a stejně jako já se nechat unášet romantikou představ dalekých plaveb, které nám, suchozemským krabům, tolik chybí. Chcete-li se podívat, kde všude se obři, které jste obdivovali v řeckých přístavech, právě potulují, stačí otevřít aplikaci MarineTraffic. Někteří se vydávají opravdu daleko.

Autor: Michal