10 věcí, které nikdy nedělejte v Řecku

23.04.2021

Řecko je kolébkou evropské demokracie a zemí, kde mají k cizincům opravdu vřelý vztah. Tolerance a svoboda jsou Řekům nade vše. Avšak i v Řecku narazíme na pár věcí, kterých když se vyvarujeme, pak Řeky buď potěšíme, nebo si ušetříme zbytečné nepříjemnosti.

1. Nespěchejte

Čas pro Řeky nic neznamená. Půlhodiny sem, půlhodiny tam. Jízdní řád autobusu, zejména na ostrovech, bývá někdy jen orientační. Avšak žijete-li v zemi s pomalu pěti tisíciletou historií, pak je vcelku pochopitelné, že nějakých pár minut je nepodstatný střípek času. Ne, že byste Řeky spěchem přímo rozzlobili, ale k poklusu je stejně nepřimějete a jediný, kdo se bude vztekat, jste vy sami.

Přesto v Řecku existuje místo, kde je spěch na místě: přístav. Lodě jezdí na čas. Je až neuvěřitelné, jak rychle jsou posádky trajektů schopné loď zakotvit, vyložit, naložit, odplout. Obr schopný pojmout stovky až tisíce lidí se v přístavu zdrží jen pár minut, než zamíří k dalším ostrovům.

Sedím v kavárně na molu v přístavu Athinios na Santorini, pozoruji ruch. Frappé mám dávno vypité. Bůhví kolikátý trajekt už přijel a zase odjel. Občas si některý na památku vyfotím.

Jeden "létající delfín" právě přirazil k molu.

"Iráááklióóó!" zařve tlustá uniformovaná Řekyně na molu tónem heroiny zvyklé velet. Celá kavárna se jako na povel zvedne. Všichni spěšně vyrazí k lodi, která za pár minut odplouvá do krétského Heraklionu.

Jen já sedím. Nikam nespěchám. Přitočí se ke mně obsluha, místní starší pán: "Madam, zmeškáte trajekt," upozorní mě jemně.

"Ne ne, já nikam nejedu. Jenom se dívám na lodě. Odpočívám."

"Odkud jste?" zajímá se pán.

"Česká republika."

Pán se široce usměje. Zmizí uvnitř kavárny. Za chvíli je zpět s dalším frappé: "Na účet podniku!" zubí se. A když nasadím udivený výraz, dodá: "Líbí se mi, jak umíte odpočívat."

2. Neházejte toaletní papír do záchodu

Odpadkové koše na toaletách přetékající hromadou použitého toaletního papíru. Toť, zejména k večeru, kdy úklid nestíhá, realita mnoha řeckých záchodů. Důvod je prostý. Kanalizace v Řecku má úzké trubky, často se ucpává, a tak je pokyn jasný: "Neházejte prosím papír do toalety!"

Je hezké, že nás Řekové o dodržování odpudivého zvyku aspoň poprosí. Jen v lepších hotelech se s podobným pokynem nesetkáme. Všude jinde jde o přání, jež je rozkazem. Hnusné, leč nezbytné.

Na vlastní kůži jsem kdysi na záchodku autobusového nádraží v Agios Nikolaos na Krétě zažila, co ucpaný odtok z toalety umí. Pominu-li naprosto omračující zápach, pak smrdutá břečka, která se vyvalila po spláchnutí z kanálku v podlaze, ve mně zanechala nezapomenutelný dojem. Ještě, že jsem měla sandály s hodně tlustou podrážkou.

3. Neukazujte, že je něco OK!

Znáte ono americké gesto, kdy spojíte palec a ukazovák do kroužku, abyste vyjádřili, že je něco super, top, OK? Tak tohle v Řecku, zejména pak na Krétě, nikdy nedělejte.

Kdo četl knihu Roberta Fulghuma Co jsem to proboha udělal? ví, o čem mluvím. Pro nás nevinné gesto, pro Řeky obskurní sprosťárna nejvyššího kalibru, jež má cosi společného s intimní náklonností dvou mužů. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Fulghumovi jsem nevěřila, a tak jsem nevinné gesto vyzkoušela v praxi. Vzápětí jsem si už jen stačila pomyslet: "Co jsem to proboha udělala?" :-)

4. Neříkejte gyrosu kebab

Neříkejte gyrosu kebab a už vůbec Řekům netvrďte, že gyros, podobně jako například jogurt, vymysleli Turci. Nevyprávějte Řekům o úchvatné dovolené na turecké riviéře. Nikdy nesrovnávejte řecké památky s tureckými. Ušetříte si nekonečný výklad na téma, že gyros vymysleli Řekové, jediný správný jogurt je řecký, všechny antické památky na území Turecka postavili Řekové a první turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk byl po mamince soluňský Řek. Návdavkem se ještě dozvíte, že tak zvaná turecká káva je ve skutečnosti Greek coffe.

Zkrátka, Řekové Turky zrovna nemilují. Důvodem jsou staletí turecké nadvlády spojené se spoustou krve, bolesti a smrti. Nedávný spor o přeměnu chrámu Hagia Sophia na mešitu a územní požadavky Turecka v oblasti Dodekanes k dobrým vztahům také nepřispívají.

O napjatosti vztahů Řecka s Tureckem jsme se přesvědčili na ostrově Kos. Sedíme na balkóně hotelu, kocháme se výhledem na moře s tureckou pevninou na obzoru, když v tom se zpoza nedalekého mysu vynoří nefalšovaná válečná flotila ověšená tureckými vlajkami. Vzápětí Turkům vyrazí v ústrety plně vyzbrojená řecká korveta, aby flotilu odkázala do patřičných mezí. Turci se válečnými loděmi ještě chvíli předvádějí na hranici výsostných vod, než zamíří zpět do Bodrumu. Hrdinná řecká korveta se pak čumilům shromážděným na pláži předvedla v plné kráse, když plnou parou zamířila zpět ke Kosu, až mořská pěna létala vzduchem.

5. Nejezte u McDonald's

Ne, že by restaurace McDonald's v Řecku nebyly. Jsou, ale nepatří zrovna k vyhledávaným podnikům. Zpravidla se krčí poněkud stranou hlavního dění a více méně zejí prázdnotou. Vidí-li kolemjdoucí Řekové, jak míříte do "mekáče", nejspíš vás obdaří soucitným pohledem.

Řekové mají své "fastfoody" s místními specialitami. Gyrosu, souvlaki a jiným dobrotám nemůže americký karboš v sladké housce v žádném případě konkurovat.

Jen jednou jsem v Řecku navštívila McDonald's. Stalo se tak v Heraklionu na Krétě. Koukám na tabuli s obrázky stálé nabídky, přemýšlím, který hamburger si vybrat.

"Přejete si?" zajímá se obsluha.

"Nevím."

Chlap na mě spiklenecky mrkne, ukáže na akční menu: "Greek Burger s tzatziki."

Pochopitelně nemám sílu odporovat. Nic "méně povedeného" jsem v Řecku nejedla...

6. Nechoďte na svatá místa v tílku a v kraťasech

Kláštery, kostely a kolikrát i malé kapličky jsou v Řecku považovány za svatá místa. Řekové navíc věří, že ikony v nich umístěné nás vidí. Je třeba brát v úvahu, že Spasitel, andělé, světci a světice nechtějí být ve svém zbožném rozjímání rozptylováni (či dokonce pohoršováni) pohledem na polonahá těla. A tak se při návštěvě řeckých klášterů a kostelů musíme připravit na fakt, že nám, dorazíme-li na místo v kraťasech a tílku, mnich držící stráž u dveří vnutí "slušivou" sukýnku, případně šátek přes ramena. Na obzvláště svatých místech sukně fasují i pánové.

Roztomilý zážitek jsem si tomto směru odvezla z ostrova Patmos. K jeskyni Apokalypsis, kde svatý Jan sepsal Zjevení, jsem dorazila těsně před zavíráním. Samozřejmě oděná v kraťasech a tílku. Mnich půjčující sukně a šátky už měl sbaleno. Ztuhla jsem na prahu jeskyně, mnich mě přejel příkrým pohledem. Pak nevrle kývl hlavou směrem do jeskyně: "Jdi, nakonec i ty jsi dílo Boží."

7. Nedotýkejte se památek

V Řecku je řada méně významných archeologických lokalit volně přístupná, a tak je každému v podstatě jedno, co tam provádíte a jaké fotogenické pózy na rozvalinách zaujmete. Jinak je tomu v areálech, kde památky střeží přísné dámy vyzbrojené píšťalkami. Věřte, že tyhle dcery řeckých bohů umí být velmi důrazné a občas netolerují, ani když si znaveni prohlídkou sednete na tisíce let rozbořenou zídku. Stejně tak je třeba respektovat nejrůznější zákazy, příkazy a pokyny v muzeích a galeriích. Je-li focení povoleno, nikdo vás peskovat nebude. Ale je-li focení zakázáno, pak je prostě zakázáno.

8. Nefotografujte válečné lodě

Dobrá rada zní: nechcete-li Řeky opravdu naštvat, nikdy nefoťte válečné lodě. Armáda a námořnictvo obzvlášť se v Řecku těší nejvyššímu stupni utajení.

Je to už hodně let zpátky, co v krétském Heraklionu jednoho krásného letního dne zakotvila francouzská fregata Latouche-Tréville. U fregaty držel stráž vzorný námořníček v oslnivě bílé uniformě. Na dotaz, zda lze pořídit foto válečné lodi, ochotně přikývl. A tak manžel několikrát stiskl spoušť fotoaparátu. Takřka vzápětí se k nám přiřítil tereňák a v něm rozezlený řecký voják. Nevybíravě se obořil na manžela, co to provádí. Na námitku, že Francouz focení povolil, odsekl: "Tady je Řecko, tady se válečné lodě nefotí."

Byli jsme moc rádi, že nám nevytáhl film z foťáku.

Ovšem, znáte to, my Češi jsme nepoučitelní. O mnoho let později, zase Kréta, jen tentokrát přístav Sítia a v něm krásná válečná loď. Tentokrát řecká. Odolat nelze. Sedíme v kavárně s výhledem na loď, nenápadně pořizujeme pár snímků. Náhle se po silnici směrem k nám řítí tereňák a v něm rozezlený řecký voják. Honem pokládáme peníze na stůl a nenápadně se stahujeme do předem připravených pozic. :-)

9. Nechoďte nikam na vlastní nebezpečí

Zatímco u nás jsou nejrůznější výstražné cedulky na každém kroku, v Řecku je tomu jinak. Když už někde výstražná cedule přece jenom je, pak vám zpravidla pouze sdělí, že vstup či nějaká činnost je čistě na vlastní nebezpečí, i když vám třeba hrozí smrt. Respektování nikdo nekontroluje. Každý přece zodpovídá sám za sebe. Jenomže když už Řekové někam podobnou ceduli dají, moc dobře vědí, proč to dělají. Svou zemi znají opravdu dobře.

Nejeden turista se o tom přesvědčil na vlastní kůži, když si rozložil osušku pod útesem označeným cedulí či skočil do moře ze skály, odkud lze skákat jen na vlastní nebezpečí, případně si na Skiathu stoupl přímo za motor startující "sedm pět sedmy"...

10. Nediskutujte s policií

Nemusí jít zrovna o tragickou autonehodu, stačí malé ťuknutí. Protože je většina prázdninových aut z půjčovny, nezbyde, než volat policii. Až dorazí, pak s vámi ani s druhou stranou o míře zavinění diskutovat nebude. Nakonec, nejde o život. Všem zúčastněným rovným dílem napaří spoluvinu, vyměří pokutu a chce mít nepříjemnost co nejrychleji z krku. Nesnažte se obhajovat či dokonce svalovat plnou vinu na protistranu. Jediné, čeho dosáhnete, že probudíte policistu k aktivitě. Raději si pohlídejte, aby všichni podepsali Evropský formulář o dopravní nehodě a škoda se uhradila z povinného ručení. A už vůbec se nesnažte policii fotografovat...

Dobrou zprávou naopak je, že rychlost vám řecká policie pravděpodobně nikdy nezměří. Do Řecka jezdíme přes dvacet let, auto si půjčujeme pravidelně a ani jednou jsme za tu dobu neviděli na dálnici, natož na silnici nižší třídy, hlídku s radarem. Botičky za špatné parkování se v Řecku nedávají. Jen jednou jsme byli svědky, jak jakémusi chudákovi odtáhli auto, protože překáželo popelářům.

Naopak tolerance řecké policie k demonstracím a podobným výstřelkům je prakticky nulová. To pak není o donucovací prostředky a hlavně slzný plyn nouze. Zejména v Athénách je dobré si dát pozor, aby se našinec k nějaké takové kratochvíli nepřipletl. :-)

Autor: Eva